Of Montreal: Chceme hledat pozitivitu

11. červenec 2017

Excentrická kapela Of Montreal po letech konečně zahraje i v České republice. Ještě než k tomu dojde, prozradil nám předák Kevin Barnes, proč se mu nelíbí dokument, který byl o něm natočen, proč se poslední řadovka obrátila k elektropopu a jak by mohlo vypadat připravované album Of Montreal.

První, co jsi nabídl z nové desky Innocence Reaches, byly pěkně bláznivé klipy k prvním dvěma singlům desky. Odehrávají se na večírcích plných návštěvníků v transgender kostýmech. Co jsi jimi chtěl sdělit?
Chtěl jsem vnést do společnosti ducha otevřenosti a tolerance. A oslavit výstřednost.

Je to tvá reakce na současnou situaci ve světě?
Dá se to tak říct. Na druhou stranu jsme se do klipu snažili napasovat další myšlenkové vrstvy. V reálném životě lze během dvaceti čtyř hodin prožít život naprosto rozdílným způsobem. Můžeš na sebe nechat působit všechny ty negativní události velkého světa, nebo se před nimi zamknout a hledat něco pozitivního. Já se snažil zapojit síly dobra a napěchovat jimi novou desku.

Před třemi lety spatřil světlo světa dokument The Past Is a Grotesque Animal, věnovaný kapele a tvé osobě. Jak jsi s jeho podobou s odstupem spokojený?
Je to taková melodramatická záležitost. Alespoň cítím, že režisér z toho chtěl melodrama za každou cenu udělat. Při sledování mně naskočila řada nostalgických myšlenek. Osobně na tenhle dokument nejsem moc pyšný, ale už je venku a já s tím nic nenadělám.

Of Montreal vystoupí v pražské MeetFactory 19. 7. společně s Lazer Viking.

Takže kdybys ho točil sám, natočil bys něco jinak?
Ano, výrazně. Myslím, že diváka muselo časem začít nudit to „drama“ odchodů a vyhazovů členů z kapely, protože to je prostě přirozený běh života kapely. Osobně bych se soustředil na proměnu původně zcela DIY projektu, který jsem založil a provozoval doma, ve funkční konglomerát, kapelu s řadou dalších spolupracovníků. Asi bych šel spíše po duchu projektu než po tom, kdy byl kdo vyhozenej a proč.

Obal poslední desky po nějaké době znovu vytvořil tvůj bratr David. Jak je jeho osoba pro činnost projektu důležitá?
David byl od začátku pro Of Montreal velmi důležitou osobou. Byl to můj první spolupracovník od úplných začátků projektu. Vždy jsme si jako bratři pomáhali a to nám zůstalo. Jeho nápady ovlivňovaly moji hudbu, mě zase jeho kresby. On stojí nejen za obaly desek, ale také za projekcemi, které pouštíme na koncertech, nebo kostýmy, které používáme při našich vystoupeních a prezentaci kapely obecně.

Podobně dlouho spolupracuješ také se svým labelem Polyvinyl Records. Dá se říct, že tohle je vydavatelství, které rozumí, co chceš s Of Montreal dělat?
Přesně tak. Cítím z jejich strany absolutní podporu. Nikdy nezasahovali do mých nápadů, neměli pochybnosti o tom, když jsem připravil cokoliv k vydání. Na druhou stranu, já je nikdy netrápil s nápady na vydání něčeho opravdu výrazně experimentálního. Jsem za spolupráci s nimi vděčný.

Jsi známý tím, že každou desku se snažíš připravit po hudební stránce jinak. Úkrok elektropopovým směrem na Innocence Reaches byl ale překvapením i pro tvé dlouholeté fanoušky. Co tě k němu vedlo?
Začal jsem tenhle žánr po letech znovu poslouchat. Jak mé hrdiny z dětství, tak i kapely, které podobný druh muziky hrají dnes. Vrátil jsem se ke skládání se syntezátory, což pro mě byla velká výzva. Na loňské desce jsem prostě chtěl znít jako jiná kapela a podle reakcí se mi to snad podařilo.

Jak písničky z nové desky znějí naživo? Musíš jim hodně měnit aranže?
Jejich úprava je velmi jednoduchá. Navíc dnes lze elektroniku díky dostupným technologiím představovat naživo výrazně kreativnějším způsobem, než tomu bylo dříve. Naživo tedy kombinujeme dvě polohy. Jednu rockovější, hlučnější, divočejší a naproti tomu jasně strukturovanou, sofistikovanější a možná až intelektuálnější podobu Of Montreal. Myslím, že koncerty to dělá výrazně zábavnějšími.

První singl se jmenuje It’s Different For Girls a v nových klipech jsi často převlečený za holku. Ženy jsou středobodem alba?
Spíš transgender téma. Vzal jsem hromadu podnětů z drag kultury a zamýšlím se nad tím, jak zdravé je se načas dostat do kůže druhého pohlaví. Dojde vám, že se na svět, jeho problémy i radosti dá nahlížet úplně z jiných pozic. Většina lidí bere, že svět je takový, jaký ho vidí oni sami. Žijeme většinou uzavřeni v různě velkých bublinách, které ohraničují naše vidění světa. To je ale velmi omezené, až jednorozměrné. Navléknout na sebe ženské šaty vám dá ženské oči a muži náhle vidí sebe jako větší psychotiky, méně jako sebevědomé pány vesmíru. Je to dobrá škola tolerance.

Poslední release kapely je EP Rune Husk. Zvukově na mne působí jako hlučně rocková protiváha Innocence Reaches…
Musím přiznat, že základ desky vznikl ve stejnou dobu jako materiál poslední řadovky. Na ní se ale nedostal, protože už nezbylo místo. Původně jsem uvažoval o vydání dvojalba nebo o dvou řadových deskách vydaných v jeden den. Label mě ale přesvědčil, že by tohle mohlo být poněkud matoucí, a tak nakonec EPčko vyšlo jako první release mého vlastního digitálního labelu. Písničky vyjdou i na pevných nosičích.

Vzhledem k tomu, jak často nás zásobuješ svou muzikou, troufám si odhadovat, že už teď pracuješ na něčem novém.
Přesně tak. Už jsem za polovinou práce na nové desce. Budu na ní pracovat celé léto. Počítám, že na jaře příštího roku by se mohla dostat k posluchačům.

Takže je ještě předčasné se ptát na podrobnosti?
Teď je opravdu ještě moc brzy, protože celá koncepce získává teprve svůj finální tvar v mé hlavě. Už teď je ale jisté, že to bude znovu hodně elektronická a taneční nahrávka, ale zcela jinak, než nám ukázalo album Innocence Reaches. Pohrávám si totiž s myšlenkou singlových rozšířených editů. Do rádií bychom servírovali krátké verze písniček, zatímco na albu by posluchači dostali třeba o čtyři nebo pět minut delší písničku s řadou nápadů a pasáží, které nebudou na rádiovém mixu ke slyšení. Album by tedy mohlo mít podobu DJského mixu nebo mixtape, u kterého není často jisté, kdy končí jedna písnička a začíná druhá.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.