„Dada je nejlepší liliové mýdlo na světě.“ Absurdní umělecký směr slaví 100 let

Jak to všechno začalo? V roce 1916 v Evropě už rok a půl zuřila Velká válka, o které ještě nikdo netušil, že se jí jednou bude říkat první světová. Rakousko právě srazilo na kolena Černou Horu a německé vzducholodi bombardovaly Paříž. Ve švýcarském Curychu byl ale klid. Evropané, kteří nechtěli válčit, mohli v neutrální zemi najít útočiště před zuřícím krveprolitím. Tak se sem dostali i budoucí dadaisté.

Z Německa přišli malíř a sochař Hans Arp, umělkyně Sophie Taeuber, student medicíny Richard Huelsenbeck nebo literát a filozof Hugo Ball. Rumun Marcel Janco tu studoval architekturu. A někdo, jako třeba rumunský básník Tristan Tzara, do Švýcarska přijel, aby si získal světovou slávu. Ambiciózní mladík – sotva dvacetiletý – se původně jmenoval Samuel Rosenstock. Na cestu se ale vybavil příhodným pseudonymem: podle některých literárních vědců se jméno Tristan Tzara dá vyložit jako „smutný ve své vlastní zemi“. Společné měli to, že nikomu z nich nebylo přes třicet.

Marcel Słodki Cabaret Voltaire. Plakát z roku 1916|foto: Public domain

Vznik dada už dávno obestřel závoj mýtů a legend. S jistotou ale víme, že „umělecká hospoda“ a později Cabaret Voltaire v Curychu vznikl právě 5. února 1916. Sál tu pronajali Hugo Ball a Emmy Hennings, německá básnířka vyznávající nekonformní životní styl. Stojí za zmínku, že nedaleko odtud zrovna v té době bydlel i Vladimir Lenin, také emigrant, ale z carského Ruska.

Mladí umělci tu měli prostor pro básnická a hudební vystoupení, často spíš performance. Když si tu tehdy zřídili kabaretní sál, nevěděli, že to se svými výstředními exhibicemi pro úzký okruh zájemců dotáhnou až mezi maturitní otázky. Podle vzpomínek Marcela Janca se tu scházeli „malíři, studenti, revolucionáři, turisté, mezinárodní podvodníci, polosvět, sochaři a přívětiví špioni, kteří se marně pídili po zprávách“. Pro takové publikum byl vhodným žánrem právě kabaret, který se tu provozoval tak divoce, až to návštěvníci občas nemohli vydržet a protestovali, někdy dokonce napadali účinkující. Právě tady v dubnu roku 1916 poprvé zaznělo záhadné slovo dada, které ve francouzštině znamená houpací kůň či koníček a v rumunštině i ruštině dvojité přitakání.

Typický dadaistický večírek popsal podle Tzarova vyprávění francouzský výtvarník Georges Hugnet: „Serner, místo aby recitoval básně, položil kytici k nohám krejčovské panny. Jakýsi hlas, skrytý pod obrovským kloboukem v tvaru homole cukru, recitoval Arpovy básně, Huelsenbeck řval své verše pořád silněji a Tzara k tomu tloukl v stejném rytmu a stejném crescendu na velkou bednu. Huelsenbeck a Tzara tančili, kvíkajíce jako medvíďata, nebo se klátili v pytlích s rourami na hlavách – tomuto cvičení říkali černý papoušek.“

Sám název nového uměleckého směru, který neznamená nic nebo má nejméně čtyři různé významy, náhoda jako určující princip, básně vznikající taháním papírků z klobouku, texty v neexistujících jazycích, hudba, co není k vydržení, to všechno je dada. Dada nevzniklo ze vzduchoprázdna. Navázalo na francouzského bouřliváka Alfreda Jarryho, na italský futurismus a na poetické výstřednosti Apollinaira ve Francii nebo Majakovského v Rusku. V Americe zatím vrcholila popularita němé grotesky, která je také svého druhu dada. Slávychtivý Tzara se dost možná chtěl vyrovnat spíš Charliemu Chaplinovi než velkým básníkům.

Hugo Bal, Cabaret Voltaire|foto: Public domain

Cabaret Voltaire se stal domovem dada jen na první půlrok jeho trvání, ale i tak si získal nehynoucí slávu. S koncem války se dada rychle rozšířilo do světa. Paříž, Berlín a New York, to byla hlavní centra, odkud se šířilo poselství, že – jak stojí v jednom z dadaistických manifestů – „logika je vždy klamná“. Do Paříže se přestěhoval i Tzara, který se tu seznámil s André Bretonem a sledoval, jak se z dadaistického impulzu rodí surrealismus. Dadaismus, kult náhody, absurdity a divoké zábavy, který pomohl umění definitivně překonat sílu tradice a svazujících konvencí, musel ustoupit ze slávy, ale znovu a znovu ožívá v záblescích bláznivě odvážného humoru.

Tam, kde se v Curychu mladí emigranti učili filozofovat kladivem, dnes najdeme turistickou atrakci. Cabaret Voltaire ještě v roce 2002 obsadila skupina „neodadaistů“, kteří se tu na tři měsíce usadili a vyhnat je musela až policie, od opětovného otevření roku 2004 ale je už jen význačnou památkou. Dnes tu začínají velkolepé oslavy 100. výročí vzniku dadaismu, které budou trvat 165 dní. Na připomínkových akcích se pod heslem „Big Dada is watching you“ podílí i švýcarská veřejnoprávní televize a rozhlas SRG SSR.