Z letní festivalové nabídky v Německu si musí vybrat každý

Plnoletý Melt! úspěšně pulzuje bezstarostným indietronickým životem

Jakým jiným německým festivalem začít než letos plnoletým Melt!em, kterému se za uplynulé roky podařilo vytvořit kolem sebe jakousi auru výjimečnosti. Ta začíná „Železným městem“ – úchvatným postapokalyptickým prostorem bývalého lomu s ponechanými obřími těžebními stroji po celém areálu poloostrova oblévaného vodami jezera Gremminer, kde se od roku 1999 Melt! každý rok uprostřed července koná. Aura pokračuje skvělou přátelskou party atmosférou, která jde ruku v ruce s line-upem, chytře kombinujícím současnou indie kytarovou a taneční klubovou scénu, a končí propracovaným marketingem, který vše zmíněné dokáže skvěle prodat.

První roky organizátoři stavěli line-up především z domácích jmen. A i když i ten by, vzhledem k prakticky bezedné studnici kvalitních německých klubových producentů, častokrát stačil jako dostatečné lákadlo pro zahraniční návštěvníky, svým způsobem přelomovými ve smyslu výraznějšího rozšíření povědomí o Melt!u i u českých festivalových nadšenců byly ročníky číslo devět a deset. Warpovské legendy Aphex Twin a Autechre, UNKLE, Trentemoller nebo M.I.A. nebyly českému publiku nikdy dostupnější než právě v letech 2006 a 2007. Z Prahy je totiž Ferropolis blíž než třeba trenčínská Pohoda, která navíc v té době měla konkurenceschopnější ročníky teprve před sebou.

Festival Melt! 2012|foto: Jarda Petřík

Vedle tří zavedených klasických stageí, které se za uplynulé roky jasně vyprofilovaly v hlavní (převážně kytarovou a urban), striktně klubovou „Big Wheel“ a zastřešenou „Gemini“ coby jakýsi hybrid obou (pojmenované jsou podle těžebních strojů, v jejichž blízkosti se nachází), se v budoucích letech ukázaly jako čím dál důležitější i Beach stage a takzvaná Sleepless Floor. Oblíbenost té plážové je nasnadě – osvěžit se během parného odpoledne tancem v jezeře je snem každého clubbera, nehledě na fakt, že program takzvané Melt! Selektor Stage pravidelně kurátorují Modeselektor. A že mají tihle dva pánové vytříbený vkus a přehled o aktuálních klubových trendech, přesvědčují publikum spolehlivě už několik let. A Sleepless Floor (fungující dříve především v dopoledních hodinách z důvodu umístění mimo samotný festivalový areál, který je tou dobou uzavřený kvůli úklidu, což mimo jiné znamená, že je zbavena jakýchkoliv restrikcí, co se týče konzumace vlastního jídla a pití) se během několika posledních ročníků proměnila z lokální přehlídky nezajímavých DJů v regulérně fungující stage s exkluzivními jmény, která jsou čím dál častěji větším tahákem a pádnějším důvodem, proč opouštět areál i během večera a noci. Nemluvě o skvělé party atmosféře, která má často punkovější nádech free akce bez viditelných organizátorských zásahů.

Ke všemu zmíněnému si připočtěte už několik let limitovanou kapacitu dvaceti tisíc návštěvníků, jednoduše a funkčně využitý areál (všechna pódia jsou od sebe vzdálena do pěti minut chůze, aniž by se jakkoliv hlukově rušila) a možnost koupání se v jezeře a výsledkem je pro mnohé festivalové nadšence ideálně strávený víkend. Ten letošní připadne na 17. až 19. červenec, kdy se ve Ferropolis vystřídají celkem na šesti pódiích mimo jiné Giorgio Moroder, Kylie Minogue, The Bug, Jamie XX, Autechre, Clark, Ride, Mogwai, Scuba nebo Young Fathers.

Nachtdigital aneb taková malá elektronická rodina

Jestli si libujete pouze v současné rovné taneční elektronice a neradi se mačkáte s davy, mohl by vás zaujmout opravdu rodinný Nachtdigital s limitovanou kapacitou tří tisíc návštěvníků. Letošní edice už je sice vyprodaná, ale byl by hřích tenhle malý zázrak mezi tanečními festivaly nezmínit. Od prvního ročníku, který proběhl v roce 1998, nabízí Nachtdigital v chatové osadě u malého rybníku nedaleko Lipska každoročně kvalitu převažující nad kvantitou. Letos se na dvou pódiích během prvního srpnového víkendu představí například Andy Stott, Monolake, Karenn, Neel, Luke Abbott, Joy Orbison nebo Ben UFO.

Berlin Festival 2011|foto: Ondřej Píša

Berlín a jeho městské festivaly

Svět sám pro sebe, a to jak klubový, tak festivalový, je v Německu samozřejmě Berlín. Pomineme-li zimní Club Transmediale (který se každý rok koná na přelomu ledna a února), má německá metropole co nabídnout festivalovým nadšencům i v létě. Ať už je to zcela nezaslouženě míň známý, komornější, experimentální Krake Festival (3.–8. srpna), temnotemný, před dvěma lety zmrtvýchvstalý Berlin Atonal, zasvěcený ponuré elektronice všeho druhu od ambientu přes noise až po techno (19.–23. srpna), nebo naopak megalomanský Berlin Festival. Ten se po loňské změně lokace z letiště Templehof do Arena Parku ve čtvrti Kreuzberg letos z obvyklého zářijového termínu posunul na poslední květnový víkend. Už za pár dnů tak blížící se jubilejní desátá edice nabídne jména jako James Blake, Underworld, Róisín Murphy, GusGus, Robert Hood, Shlohmo nebo Kelela.

Pro koho jsou letní festivaly synonymem stanových měst a koncertních zážitků pod širákem, ten nejspíš nad letními, ryze městskými klubovými festivaly ohrne nos. Kdo ale jde čistě po programové nabídce, pro toho bude Berlín i letošní léto zaslíbenou festivalovou destinací.