„Lidé o sebe víc dbají, proto se šperku víc daří,“ shodují se čeští šperkaři

26. květen 2017

„Pro mě je šperk strašně osobní věc. Dotýká se těla, to by mělo něco znamenat. Tím, čím se zdobíme, toho o sobě hodně říkáme. Dáváme najevo, co jsme zač,“ říká šperkařka Janja Prokič. „Já mám teď na sobě náramek, který v sobě ukrývá nejen ten moment, kdy mi ho někdo daroval, ale i těch celých patnáct let, co ho nosím. Zevnitř to je dokonce vidět, je stříbrnej, takže zoxidoval, je na něm vidět čas,“ doplňuje Dan Pošta, člen umělecké skupiny Zorya, který společně s Janjou dorazil do studia Radia Wave diskutovat o současném českém uměleckém šperku.

„Ve chvíli, kdy vyrobím něco, co pak nechci prodat, tak je to pro mě nejvíc,“ říká Janja. „Já osobně pracuju v kolekcích, vždycky se zabývám jedním tématem, které mi zrovna rezonuje v životě. Kolekce jsou takový moje deníčky,“ přibližuje proces vzniku svých šperků. „V každé kolekci mám pár kusů, u kterých si nedovedu představit, že by je měl někdo jiný než já.“

„U nás je to trochu jinak, pracujeme na zakázku, tak jde spíš o klienta než o mně a taky to tak beru. Ale stalo se nám, že jsme po letech usoudili, že pro nás některé kusy mají hodnotu, že jsou třeba první a podobně, a od klientů jsme je vykupovali,“ vzpomíná Dan Pošta. „Z hlediska tvůrčího procesu je na šperku nejnapínavější moment zhmotnění,“ vysvětluje. „Šperk je v porovnání třeba s architekturou rychlý, je fakt super, když najednou vidíte, že to funguje.“

Když to nefunguje, je to jako nevydařené rande

„Baví mě, že mám něco v hlavě a po několika měsících si na to můžu sáhnout, to mi přijde jako úlet. Pak je vlastně jedno, jestli to je šperk, nebo obrázek, je to něco, co jsem vytvořila,“ souhlasí s Danem Janja a oba se shodují na tom, že občas se stane i to, že to nefunguje. „To je pak jako nevydařený rande,“ smějí se oba.

Co se materiálu týče, mají oba šperkaři jasno. Ani jeden se nebrání experimentům a uznávají, že vztah k materiálu se u šperkaře hodně proměňuje. Duo Zorya podle Dana navíc upřednostňuje hledání nových možností. „U nás to není ani tolik o materiálech, je to spíš o procesech, co se s nimi dá dělat. Je zajímavé materiál inovovat a posunout dál, než je možné,“ říká Dan.

Na otázku, kdo si dnes umělecký šperk kupuje, odpovídají oba stejně. „Dnes se o sebe víc staráme, dbáme na to, co jíme, jak žijeme, jak vypadáme. Lidé se na celém světě víc soustředí na lokální produkty, a proto se všeobecně víc daří malovýrobnám.“ Podle obou šperkařů není jejich klientela moc pestrá. „Většina z nich je z Prahy, buď jsou sami kreativní, nebo by chtěli být kreativní, a možná si to skrz nás projektují. Často to jsou vzdělané, sofistikované ženy.“

Terapie při nákupu

„Šperk je na tom dnes líp a líp, je tu dost lidí, kteří se šperkem zabývají. Velký vliv na to má vedoucí ateliéru šperku na UMPRUM Eva Eisler, která vychovává mladou generaci výrazných šperkařů. Je čím dál víc lidí, kteří se tím zabývat chtějí, ti, kteří to konzumují, i ti, kteří to dělají. Určitě se o to zasluhují i Designblok a Czech Grand Design,“ přemýšlí Janja Prokič optimisticky.

Co se schopnosti prosadit se v zahraničí týče, je Dan Pošta trochu skeptičtější. „Jsem velmi kritický k tomu, jak jsou na tom čeští umělci v zahraničí, esteticky na to Češi rozhodně mají, ohledně znalosti trhu, marketingu, PR a výrobně ještě asi ne. Celý balíček, který musí značka nabídnout prodejci v zahraničí, je rozsáhlý, není to jen v kreativitě, která tady je na super úrovni, chybí production management.“ Součástí práce šperkaře je i úzký vztah se zákazníkem, což může být, jak se oba hosté shodují, taky často velkým úskalím.

Výstavu dua Zorya Růst můžete momentálně vidět v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně.

„Když mi někdo nesedne, tak pak ve své práci nevidím smysl, přišlo by mi hnusný, kdybych někomu vyrobila něco a zároveň si o tom člověku myslela, že není v pohodě,“ podotýká upřímně Janja. „Když se třeba dělají snubní prstýnky, je to taková citlivá věc, pro snoubence je to třeba první konfrontace,“ usmívá se Dan. „Často je to taková malá terapie,“ souhlasí Janja. „Ale hlavně děláme šperky, snažíme se je dělat co nejlíp, a když přijde zákazník, který mi nesedí, vím, že za chvíli zase odejde,“ zakončuje Dan.

Co dalšího Zorya a Janja Prokič prozradili o své práci si můžete poslechnout, pokud si pustíte celý rozhovor.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka