Ivan Pinkava: Fotografuji vždycky v noci
„Samozřejmě to má spoustu rizik, je to trošku adrenalin a občas nevíte, do čeho se řítíte. Někdy to může být hodně nepříjemné, ale někdy je to zase neuvěřitelně příjemné a svobodnější než vystavovat v Čechách,“ prozradil po nedávných výstavách ve Vídni a Pekingu fotograf Ivan Pinkava, jehož dílo v minulosti zhlédli návštěvníci galerií v Lectoure, Washingtonu i Tokiu.
„Byl jsem tam asi jen deset dní, to je krátká doba na nějaké zhodnocení, byť člověk se domnívá, že něčemu porozumí. Na druhou stranu si myslím, že to je všechno hrozná iluze, že něčemu rozumíme. To město je pro nás opravdu netransparentní,“ popisuje lehce chaotickou zkušenost s pekingskými galeristy a zdejší uměleckou scénou.
O pár tisíc kilometrů blíže, v rakouské metropoli, si mohli návštěvníci muzejní noci za účasti autora prohlédnout jeho černobílé fotografie vesměs neživých předmětů prezentované pod názvem V noci jsou židle. „Moje věci jsou nějakým způsobem s nocí spjaté, nejen tím, že fotografuji vždycky v noci, ale myslím, že temnota je jedním z rozměrů mých fotografií. Myslím, že nějaké pojítko tam bylo. Možná, že nechtěně, ale bylo.“
Pokud vás zajímá, v čem je aranžování kusu molitanu podobné práci s živým modelem, poslechněte si rozhovor s Ivanem Pinkavou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
