Fotograf Václav Jirásek: V Mexiku jsem daleko víc voyeur
„Je to, jako když přijdete na Matějskou a vstoupíte do domu hrůzy. Musíte přistoupit na určité vnímání světa, který je nereálný. Je to nějaká hra, taková paralela k domu hrůzy,“ vzkazuje posluchačům mířícím do Domu umění města Brna fotograf Václav Jirásek. Jeho současná přehlídka Svět podle Ironyma Koola vás po cestě mezi fotografiemi překvapí vrakem havarovaným na galerijních parketách i střepy, kterými se musíte prošlapat ven. „Je to vlastně taková očista. Když divák vychází ven z výstavy, tak jak je iniciován na začátku, na konci se zbavuje zážitku a prochází přes střepy ven z expozice,“ dodává tvůrce.
„Výstava vznikla především na dvou místech. Auta v Řecku, zvířata, květiny a sakrálie převážně v Mexiku. Opakovaně jsem se vracel, v Mexiku jsem byl čtyřikrát, v Řecku nespočetněkrát,“ prozradil nám fotograf, který se po letech pozorování úpadku průmyslových památek a moravského folkloru vypravil za úlovky do zahraničí. „Důvod, proč jsem se vydal poprvé do Mexika, pocházel právě ze zkušenosti z Valašska, kde fotím mikulášské létání,“ vysvětluje Jirásek. „Přes tanec smrti jsem se dostal k Mexiku a tam jsem se vydal na Dušičky zkoumat jejich formu smrti.“
Zatímco na Valašsku ho bujaré průvody tradičně oděných koledníků vcelku snadno přijaly, na cestách s fotoaparátem musel volit opatrnější strategii: „V Mexiku jsem daleko víc jako voyeur, pozorovatel. Tam ten svět je daleko krutější a drsnější. Láká mě tam nějakou delší dobu žít, ale tam nejsem tolik součástí jako třeba při focení na Valašsku. To je mi daleko blíž.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
