Autismus byl až donedávna neviditelný. Přitom se může týkat i procenta populace
Někteří autisté netrpí sníženým intelektem. Na první pohled na takovém člověku nic moc nepoznáte. Možná si jen všimnete, že nenavazuje oční kontakt nebo si stále s něčím hraje, aniž by byl nervózní. V některých oblastech lidské činnosti mohou takoví autisté vynikat. Nejspíš je to tím, že na úrovni kognitivních funkcí vnímají svět trochu jinak a trochu jinak myslí. Téma jsme probírali s Matějem Lipským, ředitelem Centra sociálních služeb Tloskov, a Michalem Roškaňukem, zakladatelem projektu Adventor a nezávislým poradcem, který sám trpí Aspergerovým syndromem.
„Problematika autismu byla donedávna neviditelná,“ říká Matěj Lipský. „Dospělí lidé, kteří by za normálních okolností už dávno byli diagnostikováni, zjišťují až nyní, že se jich autismus týká.“ Intervence jsou velmi individuální. „Obecně se dá říct, že velmi účinná je v terapii hudba a voda,“ tvrdí Lipský. „Autismus je neurologické postižení. A právě proto, že hudbu mozek zpracovává v centrech, které ovlivňují emoce, bývá hudba často prostředkem, který přetížené nervové soustavě uleví.“ Přestože mezi rozšířené předsudky patří, že autisté nemají emoce, opak je pravdou. Mají je naopak tak silné, že je pro ně velmi těžké je zpracovávat. „Nevíme, kolika lidí přesně se autismus týká,“ říká Michal Roškaňuk. „Nikdo se na to totiž neptal. Odhadujeme, že je to problem asi jednoho až dvou procent české populace.“
O tom, s jakými předsudky se lidé s autismem potýkají nebo jak vlastně funguje voda při léčbě, si poslechněte v rozhovoru.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
