Mercury Rev: Nebýt zájmu fanoušků na internetu, tak novou desku nenatočíme

Když jste před čtyřmi roky naposled koncertně navštívili Českou republiku, bylo to v rámci turné věnovaného desce Deserter’s Songs. Jaký to byl pocit, vrátit se po letech k písničkám, které život Mercury Rev obrátily naruby?
Popravdě řečeno, moc jsme nevěděli, co můžeme od návratu k téhle desce očekávat. Neskládali jsme ji s tím, že se bude hrát naživo. Nikdy jsme z ní ani nehráli moc skladeb. Jestli ji znáš, tak víš, že obsahuje hodně tichých, pomalých a občas pěkně podivných písniček. Takže ze všech těchto důvodů jsme byli pěkně nervózní, jak posluchači na koncertě tohle album zahrané v kuse vezmou. Nakonec byly reakce velmi dobré, za což jsme rádi, ale očekávat jsme je automaticky nemohli.

Našli jste v těch písničkách po letech nové emoce?
Hromadu! Když jsme tu desku nahrávali, byli jsme do ní mentálně ponořeni až po uši. A když vyšla, brzy se kolem ní strhla mela, takže jsme se museli spíš než písničkami zaobírat mediálním humbukem okolo. Trvalo téměř patnáct let, než jsme se mohli k téhle desce vrátit bez předsudků, s odstupem. Metaforicky řečeno, s novýma ušima i očima.

Je pravda, že jste uvažovali o tom, že tahle kolekce bude posledním albem Mercury Rev?
Ano. Když jsme tuhle desku začali nahrávat, to bylo mezi roky 1996 a 1997, vládl světu britpop. Odevšad na posluchače útočili Oasis a Blur. Nikdo tehdy neměl náladu na orchestrální kusy nebo tiché, romantické balady. Předchozí album See You On The Other Side, které mimochodem Grasshopper bere za jedno z nejlepších, co jsme kdy natočili, si koupilo dohromady asi deset lidí. Tehdy jsme si říkali, že tohle je fakt asi konec. Do studia jsme vstupovali s otázkou, zda budou nové písničky Mercury Rev ještě vůbec někoho zajímat. A tak jsme ji natočili bez kompromisů. Přesně tak, jak jsme to tehdy cítili, aby případný konec kapely byl co nejdůstojnější.

Dnes už víme, že tohle CD naopak nastartovalo mnohem zářivější část života kapely. Mělo taky vliv na vaše soukromé životy?
Tahle deska změnila veškerý můj dosavadní život. Ovšem ne až po vydání, ale ještě předtím, než vyšla. Proto je tak odlišná od všeho, co jsme do té doby natočili.

Deluxe edice Deserter’s Songs byla mimořádně úspěšná. Plánujete něco podobného taky s deskami All Is Dream nebo The Secret Migration?
Možná v budoucnu. Teď se ale plně soustředíme na novou desku.

Pojďme tedy k ní. Omlouvám se předem, každý vám tuhle otázku určitě pokládá, ale proč jsme na ni museli čekat tak dlouho?
(smích) Jasně, v pohodě. Já kdybych byl na tvém místě, ptal bych se úplně stejně. Abych řekl pravdu, osobně jsem chtěl s deskou přijít dřív, ale nebylo to možné. Máš to jako s rozbřeskem. Taky musíš od půlnoci čekat pár hodin, než nastane. Je to přirozený proces, který se nedá urychlit. Použil bych ještě přirovnání k archivnímu vínu. Když ho ochutnáš příliš brzy, taky ti nebude chutnat, jak by správně mělo. A stejné to bylo i s naším novým albem. Před pár lety už písničky byly v základu pohromadě, ale kdybychom je tenkrát vydali, určitě by nebyly nakonec tak dobré, jaké je nabízíme na právě vycházející desce.

Mercury Rev The Light In You .jpg

Je to první album, které vydáváte na labelu Bella Union. Jak jste se k němu dostali?
Kamarádíme se se Simonem Raymondem z Cocteau Twins. Ten se nám před lety svěřil, že je naším velkým fanouškem. Takže když jsme mu oznámili, že máme natočenou novou desku, on jen řekl „skvělé“ a vydal ji.

To bylo opravdu takhle jednoduché?
Ne tak docela. Simon vydává hromadu dobré muziky, tak jsme se báli, jestli obstojíme v těžké konkurenci kapel jeho stáje. Když jsme ale Simonovi poslali první ukázku z The Light In You, asi za dvacet minut odpověděl, že ho to baví. Že se s námi počítá.

Žádný jiný label jste tedy neoslovovali?
Ne.

Před třemi roky, když jste začali novou desku nahrávat, se Grasshopper nechal slyšet, že připravovaná kolekce bude mít „masivní zvuk“. Jak to nakonec dopadlo?
Tak, jak jsme si to naplánovali. Myslím, že se nám podařilo opravdu přichystat pro řadu písniček výborné orchestrální aranže. Osobně cítím u hodně z nich podobnou romantickou linii jako u písniček z Deserter’s Songs. Kdo má rád právě tuhle polohu naší tvorby, tak by si měl přijít na své.

Takže rychlý druhý singl Are You Ready? je spíš výjimkou na celkově pomalejším albu?
Ano. Přesně jsi to odhadl.

Zbytek roku máte zaplněný světovým turné. Jak vypadá koncertní podoba Mercury Rev v roce 2015?
Vystupujeme v pětičlenné sestavě. Dlouhodobě hrajeme s bubeníkem Jasonem Mirandou a basákem Carlosem Anhonym Molinou, který zároveň novou desku mixoval. Čerstvě jsme ale přibrali do svých řad klávesáka Jesse Chandlera.

Jak se vám podařilo přilákat do vašich řad tohohle člena Midlake?
Za prvé: pochází ze stejného kraje jako my, Catskillských hor, a za druhé: Midlake právě prochází nějakou dlouhodobou krizí, už delší dobu fakticky nefungují, a z toho důvodu se s námi spojil.

Jak se zapojil do života kapely?
Má vystudováno dirigentství a skladbu na konzervatoři, takže má na svědomí všechny orchestrální aranže. Jsme připraveni odehrát koncert jak v rockovém obsazení, tak s orchestrem.

Najdeme jeho otisk i na nové desce?
Ano. Nahrál na ni flétnové party a samozřejmě ve všech skladbách hraje na klavír a klávesy.

Nepřipravujete po letech nějaký odskok z Mercury Rev? Něco na způsob projektu Harmony Rockets, který jste jednorázově spustili před dvaceti lety?
Trefil jsi do černého, připravujeme! Ovšem je to ještě v tak raném stadiu přípravy, že ti nemůžu říct žádné podrobnosti. Doufáme, že se bude jednat o opravdu speciální záležitost. Do studia hodláme jít až v lednu nebo v únoru. Pokud se mě v tu dobu zeptáš, možná ti prozradím víc.

Jak je pro tebe důležitý kontakt s fanoušky na sociálních sítích? Koukám, že třeba na Facebooku odpovídáš téměř na každou otázku.
Nejsem člověk, co by na sociálních sítích sdílel každou svou myšlenku a fotil každé místo, kde se nachází. Na to jsem zřejmě moc stydlivý a možná i opatrný. Ale pokud přijde na náš profil nějaká smysluplná otázka, snažím se na ni odpovědět. Ruku na srdce, nebýt kontinuálního zájmu fanoušků na internetu, netuším, jestli bych měl sílu novou desku vůbec nahrát. Byli to právě tito aktivní fanoušci, kteří mě protáhli poněkud temnějším obdobím života. Média jsou plná článků o tom, jak jsou sociální sítě škodlivé a povrchní, ale třeba v mém případě zafungovala interakce s fanoušky na výbornou. Povzbudila mě do další práce.

Do konce roku jste stále na turné. Bohužel na seznamu nevidím jedinou zastávku v České republice…
Teď na podzim k vám nezajedeme, ale na jaře bychom se měli do Evropy vrátit. Tak třeba se tam jedna zastávka najde. Docela rád bych si u vás zašel na hokej. Jak to vypadá s Dominikem Haškem? Vrátí se nazpátek ještě do branky?

Ten už nehraje. Vždyť mu letos bylo padesát!
Nedávno jsem četl, že by se chtěl do NHL vrátit, tak jsem měl za to, že hraje českou ligu, stejně jako Jaromír Jágr taky chvíli hrál za Kladno.

To je pravda, ale Jarda je přeci jen o sedm let mladší. Jsi stále velký fanoušek Montreal Canadiens?
Samozřejmě! Propadl jsem jim ve čtyřech letech a od té doby jsem snil, že se stanu profesionálním hokejistou. Mým největším vzorem byl útočník Guy Lafleur. Pak ale přišel rock’n’roll a zbytek příběhu je už obehraná historie.