Festivalový průvodce14. července  2017 v 09:20  

Out je nové in: Outernational Days, festival pro hudbu opomíjenou Západem

Z festivalu Outernational Days - Foto: Daniela Diaconu,  Oficiální Facebook Outernational Days

Z festivalu Outernational DaysFoto: Daniela Diaconu, Oficiální Facebook Outernational Days

Bukurešť je zážitek sám o sobě: luxus zdejších paláců a bulvárů se neúprosně rozpadá a v radikálním kontrastu se mísí s chudou vrstvou zdejší společnosti. Na jednom prostoru koexistují lidé nedostatku s majetnějšími, a taky s novými hipsterskými podniky, které se cenou kávy chtějí vyrovnat západní Evropě. Do toho zasahují kontinuální mnohadenní vedra, takže o zážitkový rámec festivalu je postaráno.

Tím festivalem jsou bukurešťské Outernational Days, které se minulý víkend konaly podruhé a už při svém loňském zrodu upoutaly jako jedinečný formát, na který má smysl přicestovat. Kurátor Dragos Resu, který mimochodem vede úspěšný webový časopis v angličtině The Attic, svolává pod jednu vlajku hudbu, která existuje „na periferii mezinárodní scény“ a vegetuje „v kulturním prostoru, který se neidentifikuje se západními pravidly“. V praxi to znamená, že čerstvé hudební impulsy z Rumunska tu doplňuje turecko-krautrockové spojení z Německa, zkušení experimentátoři z libanonského Bejrútu, atavistický performer z Rakouska či africké fúze. 

Festival Outernational Days 2017 se konal v Bukurešti ve dnech 7. až 9. července.

Z jasných objevů mezi koncerty v prostorné zahradě Uranus budu nejdřív vynášet do nebe zmíněné krautrockové Turky. Circuit Diagram je duo silné rytmiky, kterému ovšem krade pozornost Derya Yildirim. Na loutnu, která s ní putovala z tureckého domova do Hamburku a Berlína, sóluje přes psychedelické efekty a stejným způsobem upravuje svůj hlas. Psychedelický pop evidentních tureckých kořenů alchymisticky bublá i v její hlavní kapele Grup Simsek, která jde letos zásadně nahoru a řekl si o ni třeba velký nizozemský festival Le Guess Who. 

Z festivalu Outernational Days - Foto: Didi Elena,  Oficiální Facebook Outernational Days

Nomádský umělec Stefan Frauenberger je schopen přizpůsobit svoje rituální hraní snad každé lokaci. V Rumunsku si vybral cimbál a zmutoval jeho zvuk do rytmického noisu, který by dobře otvíral večer se Swans. Frauenberger na svých cestách mimo Evropu posílil svou tendenci počkat si a hrát spíš zemi a nebi než publiku: je, jak říkáme na této stanici, hodný. Skvěle zahráli svou popůlnoční temnou abstrakci libanonští improvizátoři Mazen Kerbaj a Rabih Beaini v mixu s rumunskými kolegy. Tenhle program koprodukoval berlínský festival CTM, Club Transmediale, což je signál, že outernacionalisté programově pěstují dobrá propojení. Mezi jejich partnery je i hudební web The Quietus, jehož redaktor John Doran tu vedl diskusi o kulturní apropriaci. Ta se sice rozpadala, ale rozhodně nenudila – viz moment, kdy bejrútský hudebník Read Yassin prohlásil, že Libanonci byli s francouzskou koloniální nadvládou navýsost spokojeni a autorizovali ji. 

Osobnosti z lokální scény, sdružené kolem labelu Future Nuggets, ve speciálních projektech pro festival otevřely vstupní brány do místního kontextu. Představil se projekt Shamanelism, což je kapela, ve které hrají s profi muzikanty bývalí vězni. Pomáhá jim to po propuštění v nelehkém procesu začlenění zpátky do společnosti. Víceméně žádný problém neměly dobře vybrané kapely z Nigeru, Keni a Senegalu, které dokázaly posluchače strhnout od prvního songu. Němec Mark Ernestus, známý z minimal techno dua Basic Channel, představil senegalské Ndagga Rhythm Force, rytmicky úžasné, ale showmanskou prezentací vlastně blízké scénickým klišé world music, kterým se nová vlna pořadatelů snaží vzdálit. 

Myšlenkovou bdělost festivalu podtrhlo soustředění na téma boomu romské hudby v Rumunsku a bohužel taky rasismu, který muzikanti stylu manele zažívají. Tenhle lidový pop Romů, připomínající srbský turbo folk, Michala Davida i extatickou atmosféru raných hiphopových průlomů do mainstreamu, je exkomunikovaný z rumunského rádia a televize a nevychází ani na albech. Hvězdy koncertující na svatbách a soukromých večírcích jsou náhlými milionáři. Když se ve finále festivalu dostavil zbožňovaný Florin Salam, recenzent div neohluchl z extatického řevu publika, které kvůli téhle hvězdě narostlo o pár set osob a změnilo sociální složení. Bylo to totálně bláznivé, včetně soustředění machisticky blazeovaných muzikantů na selfies pořizované ze stage po dlouhé minuty. 

I když ne všechno bylo na druhých Outernational Days nezapomenutelné, samotný formát festivalu je výborně vymyšlený, jedinečný a potřebný. Různé hudby, které se cítí v pozici outsiderů vůči silnému Západu, tu vystupují společně, hravě i seriózně vytvářejí alternativní centrum, popisují situaci a promýšlejí budoucnost. Africká, asijská a evropská muzika jsou tu prezentované bez protivného rámce exotiky: nejenom postkolonialisticky, ale i s vědomím post-popbyznysové současnosti. Samozřejmě nás to může zajímat, protože nekompatibilita se Západem je tak trochu i český hudební příběh. Pokud se s Outernational Days někdo od nás propojí, bude v dobrém, mezinárodně sledovaném kontextu. Ten festival roste, i když se jeho pořadatelé ve své zemi potýkají s „hejtováním“ atomizované scény. Což je koneckonců další moment, který nám nikdo nemusí dlouze vysvětlovat. 

Z festivalu Outernational Days - Foto: Didi Elena

Autor:  Pavel Klusák
Pořad: On Air  |  Stanice: ČRo Radio Wave
Čas vysílání: pondělí-pátek 8:00-18:00 a 19:00-20:00; víkend 8:00-12:00 + 14:00-18:00 + 19:00-20:00  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace