Orly w Blotie Europy slaví 20 let své podivuhodné existence

Speciální koncert k dvacátému výročí založení Orlů proběhne v pátek 20. května v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Vzhledem k tomu, že historie tohoto freedubového projektu je zahalena mnoha tajemstvími, rozhodli jsme se na našem webu zveřejnit obsáhlou autobiografii od Viktora Čížka.

„Jaro 1996. Ústí nad Labem. Vysokoškolský areál na Klíších. Studentským pokojem zní Get up, stand up a čeští fotbalisté dobývají Anglii. Atmosféra je bezstarostná a pozitivní. Jednoho večera na baru v přízemí vysokoškolské koleje zazní po krátké a impulsivní dohodě budoucího zpěváka Czaska a bubeníka Radji ta věta: Založíme reggae kapelu!
Zbývalo zvolit název. Doučování půvabných gymnazistek přinášelo mimo jiné podrobnější ponor do české literatury. Objevena byla báseň Antonína Sovy Orlové v bahně Evropy. Hle, jaký název! Zapadal do nově přijímaného rastafariánského vidění světa, zosobněného Bobem Marleym a legendární polskou skupinou Izrael, našimi velkými učiteli. Pod jejich vlivem se název skupiny přeložil do polštiny a první texty byly narychlo sepsány v polštině.
Jen o pár dní později, 12. června se v už zmiňovaném baru sešla tato narychlo svolaná sestava: Radja – bicí, Damián – kytara, Jiří Mareš – klávesy, Czasko – zpěv, Hosi (kytarista The Lingers) – basa, Víťa Křivanec – trubka kapely. Byla to velká legrace, zúčastnění na to dodnes rádi vzpomínají. Nově sestavená kapela nabídla čtyři vlastní improvizace a dvě písně Boba Marleyho: Get up, stand up a Buffalo Soldier. Brzy se uskutečnil druhý koncert. Depresivní a těžkopádný snesl Orły zpět na zem.

Brzy došlo k výrazné změně. Bubeník Radja zlanařil basáka Pavla Wellnera alias Ženicha, kterého poznal při spolupráci s Václavem Slonem Kořánem. Kapela začala dostávat jakýsi tvar a začala se rodit rytmická sekce Radja – Ženich, dodnes tvrdící rytmus v kapele. Začalo se hrát v baráčku ve vesnici Žďárek, kde se také konaly malé festivaly, dodnes obklopené mytickou aurou. Pokud je nám známo, neexistuje z těchto Žďáreckých jar žádný obrazový ani zvukový záznam. Orły w błotie Europy (jak se skupina psala, s pravopisnou chybou, až do nedávné doby) tu odehráli několik mystických setů, většinou za ranního šírání. Nedlouho poté se začalo hrát s určitou pravidelností v žižkovském klubu Šuplík a začaly vznikat první záznamy na CD. Styl se ustálil do formy hypnotického dubu.

Orly w Blotie Europy (pozvánka na koncert) |foto:tiskový servis Orly w Blotie Europy

Sestava zůstala víceméně stejná, jen obsazení postu hráče na klávesové nástroje se začalo měnit, protože Jiří Mareš měl stále méně a méně času, jsa vytížen povinnostmi. Na postu se tak vystřídalo několik lidí, včetně Karla Babuljaka nebo pozdějšího, stále hostujícího kytaristy Jirky Charypara. S ním za klávesami vznikl záznam z klubu Futurum, jeden z těch vydařenějších z té doby. Se skupinou už v té době pravidelně vystupoval i ústecký rastaman Baži, který obsluhuje perkuse a prvních několik let vozil i minidisk, ze kterého se pouštěly hlasové smyčky ze skladeb Lee Perryho a jiných jamajských reggae legend. Baži je aktivním členem skupiny dodnes a je vždy připraven podpořit sound údery do perkusí i zvučným hlasem.

Krátkou epizodou byla spolupráce s africkým rastamanem Samym, který se skupinou absolvoval několik koncertů, jedno soustředění a jeden čundr. Jeho cesty a cesty Orłů se ale rozešly.

Vrcholné období měla kapela okolo roku 2000. Přidal se DJ a zvukový inženýr Šwára a na trubku začal hrát Cyril. S kapelou spolupracovali zvukaři Teapack a Kulich. Orły se hladce naladili na vlnu zájmu o taneční formy dubu, zastupované v té době projekty Leftfield, Zion Train nebo v Česku oblíbenými Tribal Drift. Několikrát se hrálo na reggae festivalu v Žízníkově u České Lípy, v klubu Cross, na hradě Lipnici, na zámku Stekník u Žatce a také dvakrát v klubu Roxy. A právě koncert z klubu Roxy obohacený na pódiu o druhého kytaristu, pražského Američana Tima patří, díky tomu, že byl nahrán, ke zlatému fondu skupiny.
Šťáva Orłům trochu docházela okolo roku 2005. Zpěvák Czasko musel řešit bídnou životní cestu útěkem za kanál La Manche, skupina hrála bez zpěváka, s novými klávesačkami, Kýťou a Helčou, za pomoci hostujících saxofonistů.

Nikdy ale nepřerušila činnost a na konci prvního desetiletí milénia začala chytat druhý dech. Czasko se vrátil obohacen o životní zkušenosti, Jirka Charypar začal hrát s Orły tak pravidelně, jak mu to jen nabitý program dovolil, za klávesy se začal vracet Jirka Mareš a také s kapelou začal hrát Vojta Tichý, klávesák a saxofonista. Hrálo se nejčastěji v Ústí v restauraci Maha a v klubu Cirkus. Počet hraní se ustálil na zhruba pět za rok. Damián se stěhuje do Berlína a Jiří Mareš do Kolína. Orły w błotie Europy tak roztáhli rozpětí svých křídel na 400 kilometrů. Poslední, kdo se ke skupině přidal, je člen Dub Artillery, klávesák Sorbák, který svou živelnou energií pomáhá udržovat Orły životaschopné.
V současné době se členové kapely rádi vidí na vzácných soustředěních a několika koncertech za rok. Už dvacátým rokem se slétávají, aby rozvibrovali dubové rytmy. Hrají v tradičním obsazení pod kosmickým vlivem. S Karlem Gottem ani v Karlsruhe Orły w błotie Europy nikdy nehráli.“

Ukázky:
Orly w Blotie Europy live – Reggae v zahradě

Playlist:
K’bOkO Dub – Omi Tutu – Ijesha’ Dub
Black Market – The Obsolete Man
Room Twenty – Two
Black Market – The Howling Man

Následovalo několik skladeb projektu Orly w Blotie Europy, ale vzhledem k tomu, že celá jejich tvorba je založena na improvizaci, písně nemají předem danou formu a ani název.

Babalet – Zelenou // Babuljak, Drvota
Babalet – Pobřeží // Babuljak, Malík
Babalet – Na Máchově jezeře // Drvota
Babalet – Cizinec // Drvota
Babalet – Rastaman v Praze // Babuljak, Drvota