FaltyDL: Doufám, že moje hudba bude zrát s časem
Newyorský hudebník FaltyDL patří k zavedeným jménům značek Ninja Tune i Planet Mu a i po čtyřech albech má v současném klubovém prostředí co nabídnout. Svou charakteristicky zasněnou odnož taneční hudby konečně představí i u nás – a v předvečer jeho pražské premiéry s ním redaktor Honza Bárta po telefonu důkladně probral jeho hudební vzory, turné s Radiohead i Jamesem Blakem, Beatles, Franka Zappu, suši, jeho spisovatelské ambice i učitelskou minulost.
Je o tobě známo, že ještě před svou hudební kariérou (i na jejím začátku) jsi pracoval jako šéfkuchař v suši restauraci. Je ještě dnes možné si v New Yorku zajít na pravé faltyovské suši?Dnes už ne, už to nedělám. Každopádně v New Yorku není o dobré suši nouze ani tak. A já sám pořád hodně vařím, skoro každý den.
Název tvé poslední desky In The Wild se zdál naznačovat nějaké větší a nečekané změny ve stylu tvé hudby – ale paradoxně jde, alespoň pro mě, o tvou doposud nejvyrovnanější desku. Co vedlo k jejímu vzniku a zvuku? Label na mě nijak netlačil, co se týče nějakého určitého zvuku, jak by album mělo znít. Neměl jsem za úkol dělat house ani nic jiného, co už jsem dělal předtím, a při její tvorbě jsem tak měl absolutní svobodu – což může být někdy dost nebezpečná věc, protože čas od času každý umělec potřebuje nějaký směr nebo hranice. In The Wild je zajímavá deska, je dost dlouhá a je na ní hodně různých skladeb. Sám jí moc nerozumím, ale doufám, že bude dobře stárnout a zrát s časem – že s ní budu spokojený i za pět nebo deset let.
Po melancholické garáži a najazzlém houseu, v jakém hudebním rozpoložení se momentálně nacházíš?Právě jsem dokončil další desku, na které je dost junglu a drum’n’bassu a taky nějaký hip hop. Abych řekl pravdu, jsem prostě jen hudební producent, nemám jeden styl nějak zásadně raději než jiný, nejradši bych dělal všechny. Někteří producenti dělají stejný druh hudby stále dokola a to mi přijde dost nudné. Nikdy jsem neměl pocit, že bych měl dělat jen jednu věc.
Čtěte také: FaltyDL hledá na novince svoji identitu v eklektickém chaosu
Připomíná mi to trochu producenta Lonea, který na své poslední desce organicky propojoval v zajímavou směs prvky a kořeny houseu a hip hopu. Chystáš se tedy teď ty dělat něco podobného s junglem a hip hopem?Nikdy se svou hudbou nesnažím říci nic konkrétního. Je to trochu ošemetná věc – někteří producenti mají velmi jasnou tvůrčí vizi a narativ na svých deskách, ale já se vlastně většinu času tím jen bavím a čekám, co z toho vznikne. Nesnažím se propojovat nezvyklé věci ani vyprávět nějaký příběh – jen mi tyto konkrétní žánry přijdou doopravdy silné, a tak jsem s nimi chtěl pracovat na své další desce.
Tvůj vlastní hudební styl se vyvíjel na ploše čtyř alb, stále je však natolik celistvý a charakteristický, že mnozí kritici mluví o specifickém „faltyovském“ zvuku. Jak by si ho sám ve stručnosti popsal? Myslím, že jsi to sám řekl. Krátká odpověď na to rozhodně není – když posloucháš track od Aphexe Twina, tak hned víš, že jde o Aphexe Twina. Když slyšíš Lukea Viberta, jak dělá drum’n’bass, house nebo hip hop, vždycky poznáš, že je to Luke Vibert. Přeju si, aby to tak lidi měli i s mou hudbou – a jak jsi řekl, ten popis je možná prostě jen „Falty“.
Býváš spojován především se značkami Ninja Tune a Planet Mu, ale před dvěma lety jsi založil svůj vlastní label Blueberry Records. Jak to s ním vypadá?Blueberry je fajn, v Ninja Tune mi dovolili dát si na všechny své desky logo Blueberry Records, což docela pomáhá šířit o tomhle labelu povědomí mezi lidmi. Na Blueberry jsem dosud vydal asi 6 desek a během Vánoc jsem objevil další tři hudebníky, které chci vydat. Zatím na svých deskách stále pracuji, takže první půlrok tohoto roku na Blueberry možná nic nevyjde, ale zato bude nabušený podzim. Doufám taky, že se povedou i nějaké Bluberry párty v New Yorku a kdekoliv jinde, kde by je chtěli pořádat. Snažím se prostě na label získávat zajímavé lidi a přitom si to stále užívat. Pořád se učím za chodu, jak se vlastně takový label správně vede, a dost jsem se toho naučil od Planet Mu a Ninja Tune, jejich model je prostě dobrý.
Kromě Planet Mu, Ninja Tune a tvého Blueberry Records ale vydáváš i jinde, třeba na Swamp81. Liší se nějak tvůj přístup k tvorbě pro jednotlivé značky?Ne, jde spíš o to, co zajímá ten který label. Kromě mé poslední desky na Ninja Tune, kterou nikdo z labelu neslyšel, než byla hotová, a na které mě nechali dělat, co se líbí mně, to tak je vždycky. Takže na Planet Mu vychází věci, které se líbí Mikeu Paradinasovi, na Swamp81 zase rozhoduje Loefahův vkus. Posílám jim sem tam tracky, oni mi řeknou, co se jim z toho líbí, a pokud už to nevyšlo jinde, tak jim to dám. Ale sám se tím „co pro který label“ moc netrápím – to nechávám na nich.
Za svou kariéru už jsi spolupracoval s mnoha veličinami současné hudby: remixoval jsi The XX a Disclosure a Four Tet remixoval zase tebe, byl jsi na turné s Jamesem Blakem, předskakoval jsi Radiohead a mnoho dalšího. S kým ze zmíněných i těch dalších si přijdeš hudebně nejbližší, koho si nejvíc vážíš a jako kdo bys chtěl znít?To je skvělá otázka. Chtěl bych znít jako starší generace producentů, jako je Aphex Twin nebo Luke Vibert. Z lidí mého věku nejvíce respektuji Floating Pointse a Lonea. Nechtěl bych třeba znít jako Four Tet, ale doopravdy si ho vážím, pro jeho kariéru i pro to, že nikdy neměl manažera – to se mi líbí moc. U spousty různých tvůrců je spousta aspektů, které se mi líbí. Měl jsem dost štěstí na lidi – třeba s Radiohead, bylo úžasné a poučné vidět při práci natolik profesionální skupinu, která operuje na tak vysoké úrovni. Být na turné s Jamesem Blakem bylo také skvělé, James je tak talentovaný! Vypadalo to tak, že jsme se po koncertě v autobuse dost opili, do toho jsme kouřili trávu a až do další zastávky jsme nespali. James pak ale vždycky vyběhl na pódium a zněl úžasně! Oba dva jsme měli strašnou kocovinu, ale on stále zněl skvěle, je prostě fakt dobrej. A to je pro mě třeba taky dost velká inspirace.
Prý jsi začal psát krátké příběhy, aby sis aspoň chvílemi odpočinul od hudby. O čem jsou a neplánuješ je někdy vydat?Jo, ale myslím, že je potřeba na nich ještě zapracovat. Podobně jako mé hudbě by jim určitě prospělo pár editorských zásahů (smích). Většinou jde o science-fiction příběhy, s apokalyptickou tematikou, konec světa a tak – ale všechny jsou v zásadě pozitivní a s dobrým koncem.
Kdo je tvůj momentálně nejoblíbenější producent? A s jakým hudebníkem, jedno z jaké doby, bys chtěl nejradši spolupracovat, kdybys měl na výběr?(chvíle přemýšlení) Momentálně mám nejradši producenta, který si říká Jodey Kendrick. Nevím, zda jsi o něm slyšel, vydal pár desek na labelu Rephlex a chystá další. Dělá úžasnou elektronickou hudbu. A s kým bych nejraději spolupracoval? Myslím, že by mohlo být zajímavé dělat hudbu s Frankem Zappou, ale myslím, že byl typ člověka, co chce mít nad vším absolutní kontrolu, a to by mohlo být otravné. No a pak The Beatles. Být s Beatles ve studiu na konci 60. let by mohla být fakt zábava!
Teď musí zákonitě přijít obvyklá otázka: jaké je tvé nejoblíbenější album od Beatles?Vyrostl jsem na Sgt. Pepperovi. Je to dost divná deska, ale já ji miluji už od mala. Nicméně, chtěl bych změnit svou poslední odpověď na Harryho Nilssona – to je člověk, se kterým bych nejradši spolupracoval.
Na začátku rozhovoru jsi zmínil, že jsi právě dokončil album. Nějaké další plány do budoucna, které můžeš prozradit?Ano, dokončil jsem album pod svým vlastním jménem Drew Lustman, které vyjde v dubnu na Planet Mu. Nebude zas až tak odlišné od „běžných“ FaltyDL věcí, nové jméno je především proto, že coby FaltyDL jsem se upsal Ninja Tune, takže jde spíš o byznys věc. Nicméně, na Planet Mu se cítím ještě mnohem volněji ohledně požadavků na takzvaně akceptovatelné album, takže půjde o hodně ujetou junglovou desku, alespoň mám ten pocit. Potom by mělo na Swamp81 vyjít EP Mean Streets Pt. 3 a doufám, že se nám všechny tři části podaří zkompilovat do jedné desky, takže bych nakonec mohl tenhle rok mít venku dvě alba. Vloni jsem také začal vedlejší projekt Shanghai Den, se kterým jsem vydal dvanáctipalec u R&S Records, a uvažuji o tom tam vydat další. Těch věcí je hodně – prostě dělám hudbu pořád.
Když bys nedělal hudbu (nebo suši), kde bys tak asi byl dnes?To nevím – myslím, že bych asi zůstal na univerzitě, dodělal si titul a začal učit. Učil jsem docela dlouhou dobu a fakt mě to bavilo, jenže na to, aby to bylo bráno vážně, potřebujete titul, a ten nemám. Ale myslím si, že bych asi učil – anebo bych se někde cpal drogami, kdoví.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
