Martin Luther King III.: Respektuj a budeš respektován
Už podvanácté se v Praze, Brně a Ostravě konají Dny USA a Evropské unie. K hlavním řečníkům konference letos patřili bývalý ředitel CIA a exministr obrany USA Leon E. Panetta, bývalý vrchní velitel sil NATO v Evropě James Stavridis a nejstarší syn legendárního černošského bojovníka za občanská práva v USA Martin Luther King III. Ten pokračuje v plnění známého snu jeho rodičů a bojuje za rovnoprávnost a spravedlnost pro všechny lidi. A právě s ním po jeho proslovu natočil exkluzivní rozhovor Vojtěch Berger.
Pane Kingu, pojďme se vrátit na začátek vašeho proslovu, kde jste chválil Čechy za nenásilný boj proti autoritám a režimu při sametové revoluci. Řekl byste, že my Češi, Slováci, Východoevropané bereme naši svobodu příliš jako samozřejmost?
To nemohu říct jistě. Můj první dojem by byl, že ne. Ale nežiju tu, tak nevím. Myslím si, že když lidé svobodu nemají, něco v jejich duších povstane proti tomu, co se jim nelíbí. Jedna z věcí, které o vaší zemi vím, je hrdost na vzdělání, to je ta komodita, které si tu vážíte. A díky vzdělání budujeme úspěch, což je skvělá věc, kterou nám společnost umožňuje…
K tomu se dostaneme. Ve svém proslovu jste zmínil, že třeba učení dětí více cizích jazyků pomáhá v boji proti rasismu, učí toleranci. Vaše slova na mě udělala dojem, bylo povzbuzující pro nás Čechy slyšet, abychom nezapomínali na naši svobodu, na náš boj. Možná máte pocit, že nejsme tak silní v tom boji teď, po 25 letech.
Ne, ne. Spíš jsem vám skládal kompliment k té tradici. A že je lichotivá i k ostatním tradicím ve světě. Nezapomínejme na svoje dědictví. Spíš jsem se snažil vyjádřit význam a progres celé sametové revoluce. Protože mnohdy se mnohé boje vyvinuly v nepřátelství a násilí a přerušení. A i když to vypadá, že je všechno v pořádku, v určité chvilce se to k vám vrátí, když se do toho zaplete něco jiného.
Znamená to tedy, že si pořád myslíte, že je příběh sametové revoluce stále inspirativní pro ostatní státy? A v čem?
Vždycky, když se zapojujeme do revoluce, která není násilná, je to krok k dobrému. Myslím si, že v tom i ostatní najdou inspiraci.
Pojďme ke snu vašeho otce, jeho mezinárodnímu přání. Je stejný jako váš? Dodal byste k němu něco?
Spíš bych jen chtěl říct, že je to vize, kterou sdílel i s mou matkou. Oba pracovali na tom, aby zbavili společnost zla a chudoby, rasismu, militarismu a násilí. A to se bohužel pořád ještě nestalo. Pracovali jsme a pořád na tom pracujeme tvrdě. Když se podíváte na rasovou otázku, určité kroky byly podniknuty ve Spojených státech. Ale nejsme u konce. I když se podíváte na to, jak se chovají k prezidentu Obamovi, a srovnáte to s tím, jak se chovali k ostatním prezidentům, cítíte, že rasismus mezi námi stále je. Ale určité kroky jsme podnikli. Připadá mi, že vůči chudobě ale žádné kroky provedeny nebyly, to by se mělo ještě promyslet. A militarismus a násilí – pořád jsme jedna ze zemí s nejsilnější armádou, ale nikdy jsme se nenaučili postupovat mírovou cestou, ani jako národ, ani jako vláda. Vláda stále používá donucovací složky, vidíme to třeba na policii. Třeba ve Fergusonu v Missouri jsme viděli militarizovanou policii, vypadali jako vojáci a chovali se tak, což mnoho lidí rozhodilo. Policie by měla vykonávat veřejně prospěšné práce a neměla by reprezentovat násilnou vynucovací vojenskou službu.
Když jste začal s Obamou, za co byste ho v posledních 6 letech pochválil? V kontextu boje s chudobou, posilováním síly menšin v USA.
Myslím, že nejdůležitější věc, kterou Obama udělal, je, že zpřístupnil zdravotní péči. To je obrovský úspěch. Můj otec vždycky říkal, že je 5 nebo 6 věcí, na které by Američané měli mít právo: slušné vzdělání, slušná práce, zdravotní péče, slušný domov a spravedlnost. A zdravotní péče je jedna z těch nejdůležitějších částí. A tu teď máme. Co se týče chudoby a těch ostatních oblastí, tam ještě musí zapracovat.
Byl by Obama součástí snu vašeho otce?
To, že je prvním africko-americkým prezidentem, je podstatné vítězství, ale není to splnění toho snu. Teď musíme zjistit, jak vyhrávat víc, jak zvítězit nad situací, aby měl každý slušný domov. A tím nemyslím jen místo, kde bydlet, ale slušný domov. O tom by se teď Amerika měla bavit, jak vytvoříme prostředí, kde budou všichni vzdělaní, jak nejlíp vzdělaní být mohou. Na to jsme ještě nepřišli. To samé platí s prací. Nemusí to být zrovna 6ciferná částka na výplatě, ale měla by to být slušná částka. Jak toto prostředí vytvoříme, to je otázka.
Zmiňoval jste událost z letošního léta ve Fergusonu, kde policista zastřelil černocha. Dělá to na mě dojem, ale mohu se plést, tak mě případně opravte, že je tu neustálé podezření mezi černochy proti autoritám, jako by si mysleli, že s nimi nebude zacházeno fér jen proto, že jsou černí. Je to tak?
Ten pocit je rozhodně oprávněný a bohužel je založený na zkušenostech. Jinými slovy, pokud jdete každý den ze školy a zastaví vás policie a zeptá se vás „co děláš?“, a vy neděláte nic…
… a tohle se stává?
Ano, tohle je realita pro běžného mladého černocha v Americe. Hlavně muži, ti se cítí být terčem. Není to vyrovnaný rozhovor, je to, jako by s vámi ten policajt mluvil, jako byste byl něco míň než člověk. A to eskalovalo v průběhu času, nebylo to tak vždycky, přijde mi, že teď je to horší. Je problém, když policie, tedy autorita, která má poskytovat respekt, aby respekt získala, má pocit, že respekt nemusí rozdávat, protože jsou natolik mocní. Pamatuju si, jak jsem asi před 30 lety vystupoval z auta a policajt místo toho, aby mě slušně požádal, abych se vrátil do auta, na mě zakřičel: „Okamžitě vlez zpátky do toho auta.“ Vtipné na tom bylo, že já jsem byl zvolený zástupce města a on byl afroamerický policista. Kdyby mi to řekl slušně, nasedl bych bez problémů zpátky do auta, ale měl jsem s sebou své dítě, a tak jsem se mu postavil a řekl jsem: „Se mnou takhle nemůžete mluvit, já jsem v zastupitelstvu, reprezentuju 700 000 lidí. Pokud takhle mluvíte ke mně, jak se pak chováte k lidem, které nikdo nezná? To je neakceptovatelné.“ Policejní kultura učí policisty, aby byli nepřátelští k lidem. Žádné ukaž respekt, získáš respekt. A to bylo minimálně před 25 lety.
Vaše organizace je aktivní v Bosně a Srbsku, což ukazuje obrovskou empatii od vás, jakožto Američanů. Čekal bych, že se budete zabývat oblastmi, kde je problém chudoby větší, třeba Indii nebo Gaze, vím, že pracujete také v Africe, ale právě Bosna pro mě byla překvapením. Tím pádem ale znáte taky situaci s menšinami a jinými etniky v Evropě. Vidíte některou z těchto menšin být ve stejné pozici, jako byli černoši v 50. nebo 60. letech? Co se můžeme naučit?
Ano, vidím tu paralely a vždycky se je co učit. Já vždycky říkám, pokud se ke všem budeme chovat s pokorou a respektem, nehledě na to, kdo jsou, jak jsem říkal předtím, musíte dát respekt, abyste jej dostali zpátky. Třeba v některých oblastech jsou 3 různé etnické skupiny a kvůli válce, oprávněné nedůvěře … ale otázka je, jak vybudujeme lepší Bážnír, Srbsko, Palestinu, Izrael… Co můžeme udělat, abychom zbořili ty bariéry…
Takže co můžeme udělat? Můžeme vzdělávat děti z těch oblastí, učit je cizí jazyky, vy sice cestujete po celém světě se svými motivačními proslovy, ale to jsou jenom začátky, je tady taky druhá fáze.
Ano, druhá fáze je, že lidé musí institucionalizovat to, co chtějí. Nejdřív si to musí uvědomit, čeho chtějí dosáhnout. Myslím si, že Izrael a Palestina jsou nejvíc komplikované části. Někdo teď řekne, že teroristická skupina ISIS je komplikovanější, někdo k tomu přirovná situaci na Ukrajině… Nejdůležitější je zeptat se na to, co můžeme udělat proto, abychom vytyčili ten konflikt jako takový a vytvořili ten milovaný svět, o kterém mluvili moji rodiče. Připadá mi, že ty přednášky, kde mluvím o zdravotní péči, bydlení, příležitostech a spravedlnosti, jestli existují v komunitách na denní bázi, lidé nebudou mít takovou chuť dávat se do teroristických akcí, protože budou chtít být se svými rodinami, starat se o ně a o sebe. Budou chtít být průměrným člověkem. Vždycky tu bude konflikt v některých z nás. Ale pokud budeme se všemi zacházet jako s lidmi, s pokorou a respektem, uvidíme, že terorismus bude potlačen. U fanatismu je to samozřejmě jinak, ale na to ještě odpověď neznám. Ale jako společnost opravdu můžeme potlačit terorismus, když vytvoříme příležitosti, a to musíme udělat všude. Na světě je hodně bohatství, které si neuvědomujeme. A nemyslím tím bohatství ve smyslu peněz, každý může být bohatý v určitém smyslu. Mít kvalitní život.
Podporujete taky soukromé investování a znovu obnovitelnou, soběstačnou ekonomiku v těchto oblastech. Funguje to? Povězte nám k tomu víc.
Není nic důležitějšího, než vytvářet prostředí pro soběstačný rozvoj a zdroje. Ti, co mají zdroje, se o ně musí chtít dělit. Takových zdrojů je obrovské množství. Problém je, že většina těch zdrojů je v rukách 1 % lidí na světě. V USA 1 % kontroluje 48 % bohatství. To opravdu není dobrý vzor pro zbytek světa, protože nakonec máte bohaté a chudé. Střední třída zmizí, je dobré mít střední třídu. Jestli bohatí začnou kontrolovat chudé, tento plán nebude fungovat, stane se něco příšerného, lidé se začnou zabíjet, ale nemusí to tak být. Proč tak malé procento lidí všechno kontroluje? Znamená to, že když nemáte pevný koncept, třeba ve Státech je Bill Gates, vlastní Microsoft a měl excelentní koncept, ale v tom jednom procentu, které kontroluje, je mnoho lidí, kteří potřebují společný, lepší návod, který jim pomůže vytvořit lepší život pro všechny ostatní.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
