Kuba Snopek: Perestrojka v Moskvě skončila až teď
Dřívější student a vyučující oceňovaného moskevského Strelka Institutu, polský urbanista Kuba Snopek na Radiu Wave popsal současnou Moskvu a její rapidní proměny – teď je prý už zase úplně jiná, než když se z ní před půl rokem stěhoval kvůli místnímu nepřátelství vůči cizincům. Snopek je momentálně v Polsku a pracuje na projektu, který dokumentuje kostely vystavěné neoficiálně za minulého režimu. „Tisíce kostelů vzniklých v Polsku za komunistů? To je trochu paradox, ne?“ říká na úvod.
„Zjistili jsme, že jich v Polsku během minulého režimu vzniklo opravdu několik tisícovek. Začali jsme je dokumentovat, fotit z dronů a hledat jejich příběhy,“ vypráví Snopek o projektu, který přijel do Prahy představit na festival reSITE. „Teď to vypadá, že je jich celkem 3632, vznikaly takovým pokoutným, semioficiálním způsobem, to znamená ne ilegálně, ale taky ne úplně legálně. Lidé to stavěli vlastníma rukama, nepoužívaly se na to žádné stroje, takže ty stavby jsou výsledkem práce místních komunit. Musely to být fascinující, téměř středověké procesy, jsou to většinou monumentální, desítky metrů vysoké budovy.“ Snopek momentálně pracuje na rozhovorech s architekty, pomocí kterých chce stavby kostelů podrobně rekonstruovat. „Chceme přijít na to, jak to bylo možné, postavit kostel s partou lidí a skoro zadarmo.“
Dalším Snopkovým zájmem jsou podoby architektonického dědictví, otázka, co všechno můžeme za dědictví považovat. „Inspiroval mě můj dřívější učitel na Strelka Institutu Rem Koolhaas, jeho instalace na benátském bienále v roce 2010 nastolovala přesně tuto otázku: co všechno může být dědictví a jak ho zachovat.“ Podle Snopka se zpravidla za dědictví logicky považují unikátní kusy architektury. Běžné, sériově vyráběné domy lze jen těžko prohlásit za hodné ochrany. „Teď po půlstoletí bydlení v prefabrikovaných domech si lidé začínají uvědomovat, že ke svým domovům mají vztah. Na jejich ochranu ale nejsou nástroje.“ Snopkův další projekt se proto týká malého sídliště Beljajevo v jihozápadní Moskvě. „Jde o teoretický pokus propojit architekturu s uměním 70. a 80. let, vytvořit tak komponent, na základě kterého by se to celé dalo zachovat. Je to vlastně rozepsaná myšlenka, které jde o to, jak se k tomuto typu dědictví postavit.“
Na otázku, co je z dědictví postkomunistických měst nejcennější, má Snopek jednoznačnou odpověď: „Práce s prostorem.“ Jak polský výzkumník zdůrazňuje, sídliště se za komunistů stavěla podle zcela jiné logiky, než je ta dnešní, kapitalistická. „Nejsem si jistý, jak to bylo v Čechách, ale v Polsku a Rusku architekti nestavěli přímo samotné domy, ty vycházely z továren, kde jejich stavbu promýšleli jiní lidé. Architekti dostali domy a ukládali je do prostoru, takže investovali všechen svůj talent a kreativní energii do toho, aby udělali ten nejlepší prostorový design, co nejlepší trajektorie, ve kterých se budou lidé ve svém každodenním životě pohybovat. Promýšleli, kudy budou lidé chodit na zastávku metra, kudy do školky nebo do obchodu. Největší kvalita tehdejšího stavitelství byla tedy v návrhu veřejného prostoru. Tyto návrhy proto stojí za to zachovat spíš než budovy samotné.“
Na více fotografií neoficiálně vystavěných polských kostelů se můžete podívat zde.
Moskvu, kterou nedávno opustil, podle Snopka nejvíc definují rychlé změny. „Je to největší město, které prodělalo transformaci ze socialismu do kapitalismu. Během jedné generace se Moskva změnila z hlavního města centralizované komunistické země na město zcela jiného státu s jiným ekonomickým a společenským systémem,“ připomíná Snopek. „Fascinuje mě nejvíc rychlost těchto změn. Vystěhoval jsem se z Moskvy kvůli celkové politické situaci a tomu, že tam pro cizince není přátelské prostředí, asi před půl rokem. Myslím si, že dneska už je to zase úplně jiné město.“
Podle Snopka skončilo moskevské hledání nové identity teprve nedávno. „Byl jsem teď na konferenci v Londýně, zapamatoval jsem si poznámku jednoho z historiků, pro kterého je krymská krize symbolickým koncem perestrojky. Přijde mi, že to platí v jistém smyslu i pro Moskvu. Když jsem tam přijel v roce 2010, tak se ještě všechno měnilo: doprava, bydlení, další jednotlivé funkce. Všichni promýšleli způsoby, jakými by všechno mohlo fungovat, architekti se dívali na západ, na jih, snažili se vzít si příklad třeba i z toho, jak se žije v Jižní Americe. Teď už ten model našli, myslím, že je dnes město skoro hotové, že už tahle fáze skončila. Fasády jsou hotové, rekonstruují se poslední věci a dělají se pěší zóny na ulicích v centru.“
V závěru rozhovoru Snopek mluví o nutnosti dnešních měst nastavovat svoje pravidla pro velké hráče. „Privátní kapitál má dnes mnohem větší sílu a možnosti. Soukromé je silnější než veřejné. Některá města se s tím snaží bojovat víc než jiná, třeba Kodaň. Taky se to ale i vychyluje ve prospěch kapitálu.“ Snopek zmiňuje jednotlivé mutace tohoto problému v konkrétních zemích. „Třeba v Polsku máme velký problém s uzavřenými komunitami, to je takový náš mutant developerské architektury. V Moskvě mají dalšího mutanta – prefabrikované domy prodávané na trhu. Podniky, které dřív vyráběly paneláky, jsou dnes zprivatizované a staví dál, vyšší domy ve větší hustotě a za větší peníze. Všechna města dnes musí hledat svoji cestu k tomu, jak se bránit, jak určovat vlastní pravidla hry.“
Specificky moskevským problémem je pak podle Snopka využívání architektury k propagandě. „I dnes se v Rusku používají veřejné prostory jako zkamenělé choreografie pro politická vyjádření. Používají se dokonce poststalinistické prostory bez jakýchkoliv distancí nebo komentářů.“ Snopek uvádí příklad ruského výstavního parku VDNCh, jehož designové proměně podle současné městské hipsterské módy jsme se věnovali už dříve. „VDNCh bylo konvertováno ze zahrady oslavující úspěchy SSSR, mlčící samozřejmě o gulazích a dalších věcech. Bylo konvertováno na prostor, který zase oslavuje dnešní Rusko, je to kus monstrózní propagandistické architektury, jen v aktuálním designovém provedení.“
"Earth" without "art" is just "eh" #art #moscow #artplay #multiarrt! #city #rainyday #pink #graffiti #gloomy #москв… pic.twitter.com/xWhujorAnu
— Bruja Mara (@BrujaMaracc) April 27, 2016
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
