„Česko-slovenské herní scéně by slušela větší profesionalita,“ říkají pro-gameři
Profesionální hráči počítačových her v masivních ligách i turnajích hrají střílečky, strategie, ale taky závodní hry. Erik „hakkiJunior“ Leštach a Jakub „Kubayz“ Faul hrají formule Trackmania v českém týmu. V profesionální hráčské kariéře mají za sebou řadu úspěchů. Navštěvují velké šampionáty po celém světě a mají nutné srovnání se zahraničím.
Vnímání profesionálního hraní je podle nich v této části Evropy ještě v plenkách, zatímco v zámoří nebo Asii se tzv. e-sport těší velké oblibě.
Jak se člověk stane profesionálním hráčem počítačových her?
Erik: Člověk se stává pro-gamerem ve chvíli, kdy je placený za hraní počítačových her a dokáže se tím alespoň zčásti uživit nebo vydělávat peníze mimo výhry. Stejně jako v jiném sportu musí strávit hodně času tréninkem a mít výsledky. Potom za ním přijdou sponzoři, kteří po něm chtějí, aby se např. ukazoval v jejich oblečení nebo měl reklamu ve vlastním streamu. Vydělává propagací jejich produktů, takže pro-gamer podle mě funguje podobně jako kterýkoliv jiný sportovec.
A jaké je to s hraním vést normální život – chodit do školy, mít nějaké koníčky? Co na to říkali rodiče?
Erik: Tomuto sportu se věnuju asi šest let. Otec mě v tom podporoval, protože se mu to velmi zalíbilo. Pracuje s počítači a hned se do toho ponořil. Máma ze začátku říkala, že prvořadá je škola, a pak ať si dělám, co chci. Já jsem nikdy neměl školu na prvním místě a dělal jsem, co mě bavilo. Začátky byly takové, že jsem nad tím strávil tři až pět hodin denně. S kamarády jsem ani nechodil ven, maximálně jednou za čas jsme si zahráli fotbal, ale 90 % volného času jsem strávil trénováním.
Jakub: Já hraju Trackmanii stejně jako Erik. Mám ještě školu a práci k tomu, takže trénuju, kdy můžu. Jsem ten typ, který natrénuje na turnaj měsíc dopředu. Potom tři, čtyři další měsíce hru neotevřu.
Hodně se hrají střílečky a strategie, proč jste se vrhli zrovna na závodní hry?
Erik: Na to je hodně jednoduchá odpověď. Odmala jsem sledoval s tátou v televizi všechny přenosy závodů formulí i různých aut. Baví mě rychlost a adrenalin, ale je dokázané, že motorsport je nejdražší. Tam musí mít člověk hodně štědré sponzory, kteří do jezdce valí statisíce i miliony. Kolikrát mi přijde, že i když má člověk talent, sponzoři za ním sami nepřijdou, musí se do toho narodit. Já jsem si to vynahrazoval tím, že jsem hrál závodní hry – jediné, co jsem potřeboval, byl čas a počítač a občas si najít peníze na nějaký turnaj.
A není pro vás lákavý reálný sport?
Erik: Já jsem to párkrát zkoušel. Mám taky zkušenost z GT Academy, což je celosvětový turnaj v Gran Turismo, kterého se v mém ročníku 2013 účastnilo milion sedm set tisíc hráčů. Bylo to rozdělené do regionů. Já jsem závodil v evropském, kde bylo asi osm set tisíc lidí. Každá země měla svoji kvalifikaci a první kolo probíhalo online. Nejlepší čtyři postupovali na regionální finále. Tam už to bylo o tom, že rozhodčí kladli otázky a člověk se měl pokusit odpovídat jako profesionál, protože hledali z hráčů závodních her závodníky do aut. Dostal jsem se na Silverstone do Anglie, kde jsme hru nespustili ani jednou a jezdili na reálném okruhu. Celkový vítěz potom dostal roční angažmá v týmu. Dokonce se povedlo, že na čtyřiadvacetihodinovce Le Mans se umístili na stupních vítězů ve své kategorii a porazili závodníky, co mají naježděné desítky let.
Poslechněte si celý rozhovor s profesionálními hráči počítačových her Erikem Leštachem a Jakubem Faulem. Dozvíte se, jestli je hraní uživí, jaké nejvýraznější rozdíly vnímají v evropském a asijském pojetí e-sportu a jak by podle nich mohla vypadat budoucnost česko-slovenské, případně celé středoevropské herní scény.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
