Budapešťské ruin puby – dekadentní romantika, ale také komerce a mainstream
Budapešť je město obrovských kontrastů. Vedle opulentních paláců z konce 19. století, které vznikly jako monumentální připomínka tisíciletého výročí osídlení území Maďarska uherskými kmeny, stojí bizarní novostavby i spousta neobydlených domů. V některých z nich spontánně vyklíčil fenomén „ruin pubs“ – životem kypících klubů zaplňujících i všechna patra.
„Celé to vzniklo tak před deseti, možná třinácti i více lety. První ruin puby fungovaly jenom dočasně v domech, které byly odsouzené k demolici nebo totálně vybydlené. Kluby se tam zabydlovaly sezónně a stěhovaly se postupně z jednoho domu do druhého. Např. byly podniky, co měly otevřeno jenom dva měsíce. Všechno se trochu změnilo, když v době krize zkrachovaly různé developerské projekty a přišlo se na to, že domy není možné použít k ničemu jinému. Pokud už objekty nebyly předmětem různých investic, tak to bylo nejlepší využití, že tam aspoň dočasně mohl fungovat klub. Paradoxní totiž je, že demolice by byla dražší než v nich něco, byť dočasného, zařídit,“ říkají moji průvodci po tomto budapešťském fenoménu – novinář a sociální aktivista Tamas a překladatel Jiří, který se do Maďarska přestěhoval před patnácti lety.
„Ze začátku bylo pro všechny obyvatele Budapešti velmi atraktivní mít hospody venku, protože takových bylo ve městě málo. Město Pešť je pro podobné aktivity ideální. Tradičním typem budov jsou pavlačové domy, ne vnitrobloky – pro několik domů společný prostor. Každý má svůj vlastní dvůr. To znamená, že když se něco takového otevře, tak to neruší okolní zástavbu,“ pokračují. Ideálním místem pro takové podniky jsou podle mých průvodců čtvrti, kde byly plány na nejrůznější „temné projekty s nerozklíčovatelným pozadím nebo nejasnou strukturou“. Nejznámějším místem, kde se ruin puby v Budapešti vyskytují, je ulice Kazinczy v sedmém městském obvodě Erzésébetváros (Alžbětino město) v centru, kde se rozprostíralo také židovské ghetto. V současnosti tam vedle ruin pubů koexistuje početná ortodoxní židovská komunita.
Nejznámějším ruin pubem je Szimpla Kert právě na ulici Kazinczy, kde je o něj v pátek i o víkendu takový zájem, že před vchodem hlídá ochranka a kontroluje před vstupem tašky a zabavuje tekutiny jako na velkých koncertech nebo festivalech. „Szimpla Kert je možná nejznámější ruin pub, ale v pátek večer nebo v sobotu v noci je tam podle mě opravdu málo Maďarů. Na druhou stranu, na farmářských trzích nebo nejrůznějších charitativních akcích se Maďaři objevují.“
Převážnou většinu ruin pubů tvoří právě vybydlené budovy, ale ruin puby vznikaly spontánně např. v autodílně, na střeše socialistického obchodního domu nebo v nikdy nedostavěných mezerách po vybombardovaných objektech. Podle Tamase a Jiřího se podobné podniky staly časem atrakcí nejen pro místní. Dokonce mluví o „umělých ruinách“ – renovovaných prostorách, které zdevastované prvky využívají jako efektní součást image a nejsou přirozeným duchem místa. „I nadšení obyvatelé Budapešti by stejně nenaplnili víc než pár takových hospod. Když se to stalo atrakcí, tak právě spousta místních přestala do podobných podniků chodit. Začali je navštěvovat turisté, což se zdá z komerčního hlediska daleko výhodnější – provozovat je právě pro ně. Na druhou stranu to není zase taková katastrofa. Takhle se to vyvíjí. Teď tady začíná žít takové heslo, že ‚Osmička je nová Sedmička‘, což odkazuje na čísla obvodů. Hodně tradičních podniků, které se snaží cílit na místní a chce si zachovat nějakou tvář, se ze sedmého obvodu stěhuje právě do osmého obvodu Joszefvaros (Josefov), trochu připomínajícího Žižkov, například.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
