Co má větší váhu: Dlažební kostka, nebo píseň?

We Shall Overcome, Move on up, They don’t really care about us, I’m Black and I’m Proud, Fight The Power

To jsou velká hudební hesla černošské historie. Ale jak je to nyní? Velké množství černošských umělců i akademiků nebo novinářů hovoří o tom, že černošská kultura je sice velmi exponovaná a populární, ovšem samotní černoši se ve Spojených státech cítí stále vykořenění a v nebezpečí. Časté případy policejní brutality a dvojí metr aplikovaný justicí i policií jsou díky mobilním telefonům, sociálním sítím a nezávislému zpravodajství na internetu dostupné všem.

Zavádějící a manipulativní zpravodajství celostátních médií je v USA bohužel stále na denním pořádku, ani u nás není výjimkou. Nenechte se zmást a zajímejte se o problémy kolem sebe, často se vyhrotí jen kvůli ignoraci a proti imaginárním strašákům.

Důležité je, že každý k tomu má šanci něco říct, a neměli bychom zůstávat u sociálních sítí. Řekněte svůj názor a vyprávějte svůj příběh. Hate Free Culture nyní vyzývá hudebníky, aby napsali píseň proti nenávisti, xenofobii, rasismu nebo o soužití a respektu k nejrůznějším menšinám a subkulturám. Své výtvory můžete posílat do 31. července na song@hatefree.cz, vítěz bude mít příležitost natočit ke své písni video. Více informací najdete tady.

Pro inspiraci si poslechněte pár výrazných příkladů angažované hudby ze Scény s MaryC

George Clinton ft. Ice Cube, Public Enemy, Yo-Yo

Mnoho afroamerických hvězd mluví o tom, že jako děti chtěly být bílé, protože v televizi se jim nabízely pouze bílé vzory. Postrasová společnost se ani s černošským prezidentem nekoná, a tak je vlastně dobré si připomenout píseň otce psychedelického funku i inspirace G-Funku, George Clintona. Přemalovávat Bílý dům na černo spolu s ním chtěli třeba i Ice Cube nebo Public Enemy, známí svou údernou kritikou společenských problémů, tu dokázal brilantně formulovat hlavně Chuck-D, který v nedávné době vyzýval černošskou komunitu, aby přestala používat slovo nigger, které je symbolem rasismu – i když v rapu často tmelí komunitu, nemělo by se zapomínat, jak a proč se kdysi používalo.

Killer Mike (Run The Jewels)

Kdo jiný by měl být skvělým rétorem než MC. Syn policisty v současné době populární jako polovina Run The Jewels dokáže velmi trefně komentovat sociální i politické problémy i mimo „majk“. I když se nepovažuje za politického rappera, spíše komentátora dění ve společnosti, rozhodl se, že do politiky oficiálně vstoupí. Nakonec se to nepodařilo, ale do budoucna snad.

V tracku Reagan upozorňuje Killer Mike na problematiku věznic, které se za vlády Ronalda Reagana staly velkým byznysem (v té době se také v černošské komunitě, která obtížně sháněla práci, rozmohl crack). Označuje nejen Reagana, ale i Obamu za nastrčeného panáka a poukazuje i na to, že Amerika v zájmu ropy pěstuje takové „hobby“, a tím je zabírání cizích zemí. O problému věznic se rozepsal rapper Homeboy Sandman, původně novinář a učitel se stále snaží pečlivě vyjadřovat v článcích. Aktuálně mluvil také o tom, že pojetí uvědomělého rappera je také určitý tlak na černošské umělce, od kterých se čeká, že se budou vyjadřovat k sociálním a politickým problémům. To, že se to neočekává od bílých rockerů, už samo o sobě ukazuje na problém a jistou nerovnováhu.

Kendrick Lamar

Poslední deska mladého comptonského rappera je nejen velmi osobitým, ale také chytrým počinem. Kendrick Lamar cítí zodpovědnost a přitom je odvážný. Na desce pracuje s mnoha důležitými motivy černošské kultury. Ostré komentáře k problémům rasy, vzkříšení Tupaca jakožto pozitivní inspirace nebo odmítnutí nenávisti a soudržnost uvnitř černošské komunity, to jsou všechno velmi důležité motivy, nejen pro černošského teenagera v Comptonu. Kendrick Lamar má naštěstí podporu vlivného Dr. Dre i novinářů po celém světě, kteří si uvědomují důležitost jeho tvorby v kontextu této doby. Jedna z jeho nejsilnějších výpovědí „Untitled“ na albu vůbec není. V této písničce se objevují životní rady, které Kendrickovi dávají různé menšiny, ale také motiv daně za slávu, zničení hudebním průmyslem a kapitalismem, které reprezentuje běloch.

Chance the Rapper

Chicagský rapper, společně s doprovodnou kapelou Social Experiment, v písni No Better Blues popichuje ty, kteří tak mimochodem a snadno vyjadřují nenávist. Chance tu rapuje o tom, jak moc nenávidí všechno možné, a poukazuje tím na to, jak snadné je projevovat negativní emoce. Že písnička není skutečným „hejtem“, dokazuje i její označení na Soundcloudu jako „Know Betta Blues“.

Lauryn Hill a Nas

Dvě zásadní postavy americké rapové scény, umělci, kteří bez násilí dokázali posilovat černošskou identitu, kdysi společně nahráli track If I Ruled The World. Trochu podobné téma jako barvení Bílého domu na černo. Ve skutečném životě to spíš vypadá, jako by černoši opravdu neměli žádnou moc. Nas tu popisuje, jak by to bylo krásné po mnoha letech deprese žít v lepším světě, kde by se daly vychovávat děti. Také vyzývá k soudržnosti. V refrénu se říká, že kdyby mohli vládnout světu, osvobodili by všechny své syny, černé diamanty a perly. Což je také narážka na Kurtise Blow a jeho macho refrén stejnojmenné písně. Nas aktuálně zveřejnil prohlášení v reakci na vraždu devíti černochů bělošským mladíkem v kostele v Charlestonu. Upozorňuje na to, že Amerika válčí v zahraničí, ale zapomněla na problémy, které jsou doma. „Amerika se nám snaží prodat falešný sen.“

Mos Def a Talib Kweli

Mos Def, nyní Yasiin Bey, je dobrým příkladem rappera aktivisty. Nejen, že ve svých textech tematizuje mnoho černošských problémů, ale nechal se násilím krmit tak, jak to dělají dozorci hladovkářům ve věznici Guantánamo. Nebo nahrál Niggas in Poorest,reakci na Kanyeho a Jay Zho oslavu pozlátka Niggas in Paris, poukazující na problém chudoby. Stejně jako Lauryn Hill může občas působit paranoidně. „Vyjdu ven a celý svět mě nenávidí“ ovšem není zas tak velké přehánění, pokud bereme v potaz chování americké policie a systémový rasismus. Yasiin Bey v současné době žije mimo USA, doma se necítil svobodný. Talib Kweli, se kterým tvořil duo Black Star, stále komentuje dění na svém Twitteru i v článcích. Právě v těchto dnech nečekaně vydal nové album, které obsahuje "šuplíkovky", spolupráci s Kanye Westem nebo jeden nevydaný track právě projektu Black Star. Takto se vyjádřil k povraždění černochů v charlestonském kostele a jeho medializaci: „Toto není žádná válka ras, černoši nejdou po bílých, aby je zabíjeli, nevypalují bělošské kostely. Tohle je terorismus.“

Yasiin Bey (FKA Mos Def) - Niggas in Poorest from OOPMAG on Vimeo.

D’Angelo and The Vanguard

Neosoulová hvězda D’ Angelo se vrátila téměř po deseti letech s albem, které má atmosféru revolučního soulu doprovázejícího černošské hnutí za občanská práva. Questlove, bubeník The Roots, který s D’Angelem také spolupracoval, volal minulý rok po velkých myšlenkách a vizích v hudbě. D’Angelo s deskou Black Messiah vyjadřuje sílu, která spojuje protestující ve Fergusonu i v Egyptě, komunity, které se snaží nastartovat změnu ve společnosti. Dříve spíše sexsymbol, dnes s černou kapucí přes hlavu, jako připomínkou zastřelení neozbrojeného mladíka Trayvona Martina, sám vyzývá další umělce k psaní „uvědomělých“ textů o společenských problémech, podobně jako to dělali Public Enemy. V písni Charade upozorňuje především na mediální manipulaci.

Young Fathers

Tvrdí o sobě, že dělají pop, a jsou si vědomi toho, že je poslouchá mnoho lidí. Získali Mercury Price, ale to jim nestačí. Rozhodli se dál zlobit a nebojí se přívalu „hejtu“. V duchu revolučního soulu a neurvalého punku nahráli album mocných stadiónových protest songů. V názvu alba říkají White Men Are Black Me Too, což bez znalosti kontextu nadzvedává černochy i bělochy, a to se černobílým Young Fathers líbí. Jejich hlavním cílem bylo dělat dál to, v co věří, a rozvířit diskuzi. I svým aktuálním klipem dost narušují klasické stereotypy. Lpíme na prachsprosté lži?

Saul Williams
Přirozeně politizující hudebník, básník, scénárista a herec vychází z básnických slamů. Po několika albech a básnických sbírkách se chystá (snad brzy) vydat další desku s názvem MartyrLoserKing, což je hříčka na jméno známého mírumilovného bojovníka za občanská práva afroameričanů Martina Luthera Kinga. Hlavní postavou konceptuálního alba je militantní anarchistický hacker z východní Afriky napadající systémy velkých korporací. Saul Williams zajímavě přirovnává způsob používání slova loser v indie rocku ke způsobu jakým se používá nigga v současném rapu a mluví o tom, že většina lidí vlastně nechce svobodu a nechají se sami zotročovat třeba povrchností a pozlátkem.

Nejen osobité komentátory společenského dění najdete v playlistu Scény s MaryC každé pondělí od 22:00. Tematický díl o rasismu si můžete poslechnout tady.