Základní příjem se dostává z okraje zájmu mezi vážně diskutovaná politická témata

1. březen 2016

Švýcaři budou v červnu o jeho zavedení hlasovat v referendu, ve Finsku a Nizozemsku se chystají experimenty, které mají opatření otestovat. Jeho nastavení může být různé, zajímá proto jak levici, tak pravici. Základní příjem je jedním z mála zvažovaných témat, které zpochybňuje samotný ekonomický systém.

Ve Švýcarsku se bude o zavedení základního příjmu rozhodovat v referendu vyvolaném Lidovou iniciativou. Ve Finsku se do určujícího experimentu pouští středopravicová vláda, v Nizozemsku jej společně zahájí radnice čtyř velkých měst. Základní příjem podporuje německá Die Linke, předsedkyně britských zelených Natalie Bennett mluví o zavádění základního příjmu ve výši současné dávky v nezaměstnanosti. Francouzský ministr pro ekonomiku Emmanuel Macron „věří v princip základního příjmu“ a považuje ho za „téma, které si zaslouží prodiskutovávat intenzivněji“. Experimenty testující účinky zavádění základního příjmu se nedávno uskutečnily v Indii, Namibii nebo Ugandě.

Základním příjmem, který se někdy označuje také jako nepodmíněný příjem, se rozumí částka pravidelně vyplácená státem všem trvale usazeným jednotlivcům. V podrobnostech se jednotlivé návrhy liší. Nejdůležitější otázkou je výše částky – například švýcarské referendum bude rozhodovat o zavedení příjmu 2500 franků měsíčně –, která by lidem umožnila žít i bez dalšího platu.

Friedman i levice

Zavedení základního příjmu navrhoval v 60. letech guru neoliberálních ekonomů Milton Friedman v rámci konceptu záporné daně z příjmu, šlo mu o zjednodušení či spíš demontování sociálního státu. Ve stejné době jej prosazoval i keynesiánský ekonom James Tobin s opačným záměrem – posílit nejchudší vrstvy a ukončit chudobu. Iniciativa s názvem Basic Income European Network byla v roce 1986, tedy v časech Reagana a Thatcher, založena jako pokus zformovat alternativu politickému a ekonomickému mainstreamu. V Česku přišel s myšlenkou základního příjmu bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý. V poslední době se však o téma zajímá spíš levice, například česká odnož evropské iniciativy Společně za základní příjem.

Ve většině návrhů se současně počítá s ukončením rozdělování sociálních dávek tak, jak je známe dnes. Znamenalo by to tedy nejen konec prokazování, že si člověk dávku takzvaně zaslouží, ale také výrazné umenšení byrokracie. Zavedení základního příjmu by usnadnilo vydělávání na brigádách, zastávání krátkodobých pracovních pozic, zmizel by tlak pracovních úřadů, které klienty často nutí brát nejhůř placená zaměstnání. Dlouhodobá nemoc nebo vážné zranění by nemusely znamenat existenční ohrožení. Španělský ekonom Daniel Raventós zdůrazňuje v knize Materiální podmínky svobody, která vyšla předloni i v češtině, také zmenšení ženské závislosti na mužích. Základní příjem by pomohl emancipovat všechny, kteří vykonávají nuzně placené pracovní pozice.

„Většina práce, kterou děláme, sestává ze vzájemné péče. A právě na ní se podílejí zejména pracující třídy, které jsou odjakživa v prvé řadě ‚třídami pečujícími‘, jakkoli zřídkakdy dojdou uznání ve veřejném prostoru, kde probíhá nepřetržitá démonizace chudých těmi, kdo mají z jejich péče užitek,“ píše antropolog David Graeber z London School Of Economics v textu Příliš mnoho péče o druhé. Často se také argumentuje významem podpory začínajících podnikatelů a stále početnější kreativní třídy.

Čtěte také

Finsko

Finský experiment organizuje vládní agentura Kela. Zatím není jisté, zda ve Finsku otestují účinnost negativní daně z příjmu, nízkého základního příjmu, který by zároveň automaticky nezrušil vyplácení jiných dávek, nebo budou lidem z testovací skupiny vyplácet příjem ve výšce, která by jim umožnila žít bez dalších zdrojů. Důvodů k zahájení experimentu je podle agentury několik.

Stále víc Finů pracuje na částečný úvazek, zvyšuje se také počet freelancerů a těch, kteří berou krátkodobé pracovní pozice, nikdo z takto zaměstnaných lidí nemá nárok na dodatečné benefity plynoucí z běžného zaměstnaneckého vztahu ani na státní podporu. „Musíme náš systém sociálního zabezpečení upravit na základě změn, které se v poslední době projevují čím dál víc,“ říká jeden z manažerů experimentu z agentury Kela Olli Kangas.

Čtěte také

Zavedení základního příjmu by podle Kangase mělo také fungovat jako motivace k práci. Momentálně nemá část nezaměstnaných důvod vykonávat špatně placená povolání – plat je jen o něco vyšší než podpora v nezaměstnanosti. Finové mají za to, že lidé, kteří by pobírali základní příjem, by byli motivovaní si ke své dávce přivydělat. Třetím důvodem je snaha zkrotit nabobtnalou byrokracii. „Velmi nás také zajímá kreativní třída nebo lidé, kteří zakládají podniky. Chceme podporovat jak produktivitu, tak kreativitu,“ říká Olli Kangas. Podle průzkumu provedeného agenturou Kela je pro zavedení základního přijmu 70 % Finů, přáli by si pobírat 1000 eur měsíčně.

Nizozemsko

03579749.jpeg

V Nizozemsku ohlásila úmysl pustit se do experimentování radnice Utrechtu, krátce nato se přidaly také Tilburg, Groningen a Wageningen. Cílem je otestovat, zda by lidé, kteří by měsíčně dostávali nepodmíněnou dávku, přestali pracovat. I holandští úředníci mluví o paralyzující rigidnosti systému sociální podpory, která nekoresponduje s fungováním dnešního trhu práce. Nizozemské ministerstvo sociálních věcí chce nyní po městech, aby navrhla jednotnou podobu experimentu, který se odehraje ve všech městech ve stejné podobě. Teprve poté, co města odsouhlasí společný návrh, ministerstvo na průzkum uvolní peníze.

Švýcarsko

Švýcarsko je první zemí, ve které se bude o zavedení základního příjmu skutečně hlasovat. Částka dva a půl tisíce franků, o kterou půjde, by pro Švýcary znamenala pohodlný život bez nutnosti chodit dál denně do práce. Aktivisté, kteří zorganizovali kampaň za zavedení příjmu, však sází spíš na to, že lidé by pracovat nepřestali, stali by se podle nich aktivnějšími. „Samozřejmě že jsme pro volný trh,“ říká Enno Schmidt, malíř a zakladatel Lidové iniciativy za nepodmíněný základní příjem, ta vznikla v březnu 2012 a o dva a půl roku později měli její členové 125 000 podpisů občanů vyžadujících vyhlášení referenda (k vyhlášení je potřeba 100 000 podpisů). „Ve skutečnosti jsme ještě pro volnější trh, než máme dnes. Usilujeme o základní příjem, protože chceme být produktivnější. To se dá zařídit jedině tím, že lidi osvobodíte, povolíte jim víc vlastní iniciativy a zodpovědnosti za sebe sama.“

Pokud by měli o základním příjmu ve Švýcarsku rozhodovat politici, nedostalo by se téma na program jednání ani jedné ze zastupitelských komor. Podle průzkumů veřejného mínění si 56 % Švýcarů myslí, že ani veřejnost referendem základní příjem neprosadí, 16 % má za to, že na jeho implementování dojde za dalších deset let, podle 15 % bude potřeba víc než dvě dekády. Po zamítnutí návrhu v parlamentu napsal jeden z vedoucích kampaně za zavedení základního příjmu do švýcarského deníku Tages Woche komentář, v němž přikládá velký význam už samotné debatě, kterou se podařilo vyvolat. „Mezi politiky se teď rozšířil strach, bojí se lidí v této zemi a potenciální epidemie lenivosti. Až po referendu budeme vědět, jak moc se tito nebezpeční lidé bojí i sami sebe.“

„Základní příjem je ideální bází pro zbohatnutí, dosažení úspěchu nebo vykonávání věcí, které jsou důležité, ale nemáte na ně peníze. Pokud máte základní příjem, jste svobodní. Máte motivaci, ne povinnost,“ říká Enno Schmidt, který současně zdůrazňuje emancipační potenciál zavedení základního příjmu. „Platíme některým lidem minimum, protože máme pocit, že dělají špinavou práci. Pravda je, že dělají práci, která je pro společnost velice hodnotná. Svoboda, která by přišla se základním příjmem, je svoboda nevykonávat takto špatně placenou práci.“

Poslechněte si na téma základní příjem také rozhovor s ekonomem Pavlem Kohoutem a politologem Štěpánem Mairovským.

03582056.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.