Wronka vs. Turek & Bonus: Musí předávání žánrových Andělů respektovat komerční hlediska?

„První věc je, že ty žánrové ceny Anděl se nemusí vůbec dělat. Druhá věc je, že pokud už se dělají a to udílení se má někde prezentovat, tak se musí zohlednit, i když to říkám nerad, komerční hledisko. Protože jinak se to na televizi nedostane. Nežijeme v prostředí, kde média touží prezentovat žánrovou muziku,“ říká Lešek Wronka, který hudební ceny Anděl pořádá, ke způsobu, jakým letos proběhlo udílení cen Anděl v žánrových kategoriích.

„Pro tento ročník jsem na udílení vzal zahrát mladé a začínající kapely, které mají na to, aby se rozvíjely. S Českou televizí jsme se na tomhle konceptu dohodli,“ vysvětluje Wronka, proč na udílení žánrových cen hrály kapely, které nebyly v nominacích a hudebně s oceňovanými žánry příliš nekorespondovaly. Hudební publicista Pavel Turek ale namítá, že z pohledu laického televizního diváka nedává smysl sledovat pořad věnovaný žánrovým hudebním cenám bez možnosti oceňovanou žánrovou hudbu slyšet.

Jak by podle Turka mělo udílení žánrových cen vypadat? Spolehl by se prý na to, že i když budou během udílení hrát zástupci oceňovaných hudebních stylů, pořad si své diváky najde. Případně by prý šlo předávání udělat i skromnější cestou výpravnější tiskové konference. V každém případě by ale dle jeho slov mělo být patrné, že jde v první řadě o oceňované žánrové hudebníky, a ne o něco jiného.

Hudebník Martin Tvrdý navrhuje, že by žánrové ceny šly udílet i bez živého hraní kapel: „V televizi by se třeba pustil videoklip s písničkou a následoval by krátký rozhovor s oceněnou kapelou nebo hudebníkem. Při letošním udílení těch žánrových cen se divák o jednotlivých oceněných moc informací nedozvěděl. Když to shrnu, tak se mi prostě nelíbilo, jakou roli v tom televizním přenosu a v tom předávání hráli nominovaní a ocenění umělci.“