Zebra Katz: Sexuální orientace není hudební žánr

Být mladý, talentovaný a tmavé pleti, to není jen tak. A situace se v Americe od dob, kdy píseň s názvem Young Gifted and Black zpívala Nina Simone moc nezměnila. Zpěvačka, pianistka a solitérka, která považovala reflexi své doby za hlavní úkol umělce, je jednou z umělkyň, na které navazuje i rapper a producent Ojay Morgan, který studoval divadlo a žije v New Yorku. Jeho alter ego Zebra Katz se zrodilo v rámci jeho školního projektu, představení Moor Contradictions, ve kterém si Ojay vytvořil role bližší jeho zkušenosti, které by si v žádné hře od Shakespeara nemohl zahrát. Krátce po tom, co jeho první singl Ima Read vydal producent Diplo na svém labelu Mad Decent, použil právě tuto píseň slavný návrhář Rick Owens při své přehlídce.

Zebra Katze a DJe Dirtyfingera budete moci vidět živě v Brně na Flédě tento čtvrtek. Celý rozhovor si poslechněte v záznamu pořadu, kde také poprvé zazněl nový track Zebra Katze Black White.

Bylo to v roce 2012, tedy v roce, kdy své debutové projekty vydali Le1f, Mykki Blanco, Azealia Banks a koncem roku 2011 třeba Cakes Da Killa. V roce 2012 zveřejnil svůj coming out ve formě dopisu na Tumblru zpěvák a producent Frank Ocean. Možná to byla koncentrace výrazných projektů queer osobností představující estetiku odlišnou od stereotypního obrazu rapu, která dala vzniknout škatulce „queer rap“, ale stejně jako hudební publicista Laurent Fintoni vám řekne, že neexistuje nic takového jako „beatová scéna“, Zebra Katz upozorňuje, že neexistuje nic takového jako „queer rap“, tedy alespoň ne ve formě škatulky, do které by se dali zapasovat všichni výše zmínění. Každý je odlišný a je to trochu ponižující kategorizovat umění na základě sexuální orientace umělce. Navíc přeci ani queer zkušenost není jen jedna.

Osobnost Zebra Katze nabourává stereotypní představu queer muže, kterého si řada lidí může představovat jako zženštělého, místo toho vystupuje velmi sebevědomě, pevný v tom, co dělá, autoritativní a drsnější než řada „chlapáků“, kteří by své obavy ventilovali heslem „no homo“. Rap je často kritizován kvůli misogynii a homofobii, i když tyto fenomény se hojně vyskytují i na špičkách hitparád jiných žánrů. Mimo mikrofon Zebra Katz doplňoval: „Proč se v souvislosti s mou hudbou musí zmiňovat má sexuální orientace? Proč se nepřipomíná u bílých popových zpěváků?“ V podstatě se neřeší tolik ani u zpěváka Franka Oceana. „Je to prostě chytlavé, když vedle sebe dáte pojmy, které tvoří téměř oxymóron, uzavírá Zebra Katz, který se z této škatulky snaží uniknout. Tvoří umění, které má lidi znepokojovat a vést ke kladení otázek, ne ke zjednodušování.

A pokud se podíváme do historie rapu a afromerické hudby, najdeme mnoho takových příkladů, umělců, kteří se vymanili ze zaběhlých pravidel a skrze svou osobnost vyjadřovali něco nového, Nina Simone nebo Grace Jones nejsou jediné. Zebra Katz zmiňuje například Missy Elliott nebo Busta Rhymese, který dokonce natočil svou sloku do Ima Read a byl prý prvním známým umělcem, který reagoval na Zebra Katzovu tvorbu. Komercionalizace rapu byla ale zřejmě tím důvodem paušálního zploštění a vytvoření mnoha stereotypů kolem tak pestré kultury.

Zebra Katz|foto: Mad Decent

Ke zplošťující škatulce „queer rap“ Zebra Katze odsoudil zřejmě odkaz na undergroundovou LGBT kulturu „ball culture“. Takzvané „balls“, klubové přehlídky, kde byly genderové a sociální stereotypy a role slavnostně popírány, byly také dlouhou dobu jediným útočištěm, trans, gayů a lezeb v USA. Právě tam se fráze „Ima Read“ používala nejen ve smyslu skutečného čtení knih, ale především jako označení určitého mistrovství ponížení nebo kritiky druhé osoby. V tomto smyslu používá výraz i Zebra Katz. A nadužívání slova „bitch“ nelze vykládat jako misogynii, Zebra Katz v textu tituluje tímto slovem i sám sebe. Je to v jeho případě určitý způsob, jak si slovo znovu osvojit a získat nad ním moc.

Tvorba od Ima Read až po Blck Diamond, Nu Renagade nebo připravovanou píseň Fear of the Black Faggot je v tomto ohledu především velmi posilující pro Afroameričany, jejichž těla i mysl jsou americkou společností neustále svírána mezi fetišizací a rasismem. O velkém tlaku a hrozivé historické zkušenosti, která ve formě systémového rasismu a rasového profilování přetrvává v USA dodnes, je video k písni Blk Diamond. Pozoruhodné je, že tyto silné politické obrazy, které by mohly doprovázet například i legendární protestní píseň o linčování a zabíjení Afroameričanů Strange Fruit, nazpívanou v roce 1939 Billie Holiday, jsou mezi Zebra Katzovými videoklipy jedny z nejméně úspěšných. Nálepka queer rap se zdá být populární a Zebra Katzovy klipy jsou jedny z nejstylovějších. Ale afroamerická queer zkušenost má mnoho podob, nemusí být lehká a rozhodně není hudební žánrem. Její zjednodušování jen na módu, které nemůže vést ke společenské změně, některé umělce očividně trápí.

Zebra Katz ve studiu Radia Wave|foto: Pavel Vondra