Co umíchat z mořské trávy a rybí kůže? V Knihovně materiálů najdete návod na výrobu čehokoliv

Spotřebovat se totiž prý dá úplně všechno, od šnečího trusu přes vyhozené tetrapakové obaly až po kávový lógr. „Můj nejoblíbenější materiál je houbová izolace, protože je naprosto dokonalá, co se týče udržitelnosti,“ říká nadšeně Pavlína. „Je kompletně přírodní, využívá zbytky ze zemědělské produkce, třeba slámu. Tento odpad se vypustí do formy, kam se přidá mycelium, tedy podhoubí, a těmi zbytky kompletně proroste. Poté, co houba vyplní formu, tak se materiál tepelně zakonzervuje, houba už neroste dál a je z toho pevný, velice dobře tepelně izolační materiál. Skvělé je, že je úplně lokální, můžete si ho vyrobit v kterékoliv zemi z nejrůznějších zbytků,“ vysvětluje Pavlína.

Ubrus, který se nikdy neušpiní

Budoucnost materiálů a trendy, kterými se jejich vývoj ubírá, udávají stále větší nároky na udržitelnost, spotřebovanou energii, recyklovatelnost a šetrnost k životnímu prostředí. Zda je tento trend jen kalkul, který má spotřebiteli způsobit dobrý pocit z šetrné konzumace, je ale v konkrétních případech často těžké určit. Výrobci informace o produktech nezřídka přibarvují. V Knihovně materiálů se greenwashingu snaží vyhnout. Do databáze vybírají materiály, o kterých jsou sami přesvědčeni, měly by být ekologické nebo technologicky zajímavé. I proto nazývají svůj výběr materiálů kurátorský.

Knihovna materiálů na Břevnově|foto: Klára Doležálková

Při vývoji nových materiálů se stále více aplikují vědecké poznatky a propojují se obory, u kterých byste to nečekali. „Máme tu různé samočistící textilie, které jsou třeba i hydrofobní. Když se na ně dostane jakákoliv vlhkost nebo voda, tak se to chová vlastně jako teflon. Vytvoří se pravidelné kapičky, které spolu s tím, jak stékají z povrchu, s sebou vezmou veškerou nečistotu,“ říká Pavlína, když mi ukazuje na první pohled obyčejnou látku. Na straně druhé je znát tendence vracet se k práci rukou, k přírodě a snaha co nejvíce recyklovat. Zpracovávají se odřezky z kožedělného průmyslu nebo mořská tráva, kterou lze najít na plážích v Itálii. Z ní se pak vyrábí izolace pro domy.

Náhoda pomáhá

Všechny zajímavé novinky se Knihovna snaží pořídit do své sbírky pro odbornou veřejnost, zároveň o nich také informuje a šíří osvětu ve vlastním online magazínu materialtimes.com. Dozvíte se tu například o Markusu Kayserovi, který v saharské poušti vyrábí předměty z nekonečného množství dostupného písku i sluneční energie, vzniká tak sklo. Údajně mohlo vzniknout omylem, lidé pak objevili kusy skla v poušti na místech, kde předtím udeřil blesk. Dalším příkladem materiálu, který vznikl náhodou, je kamenná dýha: „Je to materiál vzhledu přírodního kamene, ale je extrémně tenký a má flexibilní podklad. Vznikl tak, že jeho vynálezce chtěl rekonstruovat kuchyňskou desku, která byla polepená izolepami. Když je chtěl strhnout, tak s vrstvou izolepy strhnul i vrstvu kamene. A zjistil, že to je ohebné a že to krásně drží,“ vysvětluje mi Pavlína.

Pokud nějaký materiál nechtěně sami vynaleznete, neváhejte Knihovnu kontaktovat, několik českých vzorků už mají. Ale musíte pak počítat s tím, že se nemusíte dozvědět, kdo a na co ho bude používat – to už účelem této instituce není. „Za vynálezem něčeho nového je často experiment,“ zakončuje naše setkání Pavlína a společně si prohlížíme knihu Material Alchemy od Jenny Lee. Tuhle materiálovou kuchařku na Břevnově také najdete, podle ní můžete i úplně nový materiál umíchat nebo připravit sami doma.

Knihovna materiálů na Břevnově|foto: Klára Doležálková