Ondřej Kobza: Ráno pracovat s anarchistou, večer do restaurace s milionářem

Během několika posledních let ses stal celebritou, proslavil jsi povolání kavárníků a dostal jsi několik cen. The Guardian nedávno napsal, že to vypadá, že jsi v Praze neoficiálním starostou.
Je to strašně přehnaný, nezasloužený, ale každej člověk žije nějakej archetyp, to si nevybíráš, to jsi. Já jsem z hlediska tarotových karet archetyp kejklíře, který žongluje s tématy, je trochu vykuk. Zároveň jsem měl to štěstí, že některý ty projekty se povedly unikátně, sebevědomě můžu říct, že to není úplně fake. Cítím se nefér vůči někomu, kdo ve své stodole nebo ateliéru dělá různý obrazy nebo něco takovýho, věnuje tomu po nocích čas, a tu pozornost nemá. Někdo může dělat 20 let skvělej festival o veřejným prostoru, ty pak vyhodíš pár pian a má to daleko větší mediální pozornost, to je nefér, ale takovej je svět.

Věnuješ se oživování veřejného prostoru, což je činnost, kterou si dost lidí spojuje s úsilím zdola, s různými subversivními hnutími. Ty máš projekty, z nichž některé podporují sponzoři, a má to trochu sériový charakter. Začínáš být, promiň mi ten výraz, takový McDonald mezi subjekty, které se téhle činnosti věnují. Zároveň si ale udržuješ alternativní image. Tobě ten rozpor ale nevadí, nebo ho nevnímáš?
Nesouhlasím s tím, co jsi řekla. Asi myslíš třeba to, že rozmisťujeme piana anebo šachový stolky, ale to jsme dělali nějak spontánně, to nesouvisí s nějakou firmou, s partnerem jsme spolupracovali na třech městech – Ústí, Kolín, Budějovice a tam nebylo nic sériového…

Já spíš mluvím o tom, že ta věc nevznikne zdola. Přijedeš ty z Prahy a uplatníš svůj mustr, což může mít fajn výsledky, ale změníš ten princip, nejde to z té lokality, ale od tebe.
Nesouhlasím, jde to zdola. Přijeli jsme do města a přemýšleli jsme, co změnit, hledali jsme, co by se tam dalo dělat, v Budějovicích 4 roky uvažovali, že by udělali Pecha Kuchu. Když tam přijede 10 zajímavých lidí a všichni se spolu baví, tak to všechny nakopne, takže jsme řekli: „Jo, to uděláme.“ A bylo to. Uvažovali tam taky o té továrně Sfinx, to bylo složitý, ale dokopali jsme je a udělali to. Takže to bylo jejich téma. Mimochodem: když tu otázku položíš takhle, tak je to podle mě manipulativní, protože já ji sice můžu vyvrátit, ale už ta otázka byla řečena směrem, se kterým nesouhlasím. „McDonaldizace“ by to byla, kdyby nám pivní společnost platila 50 pian po celý republice, ale nic takovýho se nedělo, já o tom nevím. Jestli se někdo ptá, proč dělat zrovna piana, tak říkám: když něco funguje, tak proč to nevyužít. Ono to není tak, že by měl člověk 30 nápadů, který by fungovaly, naopak. Piana ale fungujou. Takže jsme spontánně rozmístili v roce 2013 nějakých 5 kusů a pak jsme vyzývali lidi, ať to dělají ve svých městech. K sériovosti vybízíme, ale já myslím, že když si to někdo vyzkouší ve Znojmě nebo Nymburce, tak se kolem toho formuje komunita a ta pak přemýšlí, co udělat dalšího.

Svoje poeziomaty jsi dostal do jiných světových měst, třeba do Berlína.
To bude na jaře teprve, ale je to už v Moskvě nebo teďka na Ukrajině.

Právě v Moskvě trend oživování veřejného prostoru budí dost velké nadšení, ale rozhodně to není město, kde by to měli v rukou „vůdci místních komunit“, spíš tu budují megalomanské projekty oligarchové nebo veřejné instituce shora. Zajímalo tě, kam ten poeziomat umisťuješ, co to je za místo a proč ho dáváš zrovna tam?
Za prvé jsem byl rád, že se mi ozvali. Bylo to na místě, o kterém jsi zrovna ty psala, přišlo mně to zajímavý. Samozřejmě tam mohl být problém, že to spadá pod vliv někoho, kdo je spjatý s mocí, ale třeba ti lidé, co to se mnou komunikovali, jsou skvělí. Putinovskej režim je opravdu drsnější než před dvěma lety a ano, i ti lidé, co tam teďka dělají, tak z toho nejsou nadšení, ale jsou rádi, že mají práci, že to můžou dělat. Někdo extrémně čistej by asi řekl: „změnili jste nám ředitele, už to není dobrý, tak já odejdu“, ale já jsem to probíral na ambasádě, na Českým centru. A všichni jsou v pohodě. Moc nevíme co to je za instituci, ale už tam v tý Moskvě je.

Říkal jsi, že tě hodně inspiroval anarchista Jakub Polák, dneska jsi na fotkách s některými velmi mocnými Čechy, jsou to pro tebe podobně inspirativní lidé?
Inspirativní lidi jsou kdekoliv, i na nejnižších, i na nejvyšších místech, všechno má něco do sebe. Vždycky je to složitý. Když máš peníze, je to vždycky za nějakou cenu, mě by to třeba zkazilo, být miliardář. Kdybychom se podívali na žebříček 30 nejbohatších lidí v Čechách, tak je to bohužel problematický. Ale někteří míň, někteří víc. S Tykačem bych se asi nešel setkat, ale zase ten Bakala, který je problematický taky… Máme snad nechodit do Fora Karlín, což je skvělý místo? Skvělej projekt, se skvělou akustikou? Ale to odpovídám oklikou. Já jsem takovej, že míchám žánry, jsem kejklíř, který si to tak dýdžejuje. Baví mě, že ráno jdu v ošoupaných kalhotách s někým takovým, jako je Jakub Polák, a večer půjdu do Four Seasons na nóbl večeři s nějakým miliardářem, to mě hodně baví. Protože miliardáři mají moc dělat něco jinýho než ten anarchista. Třeba DOX, který spoluvlastní Leoš Válka a Václav Dejčmar, to je skvělej počin, můžou z Prahy udělat aspoň trochu něco světovýho a můžou ukazovat dalším miliardářům, co s těma penězma dělat. Protože to není samozřejmost, že by další miliardáři byli známí tím, že investují do umění. Nastavují tím nějaký mustr a to je hodně důležitý.

Ondřej Kobza ve vysílání Radia Wave na KORSU KRYMSKÁ III |foto: Jiří Šeda

Jak bys zhodnotil dnešní Krymskou, co funguje skvěle, z čeho nadšený nejsi?
Funguje úplně stejně jako spousta jiných lokalit v Praze, je to unikátní v tom, že tam pořád něco novýho vzniká. Teďka se rekonstruuje klub Pilot, bude tam skvělý artový kino, dva sály, něco jako Světozor. Je neuvěřitelný, že tam každý rok vznikne jedno až dvě nový místa, teďka tam nad Plevelem bude alternativní pivnice, super. Já tam žiju a ta věc mě baví sama o sobě, pak to má sekundární ozvěnu někde v médiích nebo v řečech, to mě samozřejmě taky baví, je sranda si s tím hrát, ale neřekl bych, že je to unikátní ulice kabaretů jako v San Francisku, kde uvidíte nejlepší muzikanty na světě. Takhle unikátní to tam není, ale je to prostě fajn, že to furt roste. A roste to dobrým směrem. Nevznikl tam disko klub a Potrefená husa, ale třeba Zenit Petry Hůlové.

Ty musíš mít na Krymskou vesměs pozitivní zpětnou vazbu, ne?
Na všechno cítím milion různých reakcí, spousta lidí ti řekne, že už to tam není, co to bývalo, ale to samý říkají o Neustadtu, to se nezavděčíš nikomu.

Ondřej Kobza pokřtil na Náměstí míru v Praze Poesiomat za účasti ministra kultury Daniela Hermana, starostky Prahy 2 Jany Černochové a šéfredaktora Vltavy Lukáše Hurníka. Nahrávky básníků poskytl Český rozhlas Vltava.|foto: Tomáš Vodňanský

V Respektu o tobě nedávno napsali: „Ondřej Kobza hledá cestu, jak skloubit osobní kouzlo, ego, peníze a touhu měnit místní ulice“ – vadí ti takový popis, nebo to v něčem sedí?
Určitě to v něčem sedí.