LFŠ 2011: Střípky z (filmového) ráje
Letošní 37. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti byl oficiálně zakončen v sobotu večer. Akce včera v Kině Hvězda vyvrcholila slavnostním předáním Výroční ceny LFŠ finskému solitérovi Akimu Kaurismäkimu, který na Moravě uvedl nejen své světově proslulé, ale také méně známé tituly.
Mezi ně patřil i snímek Calamari Union, po jehož projekci mistr čelil všetečným otázkám, na něž také přinášel náležitě smrtící odpovědi:
Dotaz z publika: „Proč se čtrnáct z patnácti hrdinů tohoto vašeho snímku jmenuje Frank?“
Odpověď Akiho K.: „FRANKLY, I don´t know.“
Dobře naladěný severský vyznavač lakonického humoru ale nebyl jediným velkým tvůrcem, který přijel do Hradiště uvést své filmy, neformálně poklábosit s publikem a udělit lačným novicům filmového vzdělání svou Master Class – dorazil i srbský klasik Emir Kusturica, thajský miláček kritiky Apichatpong Weerasethakul, maďarsko-německý režisér a kameraman Fred Kelemen (Muž z Londýna, Turínský kůň) nebo rumunský dokumentarista Andrei Ujica. Někteří z těchto významných hostů zavítali rovněž do živého vysílání Radia Wave, které pro vás v pátek z filmovky vysílalo v rámci Odpolední session čtyřhodinový maratón rozhovorů, v nichž se střídala intelektuální náročnost s odlehčeností.
Nejprve se do improvizovaného studia na terase kina Hvězda, - kde během snad jediného slunečného dne festivalu trůnil náš redaktor a moderátor Aleš Stuchlý – dostavil režisér a scenárista Robert Sedláček, který potvrdil, že je jedním z mála přemýšlivých českých filmařů současnosti. Řeč byla nejen o jeho dokumentárních titulech, přechodu k hranému filmu a novém snímku Rodina je základ státu, ale také o rušivém akustickém svinstvu, tvůrčím vyčerpání a autorském egu.
V druhé hodině se Strýček Stuchlý pohroužil do hinduistického meditačního modu s thajským tvůrcem a loňským držitelem Zlaté palmy z Cannes (za snímek Strýček Búnmí) Apichatpongem Weerasethakulem. Ten se soustředěným hlasem rozhovořil o rozdvojené struktuře a deníkovém charakteru svých filmů, o svých tematických obsesích i vyhraněném vztahu k hudbě.
Třetí část vysílání přinesla nejpočetnější sestavu a kromě seriózních informací také největší frekvenci nekorektních vtípků. Trojice ve složení Jan Jílek (programový ředitel LFŠ), Bětka Šáchová (děvče ze sirkárny a překladatelská legenda LFŠ) a David Čeněk (filmový historik a dramaturg LFŠ) přistoupila na Alešův kontroverzní, silně „korenný“ humor a postupně se v hodnocení letošního ročníku dostala od deštivých kulis akce, návštěvnosti a úrovně úvodů až k obchodu s bílým masem. V samém závěru rozhovoru s prvky slam poetry pak zbyl ještě čas na připomenutí záslužné (jakkoli mediálně možná méně vděčné) sekce francouzského poválečného filmu nazvané Tradice kvality.
Poslední hodina Odpolední session se již nesla na vlně finálního zklidnění: vousatého rozjímání nad hudebním doprovodným programem letošní filmovky se zúčastnil tandem rockových tátů Václav Havelka (frontman kapely Please The Trees, v interních kruzích RW též řečený „Sváča“) a Michal Pařízek (Full Moon).
LFŠ v číslech: Program obohatilo 565 hostů, o průběhu informovalo 120 novinářů a vystupovalo zde 81 účinkujících. Celkem na filmovku dorazilo 5707 účastníků, o něž se staralo 288 členů štábu. Koncerty navštívilo přes 4000 diváků, z toho přibližně polovina akreditovaných. Volně přístupné projekce letních kin přilákaly do Smetanových sadů téměř 2400 diváků, na Masarykovo náměstí přibližně 18 500. Vystoupení v divadelním stanu navštívilo 560 diváků. Počet vypitých karibských rumů ve stanu A2 zůstává nejasný.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
