Rozhovory5. března  2012 v 14:30  

Beth Jeans Houghton: Snažím se přemýšlet o věcech pozitivně

Beth Jeans Houghton - Foto: Piper Ferguson,  EMI Music

Beth Jeans HoughtonFoto: Piper Ferguson, EMI Music

Asi to bude perný rok pro jednadvacetiletou písničkářku Beth Jeans Houghton. Už teď se o jejím dlouho připravovaném debutu Yours Truly, Cellophane Nose píšou oslavné ódy po celém světě a Bětin deník se plní koncertními zastávkami po celé Evropě (Česko tam bohužel přes rameno nevidíme).

O jejích prvních tvůrčích krůčcích, štěstí na spolupracovníky i tom, jaké má výhody točit jednu desku dva roky, jsme si povídali s Beth po zvukové zkoušce před jejím vystoupením v Brudenell Social Clubu v Leedsu. 

Je pravdou, že každý člen tvé kapely i ty samotná máte něco vytetováno na svém těle, jako znak sounáležitosti?
Jojo. Každý máme vytetované na svém těle logo kapely. 

Když pročítám tvou oficiální biografii, čtu, že sis v mládí nikdy nemyslela, že budeš zpěvačkou. Jak k tomu doopravdy došlo, už zde ale nepíšou. Jak to tedy bylo?
To byla úplná náhoda. Navezla mě do toho kamarádka, a tak jsem si v šestnácti koupila kytaru. Velmi záhy jsem zjistila, že mě skládání hodně baví a jde mi docela lehce od ruky. 

Je tedy pravdou, že už rok nato tě Devendra Banhart vzal uprostřed svého setu na pódium a tys zahrála před desetitisícovým davem?
Jo, to je pravda. 

To byla docela drzost, ne? Po roce hraní...
Jo, to docela jo. Ale musím říct, že jsem si to docela užila. Na začátku se to zdálo jako něco, co asi nevyjde, ale nakonec si mi na to pódium podařilo vyškrábat. 

Beth Jeans Houghton - Foto: Piper Ferguson,  EMI Music

Beth Jeans HoughtonFoto: Piper Ferguson, EMI Music

Jak se to stalo, že Devendra vyzval na pódium právě tebe?
Z předchozích koncertů jsem zjistila, že Devendra uprostřed svého setu vyzývá diváky, jestli by nechtěli zahrát nějakou svou písničku. Tak jsem se natlačila přímo pod pódium a snažila se vizuálně zaujmout. A povedlo se. 

Rok nato ti po emailové korespondenci nahrál Adem debutový singl. Zdá se, že ses narodila pod šťastnou hvězdou...
Nevím. Spíš mám pocit, že se snažím přemýšlet o věcech pozitivně. To znamená, že neházím automaticky nápady pod stůl jako příliš bláznivé. Pokaždé se snažím alespoň zkusit, jestli to, co se mi vylíhlo v hlavě, není přeci jen proveditelné. A ono to, občas až velmi překvapivě, klapne. Podmínkou je ale to, že moc dobře vím, co chci, a na 100 % tomu věřím. 

Když už mluvíme o těch známých lidech, jak se to stalo, že producentem tvé letošní desky se stal Ben Hillier? Jaká kouzla jsi použila, abys ho očarovala pro své plány?
On se znal s mým tehdejším manažerem. Ten nás spojil dohromady. Na začátku jsem měla docela obavy. Přeci jen má za sebou pěknou řádku v mainstreamu úspěšných alb. Bude se chtít se mnou zahazovat? Nebude se mě snažit natlačit někam, kde se nebudu cítit dobře? Ben ale brzy moje obavy rozptýlil, protože je velmi kreativní muzikant a navíc producent, který se, alespoň v mém případě, snažil maximálně vcítit do mého hudebního chápání. 

Dál bych se zeptal na to, kdo vytváří takové divoké fashion kreace, které je možné vidět na tvých promo materiálech?
To je můj styling. Udělali jsme si z focení takový malý mejdan. Zkoušeli jsme se převlékat podobným způsobem, jakým se do různých podob stylizují ve svých hrách děti. To znamená žádná smrtelně seriózní módní session, ale nevinná a bláznivá hra, ze které nakonec vylezly naše oficiální fotografie. 

Nechtěla ses stát módní návrhářkou?
Ne, k tomu asi nedojde. Móda mě baví, ale pokud bych se tomu měla věnovat seriózně, obávám se, že by mě to asi brzy začalo nudit. 

Evidentně nemáš problém se svojí nahotou. Víš, že mi dalo velký problém si pustit klip ke skladbě Dodecahedron? Je na YouTube částečně zakázaný, protože prý může ohrozit mravní vývoj mládeže. Chtěla bys k téhle problematice něco říct?
To je přeci absurdní. V době, kdy se na obrazovkách prohání Rihanna, Lady Gaga nebo Britney Spears pouze ve spodním prádle, je to, co předvádím já, v porovnání s těmito dámami nevinné a přirozené. O čem je tu řeč, je moje tělo, dalo by se říct tuctové dívčí tělo. Nic, co by bylo uměle vylepšováno, aby to sloužilo jako lákadlo na první signální soustavu. Můj tanec ve zmiňovaném videu nemá absolutně žádný sexuální podtext, nic, co by mělo diváky šokovat. Jak říkám, když srovnám svůj nevinný výstup s tím, co se na nás hrne z obálek módních a bulvárních časopisů, kde se nakrucují dámy s nepřirozeně vylepšovaným tělem, pak se musím trpce usmát. Na ně by si měli strážci morálky posvítit, ne na mě. 



Musím se přiznat, že mě tvá nová deska hrozně baví. Přijde mi v mnoha směrech hodně spontánní. Přitom koukám, že jsi ji nahrávala opravdu dlouho.
Jen tři měsíce trvalo, než jsme ji zmasterovali. Na druhou stranu, poté, co jsme nahráli skladby ve studiu, jsme si dali dlouhou pauzu, intenzivně jsme měsíce koncertovali a teprve s odstupem jsme se k nahranému materiálu znovu vrátili. Ten proces od úplného začátku trval s dlouhými pauzami dva roky. 

Co se stane s tou třicítkou kompozic, které se na desku nevešly?
Myslím, že jsem jich napsala ještě víc. Na začátku jsem psala písničky bez toho, že bych přemýšlela o nějaké desce. Pak, když už přišel čas uvažovat v těchto intencích, sestavila jsem si kostru ze skladeb, které tvoří základ alba. Některé hraju na koncertech třeba už tři roky. A pak jsem skládala dál a tu a tam se z té záplavy nových nápadů vynořil nějaký, který perfektně pasoval do nálady připravované koncepce. Nakonec jsme ve studiu nahráli celkem 17 kousků. Některé nepoužité kousky budou B strany připravovaných singlů, jiné zase bonusovky, pokud si album koupíš v digitální podobě. Jinak já už mám nastřádánu hromadu nových písniček, odhadem na dvě nové desky. Takže zabývat se těmi, které už jednou spadly pod stůl, pro mě teď nemá smysl. 

Beth Jeans Houghton – Yours Trully, Cellophane Nose - Foto:  Mute Records

Beth Jeans Houghton – Yours Trully, Cellophane NoseFoto:  Mute Records

Jak se liší skladby, které slyšíme na desce, od podání, jak je hrajete na koncertech?
To byla výhoda pomalého vzniku nahrávky. Měli jsme dostatek času sehnat vhodné spolupracovníky na nahrávání desky (včetně smyčcového kvintetu), ale hlavně jsme mohli v klidu adaptovat nahraný materiál pro živé provedení. Naštěstí mám v kapele šikovné muzikanty, multiinstrumentalisty, takže překvapivě jsme schopni zahrát většinu materiálu z nové desky ve stejně košatých aranžích. Jasně, housle nahradily třeba klávesy, ale mám pocit, že i na koncertech si skladby udržují podobný druh energie. 

Pro tebe ale není zajímavá jen muzika. Slyšel jsem v souvislosti s tvou osobou něco o psaní knížky nebo dokonce o filmu. Je to tak?
Tohle byla informace z asi čtyři roky starého rozhovoru. Dnes už jsem plně koncentrovaná pouze na muziku a věci, co s ní souvisí (fotky, videa). Možná někdy v budoucnu, ale teď chci dát maximum svým hudebním choutkám. 

Autor:  Pavel Zelinka
 

Nové články v rubrice

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas