Let’s Eat Grandma: Debut je naší Alenkou v říši divů

9. srpen 2016

Středoškolačky a kamarádky Rosa Walton s Jenny Hollingworth jako Let’s Eat Grandma natočily osobité a ceněné debutové album I, Gemini. O nečekaném úspěchu, škole a plánech do budoucna si s oběma hudebnicemi, které si často skákaly do řeči, povídal Pavel Zelinka.

Kdy jste se potkaly a daly dohromady kapelu?
Poznaly jsme se, když nám byly čtyři roky, ale muziku jsme začaly dělat až o mnoho let později.

Co konkrétně studujete?
Studujeme hudební konzervatoř a musíme říct, že se to teď docela hodí, protože nám vedle studia zbývá ještě hromada volného času. Jsme tedy flexibilní k věcem, které teď okolo kapely nastávají. Není to tak těžké skloubit.

Jak dlouho vám ještě studia potrvají?
Ještě rok. Věříme, že poslední ročník v termínu zvládneme.

Pomáhá studium na konzervatoři nějakým způsobem i vaší kariéře jako Let’s Eat Grandma?
Těžko říct. Máme jisté teoretické základy, což je prima, ale písničky za nás nikdo nesloží. A na pódium taky nevyleze.

Pomáhají vám vaše rodiny? Četl jsem, že vaše babičky jsou operními pěvkyněmi.
To je pravda. Naše rodiny nás v našem snažení podporují. Jsou rády, že jsme převzaly štafetu a neseme ji dál.

Ty, Jenny, jsi ještě před nedávnem hrála v jazzové kapele a obě svorně tvrdíte, že máte rády pop a r’n’b. Jak to, že tyto prvky se ve vaší muzice vyskytují v tak malém množství?
Ony tam jsou, jen nevyplouvají tak úplně na povrch. Třeba v singlovce Deep Six Textbook je rapová vložka, druhý singl Eat Shiitake Mushrooms je celý inspirován graffiti. Ale máš pravdu, že celkově jsme se dostaly jinam. Až nás překvapilo, jak moc vlivů z klasiky ve svých písničkách poznáváme.

Vím, že se vás na to musí ptát asi každý, ale mohly byste vysvětlit, proč jste se pojmenovaly Let’s Eat Grandma? Když jsem na váš název narazil poprvé, měl jsem za to, že jste nějaká ostrá metalová parta.
My jsme metalová kapela! Máme rády temnější muziku a třeba Limp Bizkit jsme ještě před nedávnem dost poslouchaly!

Tak kde jsou ve vaší muzice ostré kytary a hromové bicí?
To všechno najdeš na naší další desce. Neke!

Jak se vám podařilo přesvědčit významný indie label Transgressive Records, aby vám vydal vaši desku?
To se podařilo našemu předešlému managementu, se kterým už ale dnes nespolupracujeme. Ten nám zase dohodil Kiran Leonard, který nás, bůhvíkde, uslyšel a u Transgressive taky vydává.

Na desce nemáte žádné pomocníky, jak ze strany producentů, tak hostů, muzikantů. Proč?
Protože jsme tyhle písničky nahrály my dvě a měly jsme chuť je dotáhnout do finálního tvaru pouze vlastními silami. Nechtěly jsme, aby ve studiu byl s námi renomovaný producent, který ale naše písničky upraví spíš ke svému obrazu než k našemu. Ty písničky zrcadlí nás dvě a my nechtěly, aby nám jejich podobu někdo měnil. Stojíme si za nimi.

Takže pokud tomu dobře rozumím, vy jste doma natočily desku, přinesly ji na vydavatelství a to ji vydalo v podobě, v jaké jste ji odevzdaly v kanceláři?
Přesně tak.

Hudební publicista Simon Reynolds si myslí, že svou muzikou oddalujete odchod bezstarostného mládí. Co byste na to řekly?
Když jsme ty písničky psaly, tak jsme o nich takto nepřemýšlely. Když se ale na ně zpětně díváme, tak téma dětství a dospívání se v nich zrcadlí docela často.

Pro mě je váš debut spíš něčím jako hudebním ekvivalentem Alenky v říši divů.
Jo, tys to trefil! Pěkně strašidelný příběh. Běhá nám z něj mráz po zádech.

03682815.jpeg

Možná díky vokálům vás řada novinářů přirovnává ke CocoRosie. Co vy na to?
My na to, že jsme je vůbec neznaly a nikdy neslyšely. A obecně, snažíme se do naší muziky zapojit co nejvíc vlivů ze všech stran tak, aby z nás nakonec vylezlo něco originálního.

Co vy a koncerty? Hrajete ve dvou nebo přibíráte k sobě nějaké spoluhráče, abyste byly schopné písničky zahrát co nejvíc naživo?
Hrajeme taky pouze ve dvou. Snažíme se toho co nejvíc odehrát naživo. Často měníme nástroje, podle toho, co jednotlivé písničky vyžadují.

V rozhovoru pro velký festival The Great Escape jste prohlásily, že vás nejvíc zaujala kapela Noisy Pots. Znáte je?
Ne. Viděly jsme jejich set, který hrály na chodníku, a hodně se nám líbily. Především jejich podání klasiky Get Ur Freak On od Missy Elliott nás hodně bavilo.

Víte, že jsou z České republiky?
To jsme vůbec netušily. Tak to je pozdravuj! Nápad s bubenickou sestavou složenou z hrnců a různých kýblů se nám moc líbil!

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Chceme pracovat na vizuálech a videích pro kapelu. Rády bychom se totiž prezentovaly komplexněji.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.