LFŠ 2011: Střípky z (filmového) ráje

37. Letní filmová škola Uherské HradištěFoto: Letní filmová škola, Uherské Hradiště

Letošní 37. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti byl oficiálně zakončen v sobotu večer. Akce včera v Kině Hvězda vyvrcholila slavnostním předáním Výroční ceny LFŠ finskému solitérovi Akimu Kaurismäkimu, který na Moravě uvedl nejen své světově proslulé, ale také méně známé tituly.

Mezi ně patřil i snímek Calamari Union, po jehož projekci mistr čelil všetečným otázkám, na něž také přinášel náležitě smrtící odpovědi:
Dotaz z publika: „Proč se čtrnáct z patnácti hrdinů tohoto vašeho snímku jmenuje Frank?“
Odpověď Akiho K.: „FRANKLY, I don´t know.“ 

Robert Sedláček (živé vysílání z LFŠ 2011)Foto: Radio Wave

Dobře naladěný severský vyznavač lakonického humoru ale nebyl jediným velkým tvůrcem, který přijel do Hradiště uvést své filmy, neformálně poklábosit s publikem a udělit lačným novicům filmového vzdělání svou Master Class – dorazil i srbský klasik Emir Kusturica, thajský miláček kritiky Apichatpong Weerasethakul, maďarsko-německý režisér a kameraman Fred Kelemen (Muž z Londýna, Turínský kůň) nebo rumunský dokumentarista Andrei Ujica. Někteří z těchto významných hostů zavítali rovněž do živého vysílání Radia Wave, které pro vás v pátek z filmovky vysílalo v rámci Odpolední session čtyřhodinový maratón rozhovorů, v nichž se střídala intelektuální náročnost s odlehčeností. 

Nejprve se do improvizovaného studia na terase kina Hvězda, - kde během snad jediného slunečného dne festivalu trůnil náš redaktor a moderátor Aleš Stuchlý – dostavil režisér a scenárista Robert Sedláček, který potvrdil, že je jedním z mála přemýšlivých českých filmařů současnosti. Řeč byla nejen o jeho dokumentárních titulech, přechodu k hranému filmu a novém snímku Rodina je základ státu, ale také o rušivém akustickém svinstvu, tvůrčím vyčerpání a autorském egu. 

Apichatpong Weerasethakul (živé vysílání z LFŠ 2011)Foto: Radio Wave

V druhé hodině se Strýček Stuchlý pohroužil do hinduistického meditačního modu s thajským tvůrcem a loňským držitelem Zlaté palmy z Cannes (za snímek Strýček Búnm í) Apichatpongem Weerasethakulem. Ten se soustředěným hlasem rozhovořil o rozdvojené struktuře a deníkovém charakteru svých filmů, o svých tematických obsesích i vyhraněném vztahu k hudbě. 

Jan Jílek, Alžběta Šáchová a David Čeněk (živé vysílání z LFŠ 2011)Foto: Radio Wave

Třetí část vysílání přinesla nejpočetnější sestavu a kromě seriózních informací také největší frekvenci nekorektních vtípků. Trojice ve složení Jan Jílek (programový ředitel LFŠ), Bětka Šáchová (děvče ze sirkárny a překladatelská legenda LFŠ) a David Čeněk (filmový historik a dramaturg LFŠ) přistoupila na Alešův kontroverzní, silně „korenný“ humor a postupně se v hodnocení letošního ročníku dostala od deštivých kulis akce, návštěvnosti a úrovně úvodů až k obchodu s bílým masem. V samém závěru rozhovoru s prvky slam poetry pak zbyl ještě čas na připomenutí záslužné (jakkoli mediálně možná méně vděčné) sekce francouzského poválečného filmu nazvané Tradice kvality. 

Michal Pařízek a Václav Havelka (živé vysílání z LFŠ 2011)Foto: Radio Wave

Poslední hodina Odpolední session se již nesla na vlně finálního zklidnění: vousatého rozjímání nad hudebním doprovodným programem letošní filmovky se zúčastnil tandem rockových tátů Václav Havelka (frontman kapely Please The Trees, v interních kruzích RW též řečený „Sváča“) a Michal Pařízek (Full Moon). 

LFŠ v číslech: Program obohatilo 565 hostů, o průběhu informovalo 120 novinářů a vystupovalo zde 81 účinkujících. Celkem na filmovku dorazilo 5707 účastníků, o něž se staralo 288 členů štábu. Koncerty navštívilo přes 4000 diváků, z toho přibližně polovina akreditovaných. Volně přístupné projekce letních kin přilákaly do Smetanových sadů téměř 2400 diváků, na Masarykovo náměstí přibližně 18 500. Vystoupení v divadelním stanu navštívilo 560 diváků. Počet vypitých karibských rumů ve stanu A2 zůstává nejasný.