17. listopadu dali Češi a Češky světu Mezinárodní den studentstva

17. listopad 2016

„Rok 1939 není zapomenutý. Do určité míry je pochopitelné jisté překrytí událostí roku 1939 těmi roku 1989, i s ohledem na žijící pamětníky. Nicméně o to více by mělo být připomínáno, že rok 1989 se nevzal jen tak zbůhdarma. Má návaznost a přímou kontinuitu s rokem 1939. Ale téměř úplně postrádám ve veřejné debatě rok 1941, kdy v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady delegáti z více jak 26 zemí světa vyhlásili tento den jako Mezinárodní den studentstva. Je to jediný den mezinárodního charakteru, který je přímo spjat s československými dějinami,“ prozrazuje svůj pohled na státní svátek historička Karolína Stegurová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Při příležitosti státního svátku vzniku Československa se sešli v Praze 28. října 1939 demonstrující proti nacistické okupaci a začala několikadenní série protestů a jejich potlačování. Protektorátní policie sympatizovala s demonstranty a snažila se udržet nepokoje mírnými prostředky. Až s nasazením německých ozbrojených sil zásahy přitvrdily a vyvrcholily smrtí studenta Jana Opletala a pekařského učně Václava Sedláčka. Právě při příležitosti pohřbu Jana Opletala proběhla 15. listopadu velká studentská protinacistická demonstrace, po které došla okupantům s českým odporem trpělivost. Nepokoje ukončilo o dva dny později uzavření českých vysokých škol. Následovaly popravy a internace do koncentračních a pracovních táborů.

„Zavření vysokých škol plně korespondovalo s plány nacistické říše a Hitlera na vykořenění českého národa z tohoto prostoru. Plán byl spjat s českou inteligencí, bylo třeba nějakým způsobem proti ní zasáhnout, aby se negenerovala nová. Musíme přiznat, že počátkem roku 1939 jsou to zejména mladší lidé, jsou radikálnější, dobře organizovaní. To byla rodící se inteligence národa, a proto více slyšela na výzvy ke svobodě. Studenti tvořili motivační proud, akcelerátor odbojového hnutí, kterého byli důležitou součástí. Ale nevím o přímo organizované struktuře v rámci odbojového hnutí, která by fungovala i později,“ objasňuje roli studentů v odboji Karolína.

03745473.jpeg

„Limitem domácího odboje bylo odzbrojení, ostatní státy alespoň nějakou dobu bojovaly. Projevovalo se to po celou dobu války. Lidé byli nadšení a odhodlaní přispět k osvobození, ale nebylo čím akce provádět. V první fázi války byl odboj úspěšnější, třeba v radiotelegrafické činnosti. Poté hledal nové formy zaměstnávání okupačního aparátu a přispíval k osvobození republiky až do konce války. Neoznačila bych jen první fázi za úspěšnou. Byli to motivovaní lidé. Je to taková nejčistší lidská vlastnost, že chcete někomu pomoci, někomu v nouzi. Ale myslím si, že je spojovala myšlenka bojovat za svobodu, za vlast,“ dodává Karolína.

V rozhovoru můžete slyšet také o motivaci těch, kteří pod tlakem nebo ze strachu s režimem kolaborovali, a o nejznámější odbojové akci na našem území – operaci Anthropoid.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.