Dark Train: Česká videoherní oslava světa ozubených kol je (skoro) celá z papíru

1. prosinec 2016

Nejdřív jsem si myslel, že psát o nezávislé hře Dark Train, v níž nezazní jediné slovo, půjde hodně těžko. Jenže dílo, které vznikalo čtyři roky z vlastních peněz za dveřmi vinohradského bytu, je tak osobité, že se pojmy pro popis jeho uhrančivé atmosféry nabízí samy. Tak nechte průvodčího označit jízdenku, protože studiu Paperash se podařilo vytvořit dílo, jež opět potvrzuje, že i Česká republika rozhodně na globální videoherní mapu patří.

Na začátku jste jenom vy, tajemná výrobní zakázka pro neznámého klienta a mechanická chobotnice Ann, kterou ovládáte všechna tlačítka, přístroje a kolečka tak trochu démonického vlaku. Ten – poháněný atmosférickou elektřinou – projíždí pod hřmícím nebem podivným městem a Ann do jeho útrob schraňuje materiál, aby se jí podařilo zadaný úkol dokončit včas. Beze slov, se soundtrackem jak od Davida Lynche a ve světě vyrobeném ze skutečného papíru.

Grafika je to první, co se každému alespoň trochu obeznámenému s Dark Train vybaví. I když je v ní samozřejmě (a vkusně) použita řada efektů a počítačových triků, hlavní části každé herní obrazovky v pražském studiu Paperash ručně nakreslili a vystříhali z různých druhů papíru. Tahle materiální podstata je sice někde výraznější (třeba když autoři používají papír zmačkaný), jinde méně, ale nikdy nezmizí a tvoří podstatnou část kouzla Dark Train. Ne že by hry neexperimentovaly s papírovou grafikou už dřív. Dark Train na to však jde originálně a zároveň ctí dobrou tradici české videoherní animace. Oproti titulům jako Samorost nebo Botanicula je výrazně temnější.

03754730.jpeg

Ještě něco má s patrně nejznámějšími českými indie hrami od Amanity společného – jde totiž o prakticky čistokrevnou adventuru, ve které přecházíte z obrazovky do obrazovky, hledáte poschovávané předměty, přepínáte páčky a uvádíte do pohybu stroje, jejichž účel si musíte jen domýšlet. To proto, že Dark Train se kromě nabídky nastavení obejde úplně beze slov, bez textové nápovědy a nahlas vyřčeného příběhu. Jako vodítko používá zvuky a vizuální efekty dostatečně umně na to, abyste pokaždé poznali, když se něco stane nebo stát má.

Většina z úrovní, které mi trvalo necelých 11 hodin projít, se odehrává uvnitř samotného vlaku. Ten je tvořen čtyřmi vagóny, z nichž každý reprezentuje konkrétní místo – les, bazén, hřbitov nebo město –, a hráč je může přeskládávat. Právě vzájemnou kombinací a ovlivňováním vznikají občas hororové, občas pohádkové scenérie. Namátkou: město zalité v ledu, důl s kovárnou, zasněžená mýtina nebo přítmí hřbitovního kostela. S Ann se pak během hry dostanete i do útrob vlakových motorů, budete vysouváním hromosvodu sbírat energii na jejich pohon a potkáte i některé z obyvatel temného velkoměsta, které jinak rozmazaně utíká za kouřícími komíny vlaku. Informace o světě ale doporučuji na webu hry přečíst až po dohrání – nedořečenost a radost z hádání neznámého rozhodně stojí za to.

Speciální zmínku si zaslouží ještě zvukový podkres, který by klidně zapadl do soundtracku z Lynchovy prvotiny Eraserhead. Neutuchající industriální rachot doplňuje vypiplaný skřípot brzd a jeřábů, řinčení řetězů a bzučení zářivek. Dark Train je svým způsobem oslavou mechanického světa, odhaluje krásu do sebe zapadajících ozubených kol a pod jeho špinavým a hlučným povrchem tepe jasně zářivé srdce. Tlumené tóny grafiky dostávají ve zvuku rovnocenného partnera ve tvorbě zneklidňující a příjemně ponuré atmosféry. Hraní Dark Train připomíná procházku ulicemi, které osvětlují jen zhasínající neony a v jejichž zákoutích se míhají nerozlišitelné stíny.

03754731.jpeg

Kdo od Dark Train čeká trápení logického myšlení, bude zklamaný. I přes mé dva záseky se dá většina úrovní vyřešit poměrně snadno a největším nepřítelem tak je ovládání, které mi alespoň na mém počítači značně komplikovalo život. Použít sice jde jak myš, tak gamepad, ale oboje se chovalo pohříchu nepřesně – což bylo při úkolech, které vyžadovaly přesnost, docela frustrující. I když o hře někteří mluví jako o puzzle adventuře, kvůli radosti z překonávání překážek a pocitu chytrosti se Dark Train hrát nevyplatí. Jeho nejsilnější stránkou je atmosféra, která nemá na současné indie scéně srovnání. Jen mám trochu strach, že až půjdu spát, bude se mi zdát o ozubených kolečkách a mechanických chobotnicích.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.