Na pražském ČVUT učí roboty podvolit se lidem. Stroje pomáhají během záchranných misí nebo skládají prádlo

1. září 2016

Do zemětřesením zničeného italského města Amatrice odvezl ve středu tým profesora Václava Hlaváče z pražského ČVUT v dřevěné krabici robota, který bude mapovat vnitřky rozbořených kostelů pro statiky a záchranáře. Snímat okolí všemožnými senzory ale není jediné, co přístroje z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na Karlově náměstí dovedou. Jeden například dokáže perfektně skládat vyprané prádlo.

„Umí to nejlíp na světě, ale umí jenom tohle,“ směje se profesor Hlaváč. Jenže zkoumat tento typ robotiky má nyní velký význam. „Největší trend je vyvíjet roboty, kteří mohou pracovat s člověkem bok po boku. Doteď byly stroje vlastně zavřené v klecích. Pokud se třeba tohle rozjede na plné obrátky, tak může člověka stojícího vedle i zabít,“ ukazuje na dvě dlouhá modrá ramena, která vzdáleně připomínají ruce v nadlidské velikosti a jejich chapadla simulují dlaň. Profesor Hlaváč nyní investuje do výzkumu finančně velmi náročné techniky mechanické poddajnosti. „Do každého kloubu přístroje se vmontuje čidlo a roboti se při dotyku větší silou zastaví.“ Roboti, kteří nyní dokážou maximálně vyrovnat prádlo do komínků, by v budoucnosti mohli oblékat těžko pohyblivé lidi nebo pomáhat tam, kde se člověku nelehko pracuje.

Přesně tenhle úkol stojí před nízkým robotem na jezdících pásech a ploutvích, který před budovou Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky bez problémů zdolává horu kamenů nebo schody. Jeho schopnosti využijí statici, záchranáři a památkáři v Amatrice, kde zemětřesení zabíjelo a zničilo skoro tři sta pamětihodností. Robot jim vytvoří takzvanou mapu prostředí.

03696131.jpeg

„V Itálii to bude vypadat tak, že operátor bude s tímto joystickem v ruce sedět před monitorem a na něm se mu zobrazují data z jednotlivých senzorů, tedy z všesměrové kamery, 3D mapa prostředí, vybrané záběry z termokamery,“ vysvětluje pětadvacetiletý Vojtěch Šalanský, který s robotem manipuluje pomocí ovladače podobného těm, jaké mají herní konzole. „Pravým joystickem ovládám pomocné pásy, které jsou dobré ke zdolání složitých překážek nebo vyjetí schodů, strany se ovládají levým joystickem a akčním tlačítkem, a pokud zmáčkneme dvě akční tlačítka, tak se robot přepne do turbo modu.“ Robota zná dobře, v rámci svého doktorského studia se podílí na výzkumu, jak pomocí termokamery na přístroji vyhledávat v sutinách lidi. I tohle zatím roboti přenechávají psům.

Projekt TRADR, tedy douhodobá týmová spolupráce mezi člověkem a roboty, pro záchránáře v případě neštěstí s podporou robotů, provozuje mezinárodní konsorcium s deseti členy. „Tři z nich jsou koncoví uživatelé, tedy záchranné systémy v Itálii, Německu a Holandsku,“ popisuje profesor Hlaváč. Zbytek jsou různá akademická pracoviště, která vyvíjejí technologie. „Pražský tým má na starosti, aby se robot pohyboval, laserové dálkoměry, kamery a vytváření obrázků, ze kterých jde něco poznat,“ dodává.

03696127.jpeg

O inteligenci se ale právě u tohoto robota, jehož výroba stála asi 125 000 euro, zatím hovořit nedá. „Záleží na tom, co je mírou chytrosti – mezi těmi průmyslovými mobilními roboty patří mezi ty chytřejší, ale ve srovnání s člověkem nebo menším zvířetem je stále velký hlupák,“ říká Hlaváč.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.