Balzamovačkou v rodinném pohřebnictví. „To, co dělám, je náročné umění“

Helena proto absolvovala speciální kurz v Německu. V Česku se nic takového studovat nedá. Ze začátku to pro ni bylo velmi těžké: „Jednak bylo náročné studovat v latině a němčině, ale měla jsem taky velký problém přiblížit se k tělu. Na začátku jsem nemohla ani vstoupit do sálu, natož se ho dotknout. Musela jsem jít po malých krůčcích.“ Musela proto změnit celý svůj přístup. „V určité chvíli jsem došla k tomu, že je to jakýsi typ umění. Že to není jen o zesnulém, ale že je to služba pro pozůstalé. Aby měli uspokojivý pohled na svého blízkého při posledním rozloučení a mohli odejít s myšlenkou, že vlastně jen spí. To mě nakoplo a musím říct, že dnes mě to už opravdu baví.“

Čtěte také

Úpravy těla zesnulých se provádí podle přání objednatelů, kteří vyplňují specifický dotazník. Vedle líčení a úpravy vlasů nebo nehtů se řeší i další věci: „Staráme se i to, aby se během vystavení například zničehonic neotevřely oči nebo ústa, aby z toho lidé neměli šok. Tomu se předchází prostřednictvím hygienického zaopatření.“ Vedle lidí, kteří zemřou takzvaně v posteli, upravuje paní Vyskočilová i ty, kteří jsou například po dopravní nehodě: „Rekonstrukce se u nás týkají hlavy. Dá se nahradit lebka, oko, nos nebo obočí, kůže na obličeji se například doplní kůží z břicha, rány se sešijí, zavoskují. Pro velké rekonstrukce je doporučené tělo nabalzamovat a pak se dá vymodelovat i velmi rozbitá hlava.“ Taková náročná procedura může odbornému týmu trvat i týden. U nás jsou tyto služby zatím poměrně málo využívané, jednak jsou finančně náročné a jednak o nich lidé často ani neví.

Jak daleko je dnešní umění balzamování a v jakých případech je balzamace nezbytná? Poslechněte si více v rozhovoru s Helenou Vyskočilovou.