Brněnské ghetto začíná vypadat lépe. Díky práci neziskovek a úředníků

Vyloučená lokalita uprostřed města v okolí ulice Cejl se tak během posledních dvou let stává dobrým příkladem toho, jak se dají v zanedbané části města se špatnou pověstí zlepšit životní podmínky, atmosféra a vyhlídky na budoucnost. Náklady projektu jsou téměř nulové.

Pro běžného kolemjdoucího se zatím možná tolik nezměnilo, podle Pešákové se ale průměrný dluh v lokalitě za dva a půl roku povedlo snížit ze 100 000 na 45 000 a domy začínají zevnitř vypadat lépe. Předlužení nájemníků obecních bytů je na Cejlu, stejně jako ve většině českých vyloučených lokalit, největším problémem, ze kterého vyplývají všechny ostatní. Dluhy jsou tak vysoké, že lidé ztrácejí motivaci svoje problémy řešit a hledat si práci, o svoje byty se nestarají, a tak dochází k jejich devastování, v oblasti se zvyšuje kriminalita a šíří se všeobecný pocit zmaru. Často jde o lidi, kteří se dostali do špatné životní situace a nedokázali ji zvládnout.

Místní správa nemovitostí, která má s neplatiči nájemného dlouhodobý problém, se rozhodla komplikovaný problém řešit způsobem, který se vyplácí, podle Marie Pešákové se díky spolupráci s terénními pracovníky neziskovek IQ Roma a DROM daří šetřit peníze a zlepšovat život lidí v ghettu.

Činžák na Cejlu během natáčení klipu Prigl.cz |foto: Prigl.cz

Zmiňovala jste, že jste se nejprve setkávali na úřadu městské části s nedůvěrou, bylo to proto, že váš projekt je první svého druhu?
Takováhle spolupráce v Brně opravdu vznikla poprvé. V podstatě žádná městská část nemůže suplovat sociální práci, nemá možnost se věnovat každému klientu zvlášť, může oslovovat a řešit situaci výhradně s nájemcem, nemá kompetenci oslovovat příbuzné, spolubydlící a ostatní lidi v dosahu člověka, který má problém. Tuto možnost má ale terénní sociální pracovník, který už z principu řeší ten problém kompletně, řeší ho s rodinou a se všemi dalšími.

Spojením těchto dvou věcí dohromady dosáhneme maximálního pokrytí možností, které se tomu danému klientovi v jeho životní situaci nabízejí, a to je samozřejmě mnohem snazší cesta k úspěchu, než když se o to budeme snažit každý zvlášť. Dřív to v Brně nikde nefungovalo, bylo zvykem že sociální pracovníci a neziskovky mají nějakou svoji činnost a městské části jim na to maximálně občas přispějí, anebo také ne. Ale to bylo všechno.

Ghetofest 2013|foto: oficiální stránky Ghettofestu

Jak se lokalita za dva roky vaší práce změnila?
Projekt přispěl k tomu, že se zastavilo vysídlování zdevastovaných domů i nadužívání bytů sestěhováním rodin – pokud se totiž jeden neplatič musí z bytu vystěhovat, tak jde typicky bydlet k příbuznému o dvě ulice dál zase do obecního bytu a ten problém se přenese na jinou adresu. Tomu se daří bránit tím, že je-li ten člověk schopen se z těch dluhů dostat, tak my mu umožníme zůstat v jeho bytě a zabrání se devastaci sestěhováním. Větší koncentrace těchto lidí na jednom místě navíc zapříčiňuje další negativní jevy: kriminalitu, lichvu. Naše práce se určitě projevila zlepšením životních podmínek, byty jsou užívány v rozumné míře a nájemci se o ně lépe starají.

Snažíme se je také zapojovat do starostí o ty domy, třeba se s nimi domluvíme na uklízení, zaplatíme jim kontejner nebo je zaměstnáváme jako uklízeče a oni si uklízí sami pro sebe, zlepšuje to prostředí v lokalitě, myslím, že je to poznat, že se tam atmosféra změnila. Tak jak se dřív lavinově šířilo neplatičství a odevzdání se osudu a takové to „necháme to být, ono to nějak dopadne“, tak se teď povedlo začít šířit i ten dobrý příklad – že když se člověk snaží, splácí a daří se mu to, tak může dosáhnout i na lepší standard bydlení.

Jakým způsobem odpovídáte těm, kteří namítají, že klienti jsou často nenapravitelné případy, které není možné pořád vodit za ručičku? Musíte se s tím často setkávat.
Samozřejmě ty nenapravitelné případy jsou a budou, nikdy se nevymýtí celkově, pokud někdo nechce spolupracovat, tak ho k tomu nedonutíte. Další část problému je ale nenadálá životní situace, do které se může dostat každý, vy nebo já, kdokoliv, dneska můžeme mít zavedený, nadějný život, a druhý den může být všechno úplně jinak. Ta změna se může odehrát během vteřiny, někdo se s ní vyrovná lépe a bez pomoci, někdo to ale bez pomoci nedokáže a těch případů je hodně. A pak je samozřejmě skupina nepoučitelných lidí, kteří pomoc odmítají plánovitě, kteří platit nechtějí: v tom případě postupujeme v souladu se zákonem a s tím člověkem se rozloučíme.

Cejl|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Jak nákladné a komplikované je takový projekt zorganizovat a udržovat?
To je právě ten paradox, že to vlastně žádné další náklady nestojí, je to jen na ochotě úředníků domluvit se s lokální neziskovou organizací, která poskytuje sociální terénní práci, čili ten náklad na počátku je naprosto minimální, není prakticky žádný. Jde jen o to, aby pracovníci, kteří mají bytový fond na starosti, mají na starost výběr nájemného, aby přidali tuto službu k tomu, co dělají běžně, protože oni běžně upomínají dlužníky, běžně je řeší, jediné co udělají navíc je, že jim věnují těch pár minut času navíc. Zvrátit tento postup devastace a degenerace bytového fondu je strašně důležité, protože to ušetří strašně moc peněz a stačí k tomu jenom si domluvit podmínky spolupráce, provádět tu kontaktáž a ve větší míře sociální službu.