Clipping: Audio drogy pro kočky

Za projektem totiž stojí dva designéři, dalo by se říci zvukoví nerdi. Jonathan Snipes, který skládá především filmovou hudbu a v Čechách kdysi vystupoval se svou skupinou Captain Ahab, William Hutson, noisový producent tvořící pod pseudonymem Rale a stojící také za labelem Accidie Records, a rapper Daveed Diggs, původem z Oaklandu, jehož slovní kadence a narážky na typická rapová témata téměř suplují beat. U Clipping totiž žádné beatové smyčky nenajdete, podle reakcí koček, které jsem pozorovala při pouštění tracku Loud, jsou to, pravděpodobně díky velmi vysokým zvukovým frekvencím, spíše audio drogy, ze kterých ale nejde strach.

Níže si můžete přečíst přepis části rozhovoru s celou skupinou plný zajímavých příběhů i postřehů. Dokonce se při něm pánové dozvěděli něco nového o sobě navzájem. Mluvilo se o jejich dětství, vnímání zla v hudbě, tvořivosti hiphopových producentů, jejich vybavení i procesu tvorby jejich debutového alba midcity, které zveřejnili před nedávnem a můžete si ho stáhnout zdarma zde http://clppng.bandcamp.com/album/midcity.
Část rozhovoru odvysílaného v pondělním Krutonu najdete v Jukeboxu (wave.cz/jukebox) pod datem 4. března.

Na jaké hudbě jste vyrůstali?
Daveed: Matka byla DJka na přelomu 70 a 80. let. Vyrůstal jsem na americkém funku a discu. Pak se zbláznil do hip hopu díky MC Hammerovi, který bydlel za rohem. Poslouchal jsem všechno možný a s Billem, se kterým se znám asi od třetí třídy, jsme chodili do obchodu. Kupovali jsme si Freestyle Fellowship, ty undergroundový věci ze západního pobřeží. Můj první koncert byli Souls of Mischief, kam jsem šel s Billem. Ovlivnilo mě taky hyphy a E-40. Pokud jste vyrůstali v Oaklandu kolem roku 2000, tak vás nemohlo minout. A samozřejmě taky P-Funk a George Clinton, protože jsem hrál na saxofon, tak taky jazz.
Jonathan: Vyrůstal jsem v takové bublině. Rodiče poslouchali klasiku a operu a já vlastně neměl dovoleno poslouchat rádio tak do 12 let. Neměl jsem kamarády, kteří by poslouchali rádio, a vše jsem pak objevoval sám. První rapové album, které jsem si koupil, byli francouzští I am, a to podle obalu, i když jsem neměl žádný vztah k hip hopu. Znal jsem to tenkrát úplně nazpaměť, i do teď znám spoustu anglických i francouzských věcí.

Daveed: Je to fanatik.
William: Vyrůstal jsem na rapu. A starší sestra mi nahrávala kazety se svou oblíbenou hudbou. V 10 jsem si kupoval rap a metal a k tomu byl zásobován od sestry, která měla trochu divnější vkus, třeba Butthole Surfers a tak. Na střední free jazz a experimentální hudba.

Clipping – midcity |foto: Oficiální Facebook Clipping

Co vy a noise?
William: Mimo tento projekt dělám noise music pod pseudonymem Rale a Jonathan ve své hudbě taky hodně používá noisové postupy.
Daveed: Moje představa o noisu je formována tím, co Jonathan a William poslouchají, ale znám je dlouho, takže už jsem v tom celkem zběhlý.
William: Taháme Daveeda na nejrůznější koncerty do sklepních klubů, kde hrají chlápci v černým a zírají na stůl plný efektů a dalšího vybavení. (smích)
Jonathan: Já noise objevil na internetu prostě na mp3.com na konci 90. let. Když jsem vyrůstal, nikdy jsem nebyl na žádném koncertě. První kapely, který jsem poslouchal, byli třeba Cock E.S.P. a Pedestrian Deposit. A můj první track s mou kapelou Captain Ahab vyšel na kompilaci právě s těmito kapelami.

Pamatujete si na své první hudební pokusy? První hudební tvorbu?
Daveed: Když mi bylo asi 13, někdo mě přesvědčil, že bych měl zkusit slam poetry, to mi moc nešlo, a potom na Berklee mě kamarád oslovil: „vsadim se, že umíš rapovat.“ Tak jsem to zkusil a udělali jsem album.
Jonathan: To bych rád slyšel
William: Já to někde mám.
Daveed: Jo, moje máma a ty. (smích) ... Asi bych to neměl říkat, ale osvobodilo mě to, bylo to pro mě lepší než volný verš. To bylo tak kolem 15 let.
Jonathan: Já jsem byl prý posedlý komickými skeči a stand up comedy. A než jsem začal dělat hudbu, dělal jsem nahrávky jako komik, jako takový rádio show. To ovlivnilo můj budoucí přístup k nahrávání. Lítal jsem po domě s kazeťákem a nahrával zvuky – třeba hodiny a hodiny toho, jak si hraju s Legem, a pak jsem si to poslouchal.
William: To bychom měli použít. (smích) Já mám ještě někde nahrávku mě a mé sestry – naučili jsme se nazpaměť You Be Illin’ od Run DMC a taky Beastie Boys. (smích) Mezi slovy dělám takový zvuk, jak jsem nasával sliny. Tak možná s tím něco uděláme. Ne, bylo to hrozný, neposlouchatelný.

Jak vypadá nyní váš společný proces tvorby?
Jonathan: U každého tracku je to jiný. Většinou začnu já a Bill – nějakým zvukem nebo nevyužitou smyčkou. Velmi zřídka nahrajeme improvizaci se syntezátory, ale to zřídka. Pak nám dojdou nápady a máme takovou zevrubnou strukturu – zvuk pro sloku, zvuk pro bridge a pak nastoupí Daveed a píše hrozně rychle. Jeho přínos pak ovlivní dotažení tracku. Pár tracků bylo na začátku téměř hotových, ale většina se po nahrání textu měnila, dotahovala.
Daveed: Ideálně si vždy již při tvorbě hudby píšu nápady, abychom byli sladěni, co se týče stylu tracku – no a pak se z toho stane... to, co to je.

Clipping |foto: Oficiální Facebook Clipping

Jonathan: Vlastně je to docela neobvyklý projekt. Nepamatuji si, že by Daveed řekl třeba, abychom začali znovu, že na to nebude rapovat. Většinou rap ani před nahráváním neslyšíme a nijak mu do toho nemluvíme.
Daveed: Někdy dělám malé úpravy při nahrávání, když zjistím, že třeba tak rychle to nezarapuju, to je pak jen chvilka úprav v iPhonu.
William: Nikdo by asi neřekl, že o hudbě diskutujeme v intencích rapových stylů. Daveed třeba uslyší hudební výsledek odpolední session, venkovního nahrávání, operování s mikrofonem a papíry a tak – a řekne, jo, to připomíná Dr. Dre, tak si řekneme, co dalšího by tam tak Dr. Dre udělal... Jinde si řekneme, že je to třeba klasický NY rapový styl – ale když si to pustíte, tak to samozřejmě tak nezní a málokdo by to řekl, jsou to taková naše interní označení. Samozřejmě nemluvíme jen o rapu, ale taky o experimentálních žánrech jako power electronics.

Daveede, cítíš volnější ruku při psaní rapu na takový experimentální hudební základ?
Překvapuje mě to podobně. Mám pár pravidel pro psaní pro Clipping. Vyhýbám se rapu v první osobě, což je v hip hopu to nejčastější. Je to hlavně o osobnosti rappera, ale já chci, aby to spíš bylo o tom, co ta konkrétní věc potřebuje. Taky nepoužívám nigga, na jiných projektech to používám, označuje se tím etnicita, ale to u Clipping nechceme. Občas je to útočný, ale vnímám to jako vystoupení ze své vlastní osobnosti, což je osvobozující, a můžeš tak víc experimentovat.
William: Jsou to celkem tradiční struktury, rapový tracky – 16 barů sloka, 8 barů refrén, 16 barů sloka, 8 barů refrén, 4 bary bridge. Nesnažíme se předělávat formu, jsou to prostě písničky.

Mnoho producentů z Los Angeles má v současné době velký vliv. Cítíte v LA nějakou specifickou atmosféru?
Jonathan: Já miluju L.A. i proto, že mám pocit, že nemá tu městskou identitu a hrdost jako NYC. LA je tak rozhlehlé a jeho části jsou tak různý. Lidi často nejsou moc hrdý na to, že jsou z LA, protože jiný lidi na něj tak plivou…
William: LA je jedno z mála měst, o kterým se většinou hned dozvíte, jak ho lidi nenávidí, nemají problém vám to vpálit. Můžete být třeba z Peoria, ale nikdo neřekne, tam je to hrozný. Když ale řeknete, že jste z LA, všichni si začnou stěžovat – na letiště, na povrchní lidi atd. A pak jdou domů, zapnou TV a koukaj se na LA deset hodin. Prostě protože LA dělá to, co všichni sledujou.
Jonathan: V NY mi řekli, že mě litujou a jak je to v NY daleko lepší. A já na to, že by to bylo lepší, jedině kdyby tam ta dotyčná osoba nebyla. (smích) Já tu občanskou hrdost nemám rád, protože mi to připadá jako první krok k národnímu socialismu, to je nebezpečný, když se lidi poměřujou podle původu.

William: Pravděpodobně jsou tu i lidi, který jsou na LA hrdý, ale je to tak velký město, že se s nimi nikdy nemusíme potkat. (smích)
Jonathan: Jinak ale když děláme hudbu, tak mám pocit, jako bychom ji dělali ve vakuu.
Daveed: Rap je vždy o tom, odkud rapper pochází, ale rappeři z LA moc o svým městě nemluví, třeba NWA, ano, Kendrick Lamar mluví o Comptonu..., ale není to jako v Houstonu nebo Huntsvillu, kde je to jen o jejich městě. Taky proto jsme pojmenovali desku midcity – kde právě teď taky sedíme. Z textů i názvu tak můžete poznat, že Clipping jsou ze západního pobřeží, konkrétně z LA.

Jak důležitá je pro vás hlasitost u živého vystoupení?
William: Nosíme špunty do uší. Hlasitost je pro mě ale i fyzický pocit. Prostě to musíte cítit v těle. Nechci nikoho zničit ani sebe, ale není nic horšího, než když hrajete drsnou hudbu a slyšíte své kamarády, jak se baví. Chceme, aby posluchač cítil tlak. Nejsem zas až tak drsný „noisař“, že bych říkal: chci vás zničit svým zvukem, zabít váš mozek. (smích) Chceme znít dobře.
Jonathan: Musí tam být poměry. Je tu hlasitost/zřetelnost/napětí. V určitém bodě hlasitosti už nemůžete rozlišit zvuky, a jakmile je vše hlasitý, tak je to, jako kdyby to bylo všechno tichý. Je to o dynamice. Něco je hlasitý jen v poměru k něčemu tiššímu. A to se netýká jen show, ale i moderního masteringu, dnes často nemá žádnou dynamiku. Hudbu děláme bez beatů, takže není těžké vytvořit ten pocit hlasitosti bez těch klasických postupů efekty a distortion, na který si lidi stěžujou.

William: Taky lidé vnímají některé zvuky jako hlasité, i když nejsou hrané tak nahlas. Jako třeba vazba. Lidé si to spojí s pocitem nepohodlí a ohrožení. I když je nehrajeme nahlas, vytváří pocit hlasitosti. Spousta těch vazeb, který používáme, je nahraná tiše, ale máte z nich pocit hlasitosti.
Daveed: Je to skvělé pracovat s profesionálními sound designéry, neznám nikoho, kdo takhle diskutuje třeba i během nahrávání a u hudby, která je vlastně tak hlučná. Je to pro mě pocta. A zase nechcem být „ne-drsný“. Jonathan: Ale je tam hranice, třeba, pak už by byl rozdíl mezi bílým šumem a rapem zanedbatelný a to už by ani nemělo cenu rapovat. Je to ale hlavně o pocitu hlasitosti i na tišším audio systému. Nemáme v hudbě ty výběžky bicích, který musí být nejhlasitější, basa je pak hluboko pod nimi a tu hlasitost slyšíte vždy jen tu chvilku. Jako celek to tedy není tak hlasité. Zatímco my máme třeba tón, který trvá celý bar (pozn. dva takty) a s ním můžete vytvořit intenzivnější pocit hlasitosti.

Někteří rappeři zní opravdu zle a i hudba může působit hodně temně a zle, ale u vás nemám tento pocit. Myslíte na to při tvorbě hudby, vnímáte hudbu taky podle té energie, která z ní jde?
Daveed: Záleží to asi na písničce. Clipping si berou klasický rapový elementy a posunují je dál. A o dobru a zlu asi moc nepřemýšlíme. Ty temnější věci jsou třeba, když píšu o výjevech z ulice, třeba o dealování drog. Když ty věci dáte dohromady, může to působit hodně drsně. Track Bullshit je o extravaganci a bohatství, je to vlastně o představě rapovýho videa z Las Vegas, takže jsou tam světlý i temný věci. A track o klubu je zas o věcech, který se dějí v klubu. Záleží tu na tématu.
William: Noise dělám dlouho a to očekávání je, že drsné zvuky jsou zlé, kruté. A já třeba miluju drsný hluk, je to pro mě potěšení. Nepřipadá mi to jako bolest, agonie nebo zlo. A Clipping se mohou zdát temní pro lidi, kteří neposlouchají drsnou hudbu, ale pro nás je to hudba na party. Máme pocit, že děláme hudbu, při které se máte cítit dobře na party.
Daveed: Je to trochu jako u rapových textů. Lidé, kteří neposlouchají rap, tak jsou třeba znepokojeni tím, že někdo říká „bitch“ příliš často, ale neposlouchají, o čem ta píseň vlastně je. Prostě se jen necítí bezpečně, když slyší ta slova, a proto to vnímají jako špatné.
William: Takže jsme rádi, že ti to nepřipadá zlé, ale samozřejmě máme rádi zlé a děsivé věci. (smích)

Mnoho hiphopových producentů si s hudbou až tak nehraje a často se ani nesnaží moc vzdělávat v technologiích. Máte taky ten dojem?
Všichni: Jo, jo, to je asi všude.
Daveed: Není to ale úplně problém. Na hip hopu je skvělý, a proto je taky tak populární, protože je levný ho dělat. Nepotřebujete tolik vybavení a to je dobře a to by mělo vést k více experimentování.
William: Rap byl o tom, že jste to dělali levně z kolekce desek svých rodičů. A mám pocit, že dnešní verze samplování je asi používání presetů.

Clipping |foto: Oficiální Facebook Clipping

Jonathan: Nechci se povyšovat, ale to, co děláme, my bychom nemohli dělat bez let zkušeností a studia. Trochu nechápu lidi, který mají čas na to si jen tak věci zkoušet, hrát si. Když dělám hudbu, potřebuju rozumět každé její části. Prostě nerozumím tomu, že někdo jamuje, dokud to nezní dobře. A jsme překvapený, že to lidi dělají.
William: Tohle je hudba lidí, kteří začínali jako zvukoví technici. Daveed hrál na nástroje, ale my jsme nebyli hudebníci, kteří by došli k nahrávání díky svým kvalitám. Nemáme ani zkušenosti s jamováním a hledáním zvuku hraním, začínali jsme s nahrávací technologií.
Jonathan: Hudbu jsem začal dělat až s počítačem, najednou jsem měl pocit, že mohu hudbu dělat. Psal jsem sice noty, ale to bylo taky na počítači.
William: Prostě jsi nebyl hráč. Že bys hledal melodii hraním na trubku 2 hodiny a pak na ni narazil.
Jonathan: Ne, proboha, to ne. (smích)

Jonathane, ty máš ale neuvěřitelnou kolekci hardwaru. Mohl bys zmínit, co jsi použil na desce nebo co nejčastěji používáš?
Jonathan: Použili jsme snad úplně všechno na tuhle desku. Měl jsem štěstí na inzeráty. Prophet V a Arp Odyssey jsem získal za skvělou cenu od jednoho člověka. Je těžký říct, co mám nejradši. Každá věc je na něco skvělá.
William: Když děláme hudbu, předchází tomu nápad a pak jdeme k tomu, co to umí, nebo si to nahrajeme venku.
Jonathan: To jsou takový dvě cesty u elektronické hudby – buď si hrajete s technikou, anebo máte nápad a pak po tom jdete, většinou se lidi pohybujou někde mezi těmito formami práce, ale u mě je na začátku vždycky nápad. A jedna z věcí, kterou jsem použil snad ve všem, je Modcan Digital Delay.

Proč jste se rozhodli dát album ke stažení zdarma?
Jonathan: Asi bychom na tom nevydělali žádné peníze, kdybychom to dali za peníze, takhle to aspoň uslyší desetkrát víc lidí.
Daveed: Nikdo nás nezná, radši budem, aby to lidi měli. Asi neznáme žádný způsob, jak to zpeněžit.
Jonathan: Nesnáším slovo značky, ale jiné vhodné neznám. Je to prostě o budování značky. Hudbu bychom dělali stejně, protože nás to baví. Musí to stačit. Když někdo chce zaplatit, je to bonus. Není to stěžování, že jsme na tom ještě nic nevydělali. Vlastně to vydělalo už víc peněz než album mé kapely Captain Ahab.
William: Myslím, že je to součástí toho světa, který oslovujeme. Rapový mixtapy jsou zdarma, my jsme udělali album, ale rap je vlastně většinou na internetu zdarma. Většina posluchačů rapu nechodí do obchodu kupovat nahrávky. Všechno je zadarmo na internetu, tak proč předstírat, že není.
Daveed: Týká se to taky diskuze o tom, jak vlastně mají hudebníci šanci vydělat peníze. Dnes je to hlavně o prodávání osobností. Třeba já jsem si koupil album A$APA Rockyho, protože se mi zdá, že je to zajímavý chlap. (smích) Jak tedy prodávat kapelu, která nemá vlastně ještě osobnost?
Chtěli byste album vydat na fyzickém nosiči, vinylu nebo kazetě?
Jonathan: Nejsem si jistý, jak složitý by to bylo dát na vinyl. Rád bych to měl na vinylu, ale je tam spousta hodně vysokých a hodně nízkých frekvencí. To by byla asi dost výzva.
William: Bylo by to tak 5 minut na stranu, takže asi 6 vinylů. Jestli do toho někdo chce jít.