„Naše texty nic nezmění. A s vaším prezidentem nemám nic společného,“ říká běloruský raper Zeman

Mohli byste se, prosím, na úvod představit a říci, jak jste přišli ke svým přezdívkám?
Z: Říkám si Zeman, ale s vaším prezidentem to nemá nic společného. Je to podle bělehradské čtvrti, ve které jsem kdysi žil. Vašeho prezidenta znám, stejně jako znám fotbalového trenéra Zdeňka Zemana, ale s nimi moje jméno nemá nic společného. Říkám si tak už asi 16 let.

K: Já jsem SP Kava. Je několik teorií, několik možných vysvětlení, jak jsem k tomuhle jménu přišel, ale asi bych to volně přeložil „Pan Káva“. Kávy vypiju opravdu hodně, ale podle mě s tím moje přezdívka nemá nic společného.

A: Mně říkají Angst, což je německy strach. Je to metafyzický strach, který nás obklopuje a prostupuje naším životem.

Žiješ v Bělorusku, máš strach i ty sám?
A: Myslím, že v Bělorusku má strach každý. Nelze zde žít beze strachu. Máš strach o svoji rodinu, o svoji práci, strach z dalšího dne, strach, jestli stihneš dokončit rozdělanou práci, strach z toho, jestli napíšeš další text. Občas to bývá strašné.

Vzpomenete si, kdy jste poprvé uslyšeli hip hop a čím vás tehdy zaujal?
Z: Už si nevzpomenu, kdy jsem slyšel rap poprvé, ale vím, které skladby mě zaujaly. Byl to Onyx a jeho deska Shut 'Em Down. Na tomhle agresivním americkém rapu jsem vyrůstal. Teprve později přišel rap rusky a francouzský.

K: Mně se původně rap líbil hlavně kvůli tomu, že jeho prostřednictvím můžete vyjádřit svoje postoje a pocity. Existují různé nástroje, kterými pocity ventilovat, například prostřednictvím poezie. Já jsem si vybral právě rap, protože mi byl nejbližší. Rap je forma, ve které můžete dát velký průchod svému egu. Na druhou stranu ovšem můžete ego využitím vhodné formy neutralizovat, potlačit, můžete naopak mluvit o problémech společnosti. Záleží na tom, jakou formu zvolíte.

A: Já jsem rap slyšel poprvé někdy v létě 98. Byl to americký rap, ruský jsem začal poslouchat asi až o rok později. Můj bratr tehdy poslouchal death metal, takže můj rap byla taková forma protestu proti němu. Podobně jako SP Kavu i mě zaujala forma. Pro mě rap zejména představoval možnost, jak nově pracovat s textem. Psal jsem poezii, prózu, překládal jsem si texty z cizích jazyků a rap nabízel další možnost vyjádření, kdy je třeba text samozřejmě doplnit vhodným zvukem.

O čem chcete prostřednictvím rapu mluvit?
Z: Ukázat, že můžete být sami sebou, že nemusíte podléhat diktátu většinové společnosti. Názor společnosti není neporušitelným zákonem, můžeš zvolit jinou, vlastní cestu. V současnosti lidi chtějí především práci, auto, byt, dítě a sami světu nic nedávají. Podle mě je to právě tvůrčí činnost, která dělá člověka člověkem. Tvůrčí činností se nějak odlišujeme, vymezujeme. Svými texty chci proto dát najevo, že máte být sami sebou, nemáte se bát projevit svůj vlastní názor, odlišit se od většiny.

Dalo by se tedy říci, že tvoje texty jsou politické?
Z: To bych zase neřekl. Dříve jsem se na politiku soustředil mnohem víc. Měli jsme skupinu a tam jsme řešili politické texty, to bylo ještě před běloruskými volbami v roce 2006. Člověka ale především zajímá, jak reálně vypadá jeho život, politiku samotnou tolik neřeší. Ve svých písních chci lidem ukázat, že můžou cestovat, poznávat svět a nemusí se soustředit jen na vydělávání peněz, hezké oblečení a každodenní rutinu.

K: Já si myslím, že se lidi nezajímají o politiku jen zdánlivě. Lidi se zajímají o svět a jeho součástí je i politika. Ve svých textech chci říci různé věci. Především je to ale forma protestu. Protestu proti systému.

A: U mě je to jednoduché. Většinou mých textů prochází leitmotiv strachu, jak s ním bojovat, jak se ho zbavit, právě tohle bych rád, aby dostali posluchači do hlavy.

Vlastně všichni tak ve svých textech narážíte na problematiku střetu s autoritou, systémem. Jsme v Bělorusku, v zemi s autoritativním systémem prezidenta Lukašenka – měli jste proto vy sami někdy problémy s oficiálními úřady?
Z: K těmhle problémům u mě docházelo především v době, kdy jsem ještě dělal výrazně politické texty.

Běloruští rappeři SP Kava, Angst a Zeman|foto: Martin Ocknecht

Jak ty problémy vypadaly?
Z: No, mohli ti zrušit vystoupení, mohli ti přijít na koncert zvláštní lidé, mohli ti ho rušit, mohli tě sledovat po koncertě, mohl ti uprostřed koncertu „náhodou“ vypadnout elektrický proud apod. To ale bylo v době, kdy jsem dělal výrazně politické texty, ty už v současné době nedělám.

Proč jsi vlastně přestal s onou výraznou politickou profilací svých textů?
Z: To souvisí i s tím, že jsem byl tehdy výrazně mladší. Tenkrát jsem si ještě myslel, že můžeme svými texty něco změnit. Ale není to tak. Především – obyčejného člověka nezajímají velké, politické věci, zajímá ho zejména jeho vlastní život, jeho práce, co ho bude živit. Politika a velký svět zajímají pouze menšinu lidí, protože je třeba o těchto věcech přemýšlet, většinu lidí zajímá pouze, jak vydělat peníze a najíst se, přemýšlet o světě se jim příliš nechce.

A: My jsme tenhle odklon od politicky profilovaných textů udělali především po naší koncertní šňůře v Čechách. Tehdy jsme si uvědomili, že proces formování národa je ve střední Evropě dávno ukončený. V Bělorusku tomu tak není. Po našich vystoupeních v Čechách se nás posluchači ptali: Proč vás ještě zajímá jazyková nebo národnostní otázka? Pro obyčejného Čecha jsou to stará, dávno překonaná témata. A v očích obyčejného Bělorusa je to také něco odtažitého, neaktuálního. Proto je pro nás teď hlavní mluvit především o tom, co se nás bezprostředně dotýká a jak toho můžeme dosáhnout. Není nutné řešit problémy vesmíru. Každý by měl začínat především sám u sebe, u toho, co se ho dotýká.

Zmínil jsi jazykovou otázku. Jazyk je vaším hlavním pracovním nástrojem. Jaký jazyk vlastně používáte – ruský, nebo běloruský?
Z: My s Angstem používáme běloruštinu.

Proč právě běloruštinu?
Z: Spolu s Angstem a ještě jedním rapperem máme skupinu, která si říká Belaroots. Belarus je název naší země. A roots znamená jisté vymezení, kořeny – jednak hiphopové, jednak národností. Každý navíc reprezentujeme jinou část země. Angst je z Mogilevu na východu, já jsem ze středu z Minsku a Kontra je z Brestu, ze západu.

Je rozdíl v rapu pocházejícím z východního Běloruska a dejme tomu z Brestu, ze západu?
Z: Rozdíl není velký. Bělorusko není tak výrazně rozdělená země jako třeba Ukrajina, kde jsou velké rozdíly mezi západem a východem. Rozdíly můžou být třeba v některých slovech nebo ve výslovnosti.

A: Když mě Zeman přitáhl do tohoto projektu a já poprvé slyšel Kontru, který je ze západu, tak mi hodně připomínal polské rappery. Intonací, gesty. Jemu zase já, jako člověk z východního Běloruska, můžu připomínat ruské rappery. Já ovšem vystupuji a píšu jenom bělorusky.

Z: Já mám ještě jeden samostatný projekt a tam vystupuju jak rusky, tak bělorusky.

Liší se u tebe témata, která zpíváš rusky a bělorusky?
Z: Snažím se tomu vyvarovat. Nechci, aby v tom byl rozdíl. O svém životě můžu mluvit oběma jazyky. To, že je někdo špatný a zlý, můžu říct jak rusky, tak bělorusky. Ale jazyk je jenom nástroj, nic víc. Tady v Bělorusku je totiž používání běloruštiny jakási forma vymezení. Toho se ale my chceme vyvarovat. Používáme běloruštinu, protože jsme Bělorusové, nejsou za tím žádné hlubší politické motivy.

A jak je to s jazykem u SP Kavy?
K: Zpívám samozřejmě bělorusky. Kdysi se nás na začátku kariéry ptali: Proč vlastně zpíváte bělorusky? Říkal jsem si, jestli se Číňanů taky někdo ptá, proč zpívají čínsky. Vlastně jen na začátku jsme zvolili běloruštinu jako jakési vymezení. Především je ale běloruština pro hip hop vhodná. Je zpěvná, melodická, dokonce ještě víc než třeba polština. Je tak vhodná pro všechny podoby rapu.

Když si zadám do vyhledávače na YouTubu termín „belarusian rap“, tak mi jako první vypadne odkaz na vlastenecký rap, oslavující krásy Běloruska. Píseň je navíc zpívaná mladou dívkou. Je to vaše kamarádka?
A: Málokdo ví, že na samém začátku tohoto bizarního projektu byla tajná iniciativa jednoho člověka, který napsal text, připravil aranžmá. Schválně takové kýčovité, vlastenecké. V podstatě to byl takový trolling. Snažil se vysmát přehnaně patetickému vlastenčení. Zpěvu se ujala mladá holka, která asi ne všemu ještě úplně rozuměla, a tak to pojala hodně procítěně. Když se objevil klip na internetu, tak si většina lidí myslela, že je to skutečně opravdu zamýšlený vlastenecký rap.

Popravdě řečeno to jsem si myslel při poslechu i já, že se opravdu jedná o takový ryze patriotický, „Lukašenkův“ rap.

A: No, Bělorusové jsou sice prostí lidé, tak hodně prostí ale zase nejsou. (smích)

Jak velký je vlastně zájem běloruské mládeže o běloruský rap? Jedná se o poslouchanou muziku, nebo je to spíše okrajová, dejme tomu undergroundová záležitost?
S: Vlna zájmu o rap přišla v devadesátých letech. Ten zájem už trochu opadl. Teď je v Bělorusku hodně populární grime. Žánr, který ve světě není mainstreamem, tak se v podstatě stal hlavním žánrem třeba v Rusku a i u nás v Bělorusku.

A: Tady je třeba dodat, jak funguje hudební byznys v Bělorusku. Většinou tu uspějí kapely a jména, která jsou známá v Rusku nebo na Ukrajině. Poslouchá se ruská, ukrajinská, americká muzika, domácí interpreti v podstatě ne. Proto je těžké v případě běloruské hudby rozlišovat mainstream a underground. V podstatě všichni tady jsme underground.