Marissa Nadler: Jsem velká fanynka Jana Švankmajera

V jednom rozhovoru jsi prohlásila, že tvé umění a nálady jsou výrazným způsobem ovlivňovány měnícím se ročním obdobím. Podle tvé muziky bych odhadoval, že preferuješ podzim nebo zimu.Miluji zimu. Ten čas, kdy je celá země pokrytá bílou sněhovou peřinou. V tomto čase se mi skládá nejlépe. Léto a s tím spojená vedra mi opravdu nedělají dobře.

Ty nejsi jen hudebnice, ale také výtvarnice, fotografka, filmařka. Jak tyto umělecké disciplíny ovlivňují tvou muziku?Myslím, že se zrcadlí jedno v druhém a naopak. A to přesto, že hudba je u mne v současné době na prvním místě. Když to vezmu popořádku, tak první mne uchvátila malba a pak se k ní postupně přidaly další obory. A nejvíc jsem propojila svá umělecká alter ega při tvorbě videa pro písničku All The Colors Of The Dark, kde se najednou projevuji jako hudebnice, výtvarnice i filmařka. Také mi práce na něm trvala několik měsíců.

Vraťme se ale teď k tvým začátkům. Jak pro tvou kariéru byla důležitá osoba Jeffreyho Alexandera, šéfa labelu Secret Eye Records?Výrazně. Byl to on, kdo mě vytáhl z davu bezejmenných a dal mi první šanci. Shodou okolností jsme se nedávno potkali v San Francisku. Dala jsem mu přečíst titulní rozhovor, kde se o něm zmiňuji, tak ho to evidentně potěšilo.

Boom freak folku ti mohl v prvních letech tvého fungování na scéně pomoci. Zvlášť když v rozhovorech uvádíš, jak jsi ve skutečnosti plachý člověk.Tady ti musím oponovat. Nikdy jsem se za freak folkaře nepovažovala a celé to hnutí šlo ideově mimo mou osobu. Žila jsem mimo něj a dělala si své věci. Ano, nepopírám, že to propojení, které mají na svědomí novináři, mi nakonec trochu pomohlo, já ho ale vždy cítila jako svým způsobem nedorozumění. Ve stejnou dobu se veřejnost začala zajímat o folkovou muziku obecně, takže bych tu linku netáhla jen skrze underground. Takže ještě jednou, nespojujte mou osobu s freakfolkovým hnutím, prosím.

Před pěti lety jsi založila svůj label Box Of Cedar Records. Co se s ním teď děje?Nic. Bylo prima ho mít, rozhodovat si o svém osudu, ale já po čase zjistila, že úřadování mi zabírá čím dál víc času. Místo nahrávání jsem seděla v kanceláři a řešila PR strategie nebo na poště a posílala balíky. V momentě, kdy jsem si tuto skutečnost naplno uvědomila, a záhy dostala nabídku od dvou výborných labelů, jsem řekla dost. Tak skončil krátký život mého vydavatelství.

When all else fails YouTube cat videos help me sleep .. I found a channel called "forget your sadness" which is spot on. Sloths too

— Marissa Nadler (@marissanadler) 31. května 2016

Když už jsi narazila na současného vydavatele, jak se tvá cesta spojila s labelem Bella Union?Jednou jsem na Twitteru narazila na zprávu, kterou na svém profilu zanechal Simon Raymond, člen Cocteau Twins. Ten upozorňoval na to, že bude hrát mou skladbu ve svém rozhlasovém pořadu. Tehdy jsem učila na umělecké škole, hrála nárazově po práci a z hecu jsme mu poslala své další písničky. Asi se mu líbily, protože výsledek téhle diskuze je dnes album Strangers. Vedle mého amerického vydavatele Sacred Bones Records je to něco jako splnění dětského snu.

Mám z toho podobný pocit. V podstatě jsi pro svou muziku nemohla najít příhodnější domovy.Zvlášť když si uvědomím, jaké jsem měla s labely předchozích deset let problémy! Spojení s Bella Union a Sacred Bones beru jako výraznou přidanou hodnotu svého fungování.

Pojďme už konečně k nové desce Strangers. Jak se to stalo, že textově se nové písničky tak striktně vyhýbají osobním tématům, jako byly vztahové trable, rozchody, nešťastná láska apod., o kterých jsi psala dřív?Možná proto, že jsem se vdala, a tudíž tato témata už pro mě nebyla relevantní? (smích) Na druhou stranu, protože každý tento moment zmiňuje, donutila jsem se nové album pečlivě poslechnout a musím poznamenat, že pár rozchodových skladeb na Strangers je! Třeba ta, která popisuje, jak stojím před svatbou v době své první lásky a co se mi honí hlavou.

Marissa Nadler - Strangers |foto: Sacred Bones Records

Jak bylo těžké desku natočit? Vím o řadě hudebníků, kteří píší pouze ve stavech, kdy se jim všechno rozpadá pod rukama, jiní naopak nenapíší ani notu, pokud nejsou v absolutní pohodě.Lhala bych, kdybych řekla, že tahle deska vznikla jednoduše. To, že se mi v osobním životě dařilo, ještě neznamená, že se mnou necloumaly silné negativní emoce. Navíc jsem byla úspěchem předchozí kolekce July postavena do pozice, že musím natočit stejně dobrou desku. Navíc aspoň částečně jinou. Potřebovala jsem být odříznutá od tohoto světa. Být v pozici, kdy mi nikdo do skládání nemluví, nehodnotí ho. A po dlouhé době hledání jsem klíč k nové desce našla. Dokonce takový, že považuji novinku za nejkomplexnější, nejvyspělejší nahrávku své kariéry.

Znovu ses při nahrávání desky spojila s producentem Randallem Dunnem. Jaká byla jeho role během vzniku desky?Je to především mistr tvorby vhodných atmosférických kabátů pro mé písničky. Vždy dokáže jejich temnotu představit publiku jinak, originálně. Výborně pracuje se smyčci. A ještě jednu jeho skvělou vlastnost musím zmínit: zná skoro každého hudebníka v Seattlu. Takže když si něco vymyslel, vždy věděl, koho pozvat, aby onu myšlenku zhmotnil.

Vedle mnoha inspiračních zdrojů nové desky cituješ i českého filmového režiséra Jana Švankmajera…Stala jsem se jeho velkou fanynkou, když jsem se začala hlouběji zajímat o animaci. Na tomhle poli nemá konkurenci. Jeho imaginace je tak bezbřehá, práce s temnou atmosférou tak unikátní, jen ho napodobit stojí hrozné úsilí.

Právě video k písničce All The Colors Of The Dark mi přijde výrazně ovlivněno jeho rukopisem.Je to tak. A nejen tohle video má švankmajerovské konotace. Ráda rozpohybovávám domácí předměty, jako by žily vlastním životem. Byla jsem ráda, když jsem ho konečně vypustila mezi posluchače. Na druhou stranu jsem na něm hned našla chyby, které jsme už nestačili opravit.

Marissa Nadler |foto: Sacred Bones Records

V jednom rozhovoru jsi zmínila, že pro novou desku jsi složila 50 skladeb. Co se tedy stane s tou hromadou nepoužitého materiálu? Nová deska vyjde i v rozšířeném vydání o kazetu, na které bude několik písniček, které se nevešly na desku, a mně přijdou vydařené. Vedle toho jsem napsala pár písniček, které jsem ale nestačila ještě dotáhnout do finálního tvaru. Ty zůstaly v šuplíku. A pak jsou tu songy, které nakonec nebyly tak dobré a neprošly kvalitativním sítem.

Tvá atmosférická hudba by podle mě mohla být výborným doprovodem k nějakému intimnímu filmu. Nedostala jsi už nabídku doprovodit pohyblivé obrázky svou hudbou?Zatím ne a mrzí mě to, protože si stejně jako ty myslím, že mohla nějakému filmu slušet. Trochu spoléhám na to, že můj americký label Sacred Bones má dobré konexe na řadu výborných režisérů. Třeba to v budoucnu klapne.

A plány do budoucna?Koncertovat. Pokud mne paměť nešálí, tak bychom se měli vrátit i do Prahy. Mám pocit, že by to mělo být v rámci podzimního evropského turné někdy v říjnu nebo v listopadu.