Sóley o pouti z temného údolí do nekonečného léta

Jak si mám vysvětlit název tvého nového alba – nekonečné léto? Jako sen, přání nebo skutečnost?
Jako mix všech tří možností, které jsi teď naznačil. Dokonce jsem měla vymyšlený název desky ještě předtím, než jsem pro ni začala skládat písničky. To bylo loni v lednu, kdy je na Islandu pěkně drsná zima a zároveň prožíváme polární noc. A já měla za sebou nahrávání temné desky a turné, které bylo také ve znamení ponurých, těžkých kompozic. Tentokrát jsem chtěl připravit něco pozitivnějšího. Léto u nás je překvapivě silné. Všichni nasávají energii po vyčerpávající zimě, aby mohli tu další v klidu přežít. A proč se album jmenuje „nekonečné léto“? Protože v létě máme i polární dny, kdy slunce nezapadá ani v noci.

Na minulém albu ses oprostila od klavíru, na kterém byla postavená tvá debutová deska. Tentokrát jsi ho znovu přijala na milost?
Klávír je nástroj, který jsem studovala. Vždy, když skládám, je to u klavíru. Teprve poté začínám přidávat další nástroje. A když jsem se navíc rozhodla složit desku o naději, jaru a dalších pozitivních věcech, usmyslela jsem si vrátit se ke kořenům. Koupila jsem si křídlo a začala na něj skládat nové písničky. Šlo mi to pěkně od ruky. Začala jsem v lednu a po pár týdnech jsem měla písničky pohromadě. Další důležité rozhodnutí bylo věnovat velký prostor akustickým nástrojům. Aranžovala jsem tedy písničky pro cello, trombón, klarinet a další nástroje. Myslím, že to byly správné rozhodnutí.

I toto album jsi stvořila s velkou pomocí producenta Alberta Finnbogasona. Jak je tento člověk pro tebe jako muzikanta důležitý?
Velmi. Pracujeme spolu už pět let a jako přátelé se známe ještě déle. Pro osobní a rodinný život mám přítele, pro ten hudební mám k ruce Alberta. Je pro mne velmi důležitý. Především v době, kdy skládám sama ve studiu. Jsem zde klidně celý týden a člověk pak od muziky, kterou stvořil, ztrácí odstup. On má podobný vkus jako já, takže téměř všechny nápady, se kterými přijde, se mi líbí. Jsem moc vděčná, že s ním můžu spolupracovat.

Slyšel jsem, že nechystáš video pouze k prvnímu singlu desky, ale k více písničkám. Je to pravda?
Celkem ke dvěma. První už je natočené a je ke skladbě Grow. Ke druhému vznikne celkem osm teaserů, které se budou objevovat na sociálních sítích, aby pak dohromady složily výsledné video. K jaké písničce? To ještě nebudu prozrazovat.

Před dvěma lety jsi vydala EPčko Don’t Even Listen, kde je i předělávka skladby N.Y. Hotel od The Knife. Pokud se nemýlím, je to tvůj úplně první vydaný cover, že?
Ano, máš pravdu. Asi jsem byla doteď příliš zaneprázdněná svou autorskou tvorbou. Ale to se změní. Práce na tomto prvním coveru mě moc bavila.

Co tě zaujalo zrovna na téhle písničce?
Protože je dobrá a jednoduchá. Byla mi doporučena naší tour manažerkou. Hned se mi zalíbil beat, na kterém je písnička postavena. Tak jsem se rozhodla udělat jí radost a spáchala jsem jednoduchou verzi postavenou na vybrnkávání akustické kytary. A protože jsem připravila hned několik písniček v podobném duchu, přiřadila jsem tuhle předělávku k dalším na zmiňované EP.

Sóley|foto: Morr Music

Tento rok ses rozhodla vydat jednu písničku měsíčně. Je to tvůj vlastní projekt, nebo ses dohodla s někým na spolupráci?
Na tomhle projektu jsme se dohodli se Sindim, se kterým jsem hrála v Seabear a teď funguje jako Sin Fang, a s Örvarem Smárasonem z múm. Naším cílem je vydat během tohoto roku jednu písničku měsíčně.

Je za sérií ještě nějaký koncept? Ptám se, protože před pár týdny jsem si povídal s Jensem Lekmanem, který v roce 2015 vydával jednu písničku týdně...
To je fakt hodně. My se nemůžeme scházet tak často. Je to čistě hraní pro radost bez žánrového nebo ideového omezení. Pokud vše dopadne dobře, rádi bychom na konci roku vše shrnuli na jeden vinyl.

Na hudební scéně je aktuálně opravdu velké množství písničkářek s niternou muzikou, jako například Agnes Obel nebo Joanna Newsom. Je nějaká z nich tvým inspiračním zdrojem? Ráda by sis někdy s podobně naladěnou muzikantkou zahrála?
Abych se přiznala, Joanna Newsom byla jedním ze dvou důvodů, proč jsem sama začala psát písničky a veřejně prezentovat svou muziku. Její první album mi převrátilo život vzhůru nohama. Když jsem byla teenagerkou, poslouchala jsem spoustu mužských interpretů, ale pak přišla na scénu Joanna a ukázala mi, že holky můžou být stejně dobré. Tak jsem to taky zkusila. Kolaborace s ní by asi byla zábava, ale přiznám se, že si zatím vystačím s vlastními nápady, kterých mám stále dost.

Pár dnů po vydání novinky zahraješ dvakrát v České republice. Máš na ni nějaké vzpomínky?
Mám. Vždy se mi tu dobře hraje. Když minulý pražský koncert vyšel přesně na datum narozenin mého tchána, poprosila jsem publikum, jestli by mu nezazpívalo narozeninový popěvek. Bylo strašně emotivní, jak obrovské množství lidí zpívá pro nějakého chlápka na Islandu. Nahrála jsem si to na mobil a doteď to mám uložené.