„Maso je pořád vražda a mléko znásilnění,“ připomíná při koncertech Gattaca

Tisknou na trička, která vyhrabou v sekáčích, nehrají na sponzorovaných koncertech a spojuje je veganství. Tento životní postoj zanechal v hudbě Gattacy nesmazatelnou stopu. Maso ani mléčné výrobky nejí, taky proto, že člověk nemá právo nikoho odsuzovat k továrnímu zpracování, jak říká zpěvačka Lada a kytarista Šaman.

Vedle antirasismu a antikapitalismu, sdělení schovaných v textech mezi řádky, se zdá veganství jako opravdu nejsilnější téma Gattacy. Zeptám se trochu banálně, proč tomu tak je?
Lada: Sešli jsme se jako parta veganů a veganek. Spojovalo nás to. Pro všechny z nás je to důležité.

Můžeš ty důvody rozvést? Proč je důležité o tom mluvit?
Šaman: Pro mě osobně je to palčivé téma – utrpení zvířat, zvlášť ve velkochovech, způsob, jakým se lidé chovají ke zvířatům. Je to něco, co mě mrzí a bolí. Všichni v kapele to mají dost podobně. Vzhledem k tomu, že o tom často přemýšlíme, automaticky se to stane i předmětem našich textů.
Lada: Od nějakých sedmnácti jsem o tom začala pochybovat – už jsem nechtěla jíst to maso, co bylo u nás v ledničce. Uvědomila jsem si, že jsou to zvířata chovaná v nevyhovujících podmínkách. Pak jsem se dostala k materiálům od Ochránců hospodářských zvířat a pátrala po dalších informacích. Sešlo se to i s tím, jak mě ovlivnili ostatní z kapely – Blum a Hanka.

Kolik let jste vegani a můžete zavzpomínat, co vás k tomu přivedlo?
Šaman: Já nejím maso asi třináct let, z toho jsem vegan posledních šest. Viděl jsem různé věci, dozvěděl jsem se, jak funguje masný a mléčný průmysl. Hlavním impulzem bylo, když jsem šel s rodiči kolem ohrady s krávami, nějaké tele vystrčilo jazyk a máma říkala: „To by byl ale pěkný uzený jazyk.“ V tu chvíli se to ve mně zlomilo. „Tohle fakt nebudu dělat,“ řekl jsem si. Bylo to divné. Postupem času jsem se dopracoval k tomu, že nepotřebuju jíst vajíčka, mléčné výrobky a ostatní živočišné produkty. Prostě to nepotřebuju, tak to nedělám.
Lada: Já měla ten přerod od vegetariánství k veganství docela rychlý. Chtěla jsem být vegankou co nejdřív. Bylo mi jasné, že vegetariánství je sice lepší cesta ke zmírňování utrpení zvířat, ale taky že na něm mají podíl i další produkty, jako mléko a vajíčka.

Gattaca|foto: Martina Pavloušková

Gattaca má jméno i v zahraničí. Lada zpívá v češtině, texty zveřejňujete zároveň i v angličtině. Zajímají zahraniční posluchače myšlenky spojené s vaší hudbou?
Šaman: Lidi si čtou texty i v angličtině. Občas nám kvůli textům píšou. Chtějí se zeptat, jak jsme to mysleli, protože je nepřekládáme úplně dokonale. Nikdy jsme ale nepřemýšleli nad tím, že bychom zpívali anglicky. Je hezké, když přijdou lidi a řeknou, že se jim líbí trička tisknutá na secondhandový materiál. Že to děláme jinak nebo že otevřeně mluvíme o veganství. To ale není nic, na čem by kapela stavěla.

Čtěte také

„Odhoďme paternalismus,“ zpívá se v jednom z dalších textů. Voláte po zboření společenských hierarchií, má veganství vyjadřovat totéž? Tedy – všichni jsme si rovni?
Šaman: Já o veganství nepřemýšlím ve smyslu „chudáci zvířátka, ty jsou tam tak trápený“. Ale spíš tak, že tvorové na zemi jsou děleni do různých kategorií podle toho, jak se na ně dívá člověk. Na základě toho, jak se na ně díváme, je s nimi zacházeno. O veganství mluvíme kvůli tomu, že zvířatům je přisuzována role strojů nebo neživých bytostí stvořených pro lidi k nějakému industriálnímu zpracování. Jádrem toho problému je, že se na ně koukáme jako na objekt, a ne jako na subjekt.

Ke komu mluvíte vy? Zdá se totiž, že myšlenky předáváte už poučenému publiku, scéně.
Šaman: Když píšu texty, mluvím o tom, co mě štve. Je mi jedno, ke komu mluvím. Mně to pomůže ty věci zpracovat. Opakování je důležité. Byť se může zdát, že se říkají přesvědčeným lidem stejné věci. Historie se ale opakuje, je dobré na to upozorňovat.
Lada: I v tom jednom textu to je, že pořád se nic nezměnilo. Jak jsem říkala, téma se mi v nějakém období života upozadilo, už nejsem aktivní v organizacích za práva zvířat, ale pořád je důležité to akcentovat. Podle mě je dobré pořád do subkultury přinášet téma veganství, i když je to dost rozšířené i mimo ni. Je dobré si to pořád připomínat, i sama pro sebe.

Šaman: My kapelu nebereme jako nástroj k tomu něco sdělovat. Není to primárním účelem, spíš je to ventil frustrace, kterou pak předáváš lidem. Máme víc důvodů.
Lada: Setkala jsem se s jednou silnou reakcí. Naše písnička ovlivnila kolegyni v práci, kvůli ní přestala jíst maso. Přijde mi to hezké, že se dají ovlivňovat lidi z okolí, kteří nejsou v žádné subkultuře. Má to poselství pro lidi, kteří o tom tak nepřemýšlí.

Čtěte také