Sofie, DJka a zakladatelka Boiler Room LA: Začínali jsme jako DIY projekt

12. červenec 2016

Seznamte se s další inspirativní „ženou scény“. DJka a promotérka Sofie s kořeny v Rakousku a Íránu je zakladatelkou losangeleské odnože Boiler Room. Přečtěte si rozhovor, který s ní v Budapešti udělal Krištof Budke, zakladatel magazínu Swine Daily.

Sofie Fatourechi, známá spíše jen jako Sofie, se pohybuje ve všech sférách hudebního života. Sama je DJka, občas tvoří beaty, je také promotérkou a v Los Angeles nastartovala odnož celosvětové hudební platformy Boiler Room, která pravidelně streamuje koncerty a DJ sety. Sofie má také vlastní pořad SOS Radio na nezávislé londýnské stanici NTS. Aby toho nebylo málo, spolupracovala se slavným labelem Stones Throw Records a společně se svými přáteli založila label Akashik Records a stále cestuje po světě. Tento rozhovor vznikl před jejím vystoupením v budapešťském klubu Toldi, díky Krištofovi z magazínu Swine Daily.

Z jakého hudebního prostředí vycházíš, vyrůstala jsi v hudební rodině?
Ano, vždy jsem se pohybovala kolem hudby už od velmi raného věku. Rodiče mě podporovali a říkali mi, co bych všechno mohla zkusit. Poslouchali obrovské množství různé hudby. Prvním reálným podnětem pak byl můj bratranec ze San Diega. Měl jednu hiphopovou nahrávku, album Stunts, Blunts and Hip Hop od producenta a MC Diamonda D z roku 1992. Je to úplně skvělý. To byl asi takový zlom, který mě dostal víc do světa hip hopu. Bylo mi tenkrát 11 nebo 12.

Hrála jsi také na nějaký nástroj?
Ano, stále hraju na housle a violu. Taky hraju na klávesy, i když nejsem zrovna geniální hráčka (smích).

Můžeš povědět víc o tom, kde jsi vyrůstala?
Narodila jsem se v Palo Altu v Kalifornii, chvíli jsem tam žila, brzy na tom jsem žila v Oaklandu, San Diegu a taky chvíli v Seattlu. Moji rodiče ale nejsou z Ameriky, máma je z Rakouska a otec z Íránu. Vzhledem k tomu, že nebyli z Ameriky a nemohli tam dál pracovat, tak jsme se v mých 14 přestěhovali do Vídně. Tam jsme žila asi do 19, pak jsem se přestěhovala do Los Angeles. Nechodila jsem na univerzitu, i když jsem studovala počítačovou vědu, ekonomiku a sociologii. Střední jsem ukončila v 16 a od té doby jsem pracovala.

Jak ses dostala ke spolupráci se Stones Throw Records a kdy jsi začala seriózně DJovat?
No, DJing dělám už nějaký ten čas. Před tím jsem psala pro jeden vídeňský hudební magazín, měli také rozhlasový pořad Super Fly, to mi bylo asi 17, tak asi tenkrát jsem udělala první zkušenost s turntablismem. Samozřejmě Stones Throw sleduju už velmi dlouho, jsou úžasní. Když jsem byla poprvé v L.A., to jsem byla na návštěvě u bratrance, všimla jsem si inzerátu na jejich stránkách, že hledají člověka na stáž. Tak jsem jim poslala svůj životopis, kde bylo, jak dlouho pracuju v hudební sféře a aby mě najali nebo něco takového (smích). Já jsem jinak pracovala na plný úvazek v Microsoftu a taky Hewlett Packard, bylo to šílený. No a pak šest měsíců nic a najednou přišel mail od Stones Throw: “Hej, moc se nám líbil tvůj mail a CV, nechceš k nám na stáž?” Tak jsem šla. Po dalších dvou měsících mě oslovili, jestli bych pro ně nechtěla dělat DJku a zda pro ně nechci pracovat, tak jsem řekla, že oukej!

Kolik ti tenkrát bylo?
Bylo mi 20 let.

Byla pro tebe práce ve Stones Throw hodně důležitá? Přinesla ti hodně zkušeností a kontaktů?
Ano, rozhodně. Bez Peanut Butter Wolfa (pozn. red.: šéf a zakladatel Stones Throw)… musím mu dát shout out! Kdyby ve mě nevěřil, myslím, že bych teď nedělala to, co dělám. Když jsme dělali první díl Boiler Room v L.A., hrál tam on, Dâm-Funk a J Rocc. Takže kdyby mi nedal šanci, pochybuju, že by mi Boiler Room dali šanci pracovat pro ně. Vše by se vyvíjelo jinak.

Koncept Boiler Room se zrodil v Londýně. Jak došlo na to, že se přesune i do vzdáleného Los Angeles?
Chtěli prostě dělat víc show a měli zabookované jedno vystoupení se Stones Throw Records. Po tom, co jsem u nich dohrála set, Blaise a Tristan (pozn. red.: Blaise Bellville je zakladatel Boiler Room, Tristan Richards je jedním z prvních kurátorů) za mnou přišli s tím, že se jim moc líbí moje selekce a jestli bych pro ně nechtěla rozjet sérii Boiler Room v L.A.. Víš, bylo mi 20, tak jsem byla dychtivá po nových věcech, takže jsem na to hned kývla (smích). Byla to sranda.

V jednom rozhovoru jsem se dočetl, že první show Boiler Room v Londýně byla v úplně malém prostoru s jednou web kamerou…
Ano, Boiler Room v L.A. jsem byla nejdřív také jen já s web kamerou. Bylo to hodně DIY. Dnes je to mnohem větší. Produkční tým, tři velké kamery a velká skupina úžasných lidí, která se stará o tom, aby to vypadalo, jak to vypadá. Na Boiler Room se podílí okolo padesáti lidí, je to obrovské. Kanceláře jsou v Londýně, New Yorku a Berlíně. Samozřejmě další lidi jsou také v Brazílii, je to šílené.

Pravidelně cestuješ po celém světě. Co považuješ za nejcennější zkušenost z e svých setkání s novými kulturami, místy a lidmi?
Největší zážitek jsem měla asi v Tokiu. Když jsem tam přijela poprvé, všechno bylo tak jiné. Potkali jsme se tam s člověkem, který má na starosti podobnou streamovací platformu DJ setů a koncertů, říkají si Dommune. Je to neskutečný. Způsob, jakým řídí svůj produkční tým a celkové fungování nám ukázalo, jak to máme dělat. On sám řídí taky všechny show z různých úhlů kamer. Poradil nám různé techniky, které jsme před tím v Boiler Room vůbec nepoužívali. Šíleně inspirativní člověk. Takže na všem, co děláme v Tokiu, spolupracujeme s Dommune. Co se jiných míst týče, žila jsem v Londýně, New Yorku a teď jedu domů do Los Angeles. Tokio bylo ale určitě to nejšílenější místo, kde jsem zatím byla.

03666235_3.jpeg

Jak ses dostala ke spolupráci s NTS?
Fammy, zakladatel NTS, se mi ozval, jestli bych pro ně nechtěla udělat mix. Takže jsem udělala jednu show a myslím, že se jim to velmi líbilo, a ptali se, jestli bych pro ně nechtěla dělat pravidelný program. A já, že stoprocentně (smích). A víš co, už chystám 20. epizodu, je to velká zábava.

Co v těchto dnech posloucháš? Máš nějaké nové objevy?
Založili jsme nový label Akashik Records s kámoši Mndsgnem a Limou. Prostě jsme se rozhodli začít vydávat věci, které máme rádi. Zatím to jde celkem hladce. Vydali jsme první nahrávku Vivians i s prvním videoklipem.

Jakou hudbu chcete vydávat?
Chystáme nahrávku od zpěvačky Joyce Wrice, potom dalšího umělce Jama-Dee, který hraje takový příjemný chill-out funk. Potom máme další projekt Keitha Franklina.. Děláme svoje vlastní věci, ale samozřejmě Stones Throw Records jsou naši velcí kamarádi, jsme jako rodina. Prodáváme i v jejich obchodě.

autor: Mary C
Spustit audio