Dana Schechter (Bee and Flower): Animování si opravdu užívám

V kapele Bee and Flower dochází k častým personálním změnám. Jak vlastně vypadá současná sestava?
Kromě mě je v posledních letech součástí kapely Roderick Miller, který hraje na klávesy, kytarista Lynn Wright a Jon Petrow. Ti všichni jsou součástí Bee and Flower už od založení v roce 2000. Pak je v kapele několik německých hudebníků, které jsme přibrali, když se v roce 2004 skupina dočasně přesunula do Berlína. Navíc máme ještě spoustu hudebníků, kteří s námi pravidelně spolupracují, ale nejsou členové kapely. Záleží to na tom, kdo je zrovna k dispozici, když nahráváme nebo koncertujeme.

V jednom rozhovoru jste označila vaše první album za temné a to druhé za pozitivnější. Jak je na tom vaše aktuální třetí deska?
Co se týče produkce a způsobu, jakým byly napsané jednotlivé písně, je rozhodně nejjednodušší a nejpřímější. Celková atmosféra je takovou kombinací prvních dvou desek. Je pravda, že první album, What's Mine Is Yours, bylo spíš pomalé a plné temných nálad, především proto, že jsem písničky z něj psala v období, kdy jsem prožívala těžkou životní situaci. Navíc to bylo zrovna v době teroristických útoků 11. září 2001. Tohle všechno vyznění alba dost ovlivnilo. Když jsme se na nahrávání druhé desky přesunuli do Berlína, udělali jsme album, které bylo výrazně ovlivněné estetikou filmových soundtracků, bylo na něm hodně orchestrálních aranží. Zkušenosti z natáčení druhé desky Last Sight Of Land jsme zúročili i na aktuální Suspension – je zvukově bohatá a jsou tam všechny ty nástroje, které jsme při přípravě debutu neměli k dispozici. Jinak bych ale řekla, že je opět spíš temná a atmosférická. Jednoduše řečeno, spojuje v sobě to nejlepší z obou předchozích desek.

Bee and Flower – Suspension|foto: Sayaka Shibao

Pilotní singl Waiting Room z vaší nové desky doprovází působivý animovaný videoklip. Můžete prozradit, jak vznikl a o čem vlastně je?
Technicky je to poměrně složité. Už dlouhou dobu se živím počítačovou animací, takže jsem to využila i při tvorbě tohoto klipu. Základní myšlenka vychází z textu písně, je to příběh o tajemství lidského těla, o všem, co člověk dělá, aby si zachoval zdraví, o doktorech a lécích, ale zároveň o tom, že člověk vlastně netuší, co s ním lékaři doopravdy dělají a co se v jeho těle děje. Je to všechno opravdu záhadné. Takže jsem dostala nápad, že udělám takovou alegorii k tomu všemu, připravila jsem si klasický storyboard, filmové záběry jsme natočili v Berlíně a na animaci jsem potom začala pracovat, když jsem byla zase v New Yorku. Takže je to kombinace speciálních efektů, animace a hraných záběrů.

Zmínila jste, že se počítačovou animací živíte. Co obecně vás na animaci nejvíc přitahuje?
Hlavně si animování opravdu užívám, vždycky mě dost přitahovala vizualita, už když jsem byla malé dítě, vyrostla jsem totiž v umělecké rodině. S počítačem jsem ale nepracovala od začátku, nejdřív jsem byla malířka, když jsem se ale naučila, jakým způsobem vyrábět obrazy na počítači, okamžitě jsem si to začala hrozně užívat. Baví mě ty výzvy, které před člověka staví technika, mám pak pocit, že zaměstnávám i tu část mozku, která se věnuje spíš řešení technických problémů. I když stále kreslím a maluju, mám pocit, že počítačová animace je médium, které člověku umožňuje nejlépe se vyjádřit. Většinou teď pracuju s počítačem, ale nedělám takové ty uhlazené a elegantní 3D animace, spíš pracuju třeba na dokumentech. Díky animování můžu dělat hudbu, ale zároveň mě to velmi baví.

Žila jste v New York City i v Berlíně. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi těmito městy, když se na to podíváte pohledem umělkyně?
Víte, New York je prostě taková obrovská šílená mašina, když chcete být umělcem v New Yorku, musíte velmi pečlivě nakládat se svým volným časem a hlavně musíte být opravdu přesvědčení o tom, že chcete život zasvětit umění. Většina lidí v New Yorku má dvě nebo tři zaměstnání, aby byli vůbec schopní zaplatit nájem. Na člověka je tady vytvářen opravdu velký tlak. Na druhou stranu Berlín, přestože se v poslední době celkem hodně změnil, byl vždycky klidnějším místem. Když jsem se poprvé přistěhovala do Berlína, měla jsem najednou pocit, že můj volný čas je prakticky nekonečný. Mohlo by se zdát, že pro umělce je to takhle lepší, když jsem ale necítila ten tlak, na který jsem byla zvyklá z New Yorku, najednou jsem o spoustě věcí zbytečně dlouho přemýšlela a vlastně jsem toho vytvořila daleko méně. Jinak bych ale rozhodně doporučila Berlín jako místo, kam člověk může jet a pracovat na nějakém projektu, jednoduše proto, že je tu míň vjemů, které člověka můžou rozptylovat. Každopádně má i Berlín, i New York svoje klady a zápory a tahle nejednoznačnost je právě to, co mě na obou městech nejvíc přitahuje.

Bee and Flower|foto: Oficiální stránky Bee and Flower

Odkud přichází vaše hudební inspirace, co nejraději posloucháte ve svém volném čase?
Myslím, že neřeknu žádná jména, která by nebyla obecně známá. Rozhodně žádným způsobem nerozlišuju žánry, poslouchám hodně klasické hudby, zároveň ale spoustu starého r'n'b a blues, jako je třeba Otis Redding nebo Roy Orbison. Pak spousta současných věcí, které každý zná – Portishead, Mark Lanegan. Instrumentální kapely, jako jsou třeba Grails. Skvělého portugalského pianistu, který se jmenuje Tiago Sousa. Obdivuju třeba i Chelsea Wolfe nebo newyorskou kytaristku a zpěvačku Carlu Bozulich. Snažím se ale poslouchat všechno, záleží samozřejmě na náladě. Třeba na disco nemám náladu nikdy.

V České republice odehrajete celkem šest koncertů. Proč jste si vybrali zrovna Českou republiku?
Už jsme v České republice hráli a všichni se k nám chovali hezky, já sama jsem navíc měla výstavu v Písku, tak jsem si myslela, že by nebylo špatné zkusit koncertovat v klubech mimo Prahu. Moc se do České republiky těšíme, máme v plánu představit hlavně aktuální album, písničky z něj teď tvoří asi tři čtvrtiny našeho setu. Doplňujeme jej staršími skladbami, které jsou rockovější a celkově hlučnější, chceme na koncertech udělat i trošku show.

O koncertě Bee and Flower v Pardubicích, smutných skladbách, hledání labelu i tělesnosti jako námětu textů jsme mluvili s Danou Schechter a jejími spoluhráči v živém (lehce chaotickém) rozhovoru v odpoledním vysílání, které doprovázelo i živé hraní. Poslechněte si záznam!

08. 5. Divadlo 29, Pardubice
09. 5. Potrvá, Praha
11. 5. H Club, Šumperk
14. 5. Jazz Tibet Club, Olomouc
20. 5. Boro, Brno
21. 5. Pi Klub, Písek