Vedle mešity v Ammánu se děti prohání na skejtech. Město má první komunitní DIY skatepark

5. březen 2015

Proč se koncem minulého roku sjeli do jordánského hlavního města skejťáci ze všech koutů světa a při světlech halogenů zadarmo pracovali hluboko do noci klidně 16 hodin denně? Globální skejtovou scénu přes internet aktivizovala iniciativa 7Hills, která si dala za cíl vybudovat v Ammánu vlastnoručně postavený betonový skatepark bez pomoci města, jenom z peněz získaných díky crowdfundingové kampani. Ta pořád běží, protože Jordánsko je stále závislé na skejtovém vybavení z ciziny.

Do projektu se zapojily i neziskové organizace pomáhající syrským uprchlíkům utíkajícím z válečné zóny, chtějí je skateboardingem přivést na jiné myšlenky. Táborský skejťák Jakub Novotný pomáhal 7Hills od samého začátku – od shánění peněz až po hlazení betonu při stavbě překážek, akorát se tam už nestihl svézt. Studijní pobyt mu končil a on se musel vrátit do České republiky.

Al Jazeera citovala devítiletou syrskou holčičku, která ráda chodí jezdit do nového skateparku v Ammánu. Sousední Sýrie je několik let sužovaná konfliktem, byla tam nějaká scéna?
Kdysi jsem našel na YouTube video nějakého kluka z Damašku a jezdil docela slušně. Nejvtipnější na tom bylo, že potom v komentářích probíhal takový battle, jestli jsou lepší syrští nebo libanonští skejťáci. A ti lidi v diskusi to brali smrtelně vážně. Řekl bych ale, že scéna tam úplně neexistovala. Byl to asi někdo, kdo si dovezl skejt z Ameriky nebo Evropy a pokoušel se tam jezdit. Jak jsi říkal o té syrské holčičce, tak cílem projektu 7Hills bylo zapojit děti z uprchlických rodin, protože v současné době je na území Jordánska přes půl milionu Syřanů. Takže je důležité, aby ti lidi, kteří přijíždí z válečné oblasti a nemají nic, získali možnost nějaké seberealizace. Ve fungování skateparku se angažují i neziskovky, které se primárně zaměřují na pomoc syrským uprchlíkům a vymýšlí společné projekty.

03330344.jpeg

Kdo 7Hills projekt inicioval?
Úplně na začátku stál Jon Chaconas z Kalifornie, který se někdy zkraje loňského léta rozhodl, že chce stavět skateparky. Hledal jen příležitost, kde začít. V té době se stavěl komunitní skatepark v bolivijském La Paz. Zavolal tedy lidem, kteří za to byli zodpovědní – německá neziskovka Make Life Skate Life –, a ti mu řekli, že to budou mít za týden hotové, ale je možné, že budou vymýšlet další projekt. Takže už nemělo cenu, aby tam lítal. Pak Jon přišel s nápadem postavit skatepark právě v Jordánsku. Jeho známá tam totiž pracovala pro jednu neziskovku s uprchlickými dětmi a zmínila se, že v Ammánu chybí prostor, kde by se mohly stýkat děti z různých sociálních vrstev.

Pomáhaly vám ammánské úřady?
Radnice nám od začátku vycházela vstříc, projekt se jim líbil. Sami si byli vědomi, že neplní tu roli, kterou by měli – nesnaží se budovat veřejné prostory, kde by děti mohly sportovat. To v Ammánu chybí. Když jsme přišli s tím, že ze svých prostředků postavíme skatepark, akorát potřebujeme 500 metrů čtverečních, nebyl problém zařídit ty byrokratické kroky.

Čtěte také

Jak na skatepark reagovali lidé z nejbližšího okolí?
Kousek od skateparku je základní škola, na stavbu denně chodilo kolem čtyřiceti dětí a neuvěřitelně nám pomáhaly. Některé teda jenom prudily, ale celkově spíš pomáhaly. Hned vedle je mešita, a když jsme začínali, přišel za námi imám a říkal: „Tohleto je super, děti z mešity sem budou moct chodit.“ Ta konfrontace imáma s pokérovanými skejťáky do půl těla byla docela zábavná. Jediný problém, na který jsme narazili, byla místní občanská iniciativa. Báli se, že klidné prostředí naruší děti z chudších čtvrtí. Bavili jsme se o tom na radnici a tam nám řekli, že si toho nemáme všímat. A myslím si, že lidi sami uvidí, že skatepark může být prospěšný.

03330346.jpeg

Neziskovka Skateistan pomáhá dětem v Afghánistánu zapomenout na válku už přes sedm let, současně se jim daří alespoň trochu posílit roli žen ve společnosti. Mohlo by to podobně fungovat v Jordánsku?
Na celospolečenské úrovni taková změna pravděpodobně nenastane. Jak jsi zmínil Skateistan, myslím si, že skejt je tam mezi holkami tak populární, protože když ta scéna před sedmi lety vznikala, neexistoval na ní ten silně maskulinní aspekt skateboardingu, který je tady zažitý. Spousta kluků se na holky na skejtu kouká s despektem. Tam to začalo už fungovat tak, že holky by měly skejtovat stejně jako kluci, a všichni to tak berou. To samé by se teď mělo vžít i v Jordánsku.

Poslechněte si celý rozhovor s Kubou Novotným, který se podílel na stavbě komunitního skateparku v jordánském Ammánu. Dál se třeba dozvíte, proč skejťáci z celého světa pracovali zadarmo dlouhé hodiny nebo jaký je rozdíl mezi skejtovou scénou v Jordánsku a u nás.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.