Znásilnění a pokusy o sebevraždu mezi uprchlíky v australských detenčních centrech

15. srpen 2016

Pokud byste někdy potřebovali uprchnout z České republiky (nebo z Evropy), tak se rozhodně neplavte do Austrálie. Pokud nepožádáte o azyl ve své zemi původu, tak se vám může stát, že skončíte na malém ostrově uprostřed ničeho (resp. uprostřed Tichého oceánu).

Britskému Guardianu se podařilo získat zhruba dva tisíce interních hlášení o incidentech, ke kterým došlo v letech 2013 až 2015 v australském detenčním centru na ostrově Nauru. List nyní tato hlášení zveřejnil a o celé situaci publikuje řadu článků (např. tady), které ukazují, jak mizerné a život ohrožující jsou podmínky v australských detencích, které leží mimo australské území.

Jak Austrálie jedná s uprchlíky

Na základě dokumentů zveřejněných Guardianem zesílila kritika australského systému přijímání uprchlíků. Ten už několik let funguje tak, že migrantkám a migrantům, kteří se snaží do Austrálie doplavit přes moře, neumožňuje vstup na australskou půdu. Místo toho jsou žadatelé o azyl drženi v detenčních centrech mimo australské území, například na Papui Nové Guineji nebo ostrově Nauru. Nauru přitom leží asi tři tisíce kilometrů od severovýchodního australského pobřeží. Navíc se jedná o nejmenší ostrovní stát na světě, který má jen 20 km2. Uprchlíci ovšem nemůžou Nauru opustit, ani když je jim přiznán azyl. V tomto případě můžou žít buď na Nauru, nebo na Papui Nové Guineji, případně v Kambodži (která s Austrálií uzavřela smlouvu ohledně přijímání osob, které v Austrálii získají azyl), ale do Austrálie se nedostanou. A dané země ani nemůžou legálně opustit, protože mají jen uprchlické doklady a nikoli plnohodnotné pasy.

Nelze se tedy divit, že v detenčních centrech i mimo ně mnozí migranti propadají depresi, sebepoškozují se, případně se pokoušejí o sebevraždy. Situaci rozhodně nepomáhá časté sexuální obtěžování, znásilňování a zneužívání moci ze strany dozorců v detenčních centrech i od místní policie. Například doba na sprchování je běžně omezená na dvě minuty a poté stráže vypnou vodu a lidi ze sprch vyženou, i když mají na těle mýdlo nebo šampon ve vlasech. Když jedna z uprchlic požádala, zda by bylo možné, aby ve sprše mohla zůstat čtyři minuty, dozorce jí řekl, že jí to dovolí, když se na ni bude moct při sprchování dívat. Jiná uprchlice si zase na hruď vyřezala jméno svého manžela, který je v Austrálii. Původně chtěla tetování, ale když to nebylo možné, tak použila nůž.

03685162.jpeg

Utrpení, které se vláda snaží utajit

Mnozí odborníci a odbornice poukazují na to, že zveřejněné dokumenty dokazují, že navzdory proklamacím australské vlády současný systém jednání s uprchlíky porušuje lidská práva, neboť zadržené osoby jsou vystaveny systematickému a dlouhodobému utrpení, které u nich vyvolává traumata a psychické poruchy.

Dokumenty zveřejněné Guardianem jsou důležité nejen kvůli svému obsahu, ale také – a možná, že hlavně – proto, že australská vláda vyvíjí systematické úsilí, aby se o dění v uprchlických táborech mlčelo. Reportéři mají zakázáno do zařízení vstoupit a neexistuje ani žádný nezávislý úřad, který by na procedury v těchto detencích dohlížel. A lidé, kteří v detenčních centrech pracují, ať už jako dozorci nebo třeba psychologové, musí podepisovat dokument o mlčenlivosti, za jehož porušení jim hrozí až dva roky vězení.

autor: zzk
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.