Berlin Festival v náruči medvěda

Berlin Festival 2011Foto: Ondřej Píša

Megalomanská stavba letiště Tempelhof v centru Berlína nabízí ideální festivalové prostředí. Dobrá dopravní dostupnost, velký prostor a v neposlední řadě unikátní genius loci opuštěného terminálu si ostatně o pořádání podobných akcí doslova říkají. I když letos chybělo v line-upu nějaké vysloveně exkluzivní jméno, nakonec byl letošní ročník Berlin Festivalu takřka bezchybný.

Snad i díky loňským přešlapům se letos pořadatelům podařilo podchytit nejzásadnější vady na kráse a připravili akci se skvělou atmosférou. V prvé řadě dvě menší stage nezavřeli v hangárech s omezenou kapacitou a jeviště nasměrovali k přistávací ploše (aniž by se vzájemně rušila). Každý se tak dostal na kterýkoli koncert i v jeho průběhu a nemusel absolvovat při každém přesunu nepopulární proceduru u turniketů. 

Odstranění front v kombinaci s rozlehlým prostorem areálu dalo i zhruba dvěma desítkám tisíců návštěvníků komfort poklidného festivalu bez zbytečné nervozity a hlavně stresu, že se nemusí tak úplně jistě podařit zajít na kýžený koncert. Pestrá nabídka jídla a dostatek stánků s nápoji měly ten důsledek, že i v ohledu občerstvování se každému dostalo, čeho požadoval. Problém s rušením nočního klidu byl pak vyřešen možností přesunout se (klidně i autobusem přímo z letištní plochy) po půlnoci do klubu Xberg, kde pokračoval program až do ranních hodin. 

Berlin Festival 2011Foto: Ondřej Píša

V seznamu vystupujících se skvěla celá řada jmen, která nemusela české návštěvníky tak úplně lákat – už jen z toho důvodu, že již dříve zavítala (či v následujících měsících zavítá) i do české kotliny. Dramaturgové ale opět vybrali zajímavou směsici aktuálních objevů a zasloužilých stálic. Mohlo se zdát být rizikem zahájit celý festival elektronickým písničkářem Jamesem Blakem, ovšem tento Brit se svého úkolu zhostil s grácií. Ačkoli se svými dvěma doprovodnými hudebníky zabíral pouze malou část hlavní stage, dokázal publikum velmi rychle vtáhnout do svých skladeb. Jistě zafungoval fakt, že jeho vystoupení nemělo v programu žádnou konkurenci, a tak většina auditoria přišla skutečně na jeho koncert. Blake také nehrál pouze akvizice ze své niterné eponymní desky, a tak kdo sleduje jeho tvorbu pozorněji, může vytušit, že několikrát dokazál i velmi zrychlit. Nejvřelejšího přijetí se samozřejmě dočkal vrchol jeho produkce, skladba zpěvačky Feist Limit To Your Love, kterou předvedl v takřka desetiminutové verzi. 

Z pátečního programu lze jistě vyzdvihnout i vystoupení navrátivších se The Rapture. Při vlažném začátku působili tak trochu jako parta kluků ve zkušebně, poté ale zafungovala ona potřebná chemie, kdy hudba začala bavit publikum, které zpětně kapelu vybičovalo ke strhujícímu výkonu a frontman Luke Jenner vylezl hlavně během produkce skladeb z alba Echoes snad na všechno, co se v jeho okolí nacházelo. I když tracky z čerstvé desky In The Grace Of Your Love zdaleka s takovým nasazením neodehráli, The Rapture zatím dokazují, že jejich návrat má smysl. 

To samé platí i o kalifornských HEALTH, kteří už možná českému publiku svými častými návštěvami trochu zevšedněli. Na Tempelhofu ale předvedli, ač je to těžko představitelné, ještě živelnější show, než jaké byly v jejich podání k vidění u nás. Navíc je příjemné zjistit, že nepatří pouze do menších klubů, ale dokážou se popasovat i s velkou stageí a několikatisícovým davem před ní.
Suverénní koncert nabídli i hudební virtuosové The Battles. I když měl divák při jejich vystoupení pocit, že stejně jako na aktuální desce Gloss Drop místy zachází až do trochu zbytečné exhibice svých schopností, Newyorčané jsou zcela jistě právem ceněnou kapelou. Sledovat technické schopnosti takových hudebníků je totiž tak zajímavé, že občasnou manýru s úsměvem přejdete. 

Berlin Festival 2011Foto: Ondřej Píša

Bohužel se ale na druhou stranu ukázalo, že rozruch kolem desky Feel It Break projektu Austra se dá označit otřepaným rčením „mnoho povyku pro nic“. Příšerná jevištní stylizace doslova zničila všechny zajímavé momenty, kterých se dočkáme na nahrávce. Manické pohyby frontwoman Katie Stelmanis, křepčící backvokalistky v podivuhodných kostýmech a transsexuálně vyhlížející maník za klávesami nevytvořili ani nic šokujícího, ani onen „příjemný kýč“. Výsledkem byla naopak neuvěřitelná zbytečnost. 

Když kapela vyjede na turné s dvacetiletou deskou, tak trochu podsouvá svému obecenstvu otázku, zda již zcela nevyčerpala všechny své tvůrčí možnosti. Primal Scream v Berlíně předvedli svou Screamadelicu naprosto suverénně a dokázali tak, že dobré věci nestárnou. Jen se při sledovaní Bobbyho Gellespieho a spol. střídaly pocity požitku z hudby a smutku nad faktem, že produkované skladby přes svou kvalitu už nepůsobí tak úplně jako zjevení. Fanouškům skotského seskupení nezbývá než doufat, že se napříště dočkají nové desky a ne turné k dvacetinám alba Give Out But Don't Give Up. 

Berlin Festival 2011Foto: Ondřej Píša

Pohled do sobotního programu dával tušit, že den nebude tak úplně nabitý, přesto se počet pátečních 15 000 návštěvníků ještě rozrostl. Nejspíš za to mohla vystoupení v Německu zjevně populárních projektů Boys Noize a Beginner. Kdo si je ale nechal ujít a přesunul se ke stagei v hangáru 4, udělal rozhodně lépe.
S reminiscencemi na doby minulé velmi umně pracují v texaském Austinu usazení The Black Angeles. Tato skupina dokázala, že ani parta v košilích (či vytahaných tričkách) s Ray Bany na očích nemusí při své lásce k hudbě svých otců a dědů působit trapně. Rockoví experimentátoři dEUS zase potvrdili skutečnost, že je pro muzikanty v současné době velmi důležité místo původu. Jméno Belgičanů, kteří se na hudební scéně pohybují již od hlubokých 90. let, bychom dost možná užívali s adjektivy jako „zásadní“ či „legendární“, kdyby nepocházeli z Antverp, ale třeba z New Yorku. 

Naprostý vrchol Berlin Festivalu ale přišel v samém závěru jeho hlavního programu na letišti Templhof. A to s kapelou, která je s výše zmíněnými přívlastky skloňována poměrně často. Postrockeři Mogwai své publikum doslova zhypnotizovali takovým způsobem, že se téměř nikdo z prostoru hlediště nevzdálil ani vykonat potřebu, natož aby si šel opatřit nápoj. Preciznost a nasazení, s jakými zahráli své do detailu vykonstruované skladby, byly naprosto odzbrojující. Při odchodu z letištní plochy pak bylo naprosto zřejmé, kdo se postaral o tu na první pohled absentující polevu na festivalovém zákusku.
Berlínský medvěd tentokrát přivítal své návštěvníky skutečně vřelým objetím.