Cestovka, která jezdí po památkách korupčních kauz, ukazuje nová kancelářská pekla

„Pojďte se postavit sem, abyste měli krásný výhled na Main Point Karlín!“ svolává na první zastávce průvodkyně. „Tato budova byla v roce 2012 oceněna jako nejlepší kancelářská stavba roku, ptáte se kým? Líbila se developerům na jejich festivalu v Cannes! Pražanům se ale moc nelíbí. Ondřej, který ji do ankety na ZměnyPrahy.cz nominoval, o ní napsal: rádoby barevná a hravá budova, ve skutečnosti obluzující a zrůdná, plastově působící zaslepená fasáda.“

Kromě průvodkyně provází účastníky i muž, kterého představují jako zpívající květinu, výklad doprovází známými melodiemi s texty o korupci. „Ateliér DaM, který stavěl Main Point Karlín, stavěl vůbec nejvíc ze všech v historickém jádru Prahy. Jeho budovy proto posuzoval tzv. Sbor expertů magistrátu hlavního města. Předsedou sboru byl architekt Malinský, zakladatel ateliéru DaM. Jednalo se tedy o klasický střet zájmu,“ dokončuje průvodkyně větu, mezitím co květina zpívá na kankánovou melodii text o tom, že nejlepší povolení si člověk dá sám.

Trasa vede kolem nejvýraznějších položek v anketě, ve které veřejnost hlasovala pro pražské klenoty a skleněná pekla. Klenotů je zatím na webu ZměnyPrahy.cz podstatně méně, kromě Tančícího domu mezi ně patří třeba Národní technická knihovna nebo Trojský most. Corrupt Tour zastavuje výhradně u skleněných pekel – u žižkovského developmentu Central Park, Crystalu na ulici Želivského nebo na Rohanském ostrově.

„Vlastníkem většiny Rohanského ostrova je od roku 2008 Luděk Sekyra,“ komentuje průvodkyně obrovské kancelářské budovy u řeky. „Třináctého listopadu 1989 se svazáku Luďkovi podařilo dostat na titulní stránku Rudého práva, na poslední chvilku to stihl! Na stránkách stranického periodika tehdy diskutovali svazáci s Miloušem Jakešem na téma, jak dál. Po letech o tom řekl Sekyra médiím: ‚Pokud chtěl člověk na škole (Právnické fakultě UK) nějak působit, byl to jeden z předpokladů.‘ V červnu 2007, těsně před prodejem Rohanského ostrova, po vaší levé straně, jel Luděk Sekyra na Sardinii s Romanem Janouškem. Snad to byl taky jeden z předpokladů, Sekyra si už na dovolenou ale nevzpomíná…“

Luděk Sekyra, jehož společnost má v Praze kromě Rohan City vystavět taky čtvrtě Smíchov City a Žižkov City, získal pozemky na Rohanském ostrově díky tendru, který v roce 2008 vyhlásil pražský magistrát pod vedením primátora Pavla Béma. „A koprimátora Romana Janouška,“ dodává průvodkyně. „Sekyra dal nabídku přes 1,5 miliardy a zvítězil. Radní tehdy tvrdili, že jim podnikatel začal okamžitě posílat pravidelné splátky, později ale vyšlo najevo, že ho od této povinnosti na 4 roky osvobodili, Sekyra to dostal na sekyru, logicky. ‚Kdybych to býval věděl, nabídnu vyšší částku,‘ kritizoval výsledek jeden ze Sekyrových konkurentů.“

Začátek kanclářské zástavby na Sekyrově Rohanském ostrově|foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Developera, který se v poslední době věnuje studiu Platonovy filozofie, si v Corrupt Tour všímají obzvlášť pečlivě. Možná právě proto, že v budoucnu ovlivní tak velký kus Prahy. „Nedávno se s ním dal do řeči Tomáš Halík a sám říká, že zjistil, že developer je též velmi filozoficky nábožný člověk, a dokonce píše i knihu o politické etice. ‚Napravující se hříšníci jsou potěchou kněžského srdce,‘ řekl Halík médiím. Od té doby Luděk Sekyra financuje Halíkovy cesty mezi Prahou a Oxfordem, včetně společenského posezení na Havlových lavičkách.“

Autobus Corrupt Tour s průvodkyní a zpívající květinou dál veze účastníky z Rohanského ostrova na Parukářku, kde se zastavuje u „šestihvězdičkového bydlení“ Central Park. „Všechno tady patří dvěma společnostem, Olšanské pozemkové a Olšanské investiční,“ začíná průvodkyně, kterou přeruší květina zpěvem Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš. „Květinka teď naráží na něco velmi zajímavého – obě tyto společnosti jsou totiž propojeny a sídlí na jedné adrese, Roháčova 37, stejně jako dalších 617 společností!“ Na závěr autobus staví ještě na Želivského. „Kancelářský dům typu A“, tedy pražský Crystal následně účastníci odhlasují jako nejošklivější budovu v Praze. I přesto, že cestou míjeli městskou klasiku anket o nejhorší dům – hotel Don Giovanni.

Průvodkyně s květinou u Crystalu|foto: Corrupt Tour .com

„Zajímá mě, jak se architektura vyvíjí a co novýho a pěknýho v Praze je,“ říká jedna z účastnic výjezdu. Ve svých nejméně oblíbených budovách má jasno: „Nerada teď chodím přes Národní třídu. Byl tam plácek, co sloužil k oddechu, teď je to ucpaný. Čekala jsem, že tam vznikne park.“ Tamní Quadrio by anketu o nejvíc nenáviděnou budovu ve městě dnes možná vyhrálo. „Quadrio, jo! Tam je to hrůza, nevíte, jestli jste v Paříži, v Praze, v Londýně nebo jinde.“ Někteří mají jasno i ve svých oblíbených korupčních kauzách. „Opencard a Blanka, to je jasný, to jsou klasiky. Tam je nejvíc peněz,“ říká paní Eva. Už poněkolikáté se autobusem veze i starší paní, která ostatním cestujícím připomíná rok 1948, vinu komunistické strany a ukazuje, které pozemky v naší blízkosti dřív patřily sedlákům. „Potřetí jedu, no. Taky tady byl Bursík s tou svou biomasou… Předtím jsme jezdili třeba po vilách mafiánů. Janoušek, Hrdlička, pak hrobka kohosi z ČEZu, která vypadala jako garáž…“

Vyjížďka Corrupt Tour, na jejímž programu spolupracovala neziskovka Arnika, si klade za cíl zvýšit veřejné povědomí o pražské architektuře – kvůli nadcházejícímu období, kdy bude moct veřejnost připomínkovat Metropolitní plán. „Obyvatelé budou mít 60 až 90 dní, aby se s návrhem Metropolitního plánu seznámili a vznesli svoje připomínky,“ říká Michal Křivohlávek z Arniky. „My se bojíme, že je to krátká doba na to, vysvětlit obyvatelům, co to znamená z hlediska ekonomiky Prahy i z hlediska jejich potřeb. Chtěli jsme, aby ta debata byla širší, aby nebyla vedena jen mezi urbanisty, architekty, několika investory a politiky. Chtěli jsme, aby ve městě vznikl nějaký konsenzus, abychom si řekli, kdo jsme.“

Účastníci u budovy Main Point Karlín|foto: Corrupt Tour .com

Podle zakladatele Corrupt Tour Petra Šourka jsme lidé, jejichž vztah ke korupci se během posledních let proměnil. Nebo alespoň způsob, jakým se o ní mluví. „Před čtyřmi lety to bylo tak, že Češi tendovali k takovému postsovětskému, bohorovnému postoji ke korupci. Za ty čtyři roky se to posunulo tak, že většina lidí to nechápe, diví se korupčnímu jednání, podobně jako se diví Němci.“

Šourek si původně myslel, že mu cestovka vydrží maximálně rok. Během čtyř let fungování ale naopak podle jejího vzoru vzniklo několik dalších podobných podniků. Korupční cestovky dnes jezdí v Rakousku i v Kolumbii nebo Mexiku. Jejich vyjížďky se staly běžnou součástí nabídky.