GusGus: Užívám si, když mi hudba nahání husí kůži

27. červen 2017

Málokomu dnes pasuje přízvisko „hudební chameleoni“ tak jako islandským GusGus. Kapela z Reykjavíku od roku 1995 alespoň okrajově experimentovala téměř s každým elektronickým směrem. Na podzim GusGus vydají jubilejní desáté řadové album, které je značně ovlivněno new wave. O chystané desce, maloměstském islandském životě i blížícím se vystoupení na pražském Metronome Festivalu v rozhovoru pro Radio Wave hovořil hlavní mozek kapely Biggi Veira.

Island na mě vždy působil jako místo nevyčerpatelných inspirací. Jak ovlivňuje vaše rodná země hudbu GusGus?
Veškeré prostředí, které člověka obklopuje, se do jisté míry podepisuje na tom, co dělá. A to zrovna nemusím chodit kvůli inspiraci na procházky. Přinejmenším dospívání v Reykjavíku značně ovlivnilo, kým dnes jsem.

Tvorba GusGus je trochu jako ikonický Geysir. Je nekontrolovatelná, vzbuzuje emoce a vyplatí se počkat na finále. Existuje nějaké místo, které je s vaší hudbou neodmyslitelně spjaté?
Já si hudbu vyloženě nespojuji s gejzíry, ledovci a podobně. Vašemu přirovnání ale rozumím, dá se říct, že je Island svým způsobem mocný a nevyzpytatelný. Je velmi důležité dostat do hudby nepředvídatelnost a jistou nahodilost, která posluchače přiměje uvažovat nad tím, co slyší. Rádi pozorujeme, jak lidé zacházejí s vlastními pocity a pozorností. Obzvlášť v našem případě, kdy je samotná instrumentální a elektronická složka tolik důležitá.

Vaše album Arabian Horse například začíná trackem s názvem Selfoss. Jak toto městečko souvisí s GusGus?
Občas vyrážíme na cesty po zemi, na kterých relaxujeme, a občas jen tak experimentujeme se syntezátory. Když jsme začínali pracovat na Arabian Horse, ocitli jsme se v letním sídle na jihu Islandu. Už po třech dnech jsme se vraceli s demo nahrávkami šesti skladeb, které se na desce objevily. Protože jsme v tu dobu neměli hotové texty, prostě jsme tracky pracovně pojmenovali po okolních městech. Selfoss je moc milé místo, má zvláštní atmosféru maloměstského islandského života. Na malé město mají hrozně moc kadeřnictví, všichni si tam barví vlasy.

Zmínil jste pomalé tempo maloměstského života. Nevylučuje se trochu s energickou atmosférou vaší hudby?
Hudbu vnímám jako specifický svět sám o sobě. Jde především o pohrávání si s emocemi a všemožnými kosmetickými úpravami. A teď zrovna nemám na mysli rtěnky a podobně! Ale jistě, texty můžou reflektovat kontext doby, v jaké právě žijete. Samotná hudební složka a směsice zvuků ale v mém případě se společností nesouvisí, hlavní slovo vždy mají emoce a zážitky, které se mnou dokážou pohnout.

Několikrát jste zdůraznil slovo emoce. Jsou pro vás tou nejdůležitější věcí při tvorbě nových písní?
Ano, vždy je důležité pochopit lidské bytosti bez jakýchkoliv předsudků, jestli mi rozumíte. Připadá mi velmi zajímavé vzbuzovat emoce, aniž by bylo nutné se vázat na slova, okolnosti a jakékoliv společenské předpoklady. Miluju muziku, protože je nehmotná a nedotknutelná. To znamená, že není vázána na nic konkrétního. Evokuje pocity, aniž by musela používat slova.

Ve starším rozhovoru uvádíte, že při skládání tak trochu masturbujete se svými skrytými hudebními touhami. Jak tento proces ve vaší hlavě vypadá?
Samozřejmě jde spíš o psychický než fyzický typ masturbace. Ale ano, vlastně tak trochu onanuju s vlastními emocemi. Skladby, které skládám, se musí primárně líbit mně samotnému. Užívám si, když mi hudba nahání husí kůži a prochází mnou skrz naskrz. Vlastně ji užívám jako druh drogy.

Biggi Veira z GusGus

Takže je hudba tou nejlepší drogou?
Ano. Hlavně proto, že je svobodná. Není vázaná na žádný gender nebo sociální stereotyp. Hudba nemůže být regulována nebo něčím uzamčena, protože jednoduše není jen fyzickou věcí. Právě proto představuje velice impozantní součást lidského světa. Můžete namítnout, že jsem muzikou posedlý, ale prostě hrozně miluju celý její koncept.

Často se o vás mluví jako o hudebních chameleonech, kteří experimentovali téměř s každým žánrem. Není ale v dnešní době zbytečné dělit elektronickou hudbu na konkrétní žánry?
Je to, jako když jdete do knihovny pro dobrý thriller. Nálepky jsou zkrátka užitečné pro snazší organizaci. I pro umělce se můžou stát šablonou, se kterou se dá následně experimentovat. Já osobně nikdy o žánrech při tvorbě hudby neuvažoval. Samozřejmě mě ale inspirují všechny možné směry od druhé poloviny 70. let přes osmdesátky až po techno nebo EBM první dekády tohoto století. Na elektronickou hudbu nepohlížím v kontextu konkrétních scén, snažím se ji kompletně prozkoumat a pochopit.

Vaše nové album prý bude založeno na vlivech new wave a post-punku. Co si pod tím ve spojitosti s GusGus představit?
Ano, experimentujeme především s prvky konce 70. let, jako jsou new wave, punkový přístup a podivné hlasité zvuky. Nesnažíme se tuhle dobu nijak imitovat, ale spíš ji promítnout do zvuku GusGus. Baví mě pátrat po nových vlivech, ať už mě to zavede k věcem z hitparád, nebo naopak undergroundové elektronické scéně. Při tvorbě chystané desky jsem poslouchal Tangerine Dream, Jeana-Michela Jarrea, Garyho Numana a podobně.

Už víte, kdy nová nahrávka vyjde?
Vydáme ji na podzim, pravděpodobně v říjnu.

Budou mít vaši fanoušci možnost slyšet nové skladby na letošním ročníku Metronome Festivalu?
Určitě, zahrajeme aspoň dvě nebo tři nové věci. Jedna z nich se ale nejspíš objeví až na přespříštím albu. Jde o track, který hrajeme živě už přes rok, ale rozhodli jsme se ho neumístit na tuto desku, nýbrž až na tu následující. Ale to už je zas jiný příběh...

autor: Vojtěch Tkáč
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.