Debata o nepodmíněném příjmu: Další stupeň vývoje civilizace?
Cesta základního příjmu z teoretických debat do politického mainstreamu pokračuje. Českou debatu oživili nedávno Piráti, kteří si najali Vlastimila Tlustého, aby pro ně zpracoval analýzu současných možností pro zavedení této politiky do praxe. Tlustý prosazoval variantu základního příjmu v ČR jako první. V roce 2006 jej navrhoval jako autor ekonomického programu a kandidát na pozici ministra financí ODS spolu s radikální úpravou daňového systému (tzv. rovná daň). Z programu ale nakonec sešlo a Tlustý se s ODS rozešel ve zlém. „Je zajímavé, že česká levice jeho návrhy zpočátku odmítala, patrně zmatená tím, kdo s návrhem přichází,“ vzpomíná docent Marek Hrubec, který se myšlenkou základního příjmu zabývá odborně a veřejně jej propaguje. V Česku se pak na tento koncept na léta zapomnělo. „Debatu nám vrátil zpátky do České republiky svět,“ tvrdí teď Vlastimil Tlustý.
Švýcarsko, které má tradici plebiscitů, hlasovalo v červnu o návrhu na zavedení základního příjmu v referendu. Stalo se vůbec první zemí na světě, kde se o základním příjmu hlasovalo. V alpské konfederaci sice myšlenka neměla silnou podporu parlamentu, zastánci však shromáždili 100 tisíc podpisů občanů a občanek. Švýcarsko je zemí s velkými náklady na život, i když v mnoha odvětvích tomu výše platu odpovídá. Země ale čelí také poklesu nabídky pracovních míst a podle zastánců nepodmíněného příjmu je více než polovina vykonané práce neplacená – mnoho lidí pečuje o druhé, pracuje v domácnosti nebo se angažuje v různých zájmových či komunitě prospěšných spolcích. Švýcaři však návrh v referendu odmítli. Kritici namítají, že nebyl dostatek času na podrobnější celospolečenskou diskuzi a hlasování se uskutečnilo moc narychlo.
Základní příjem v laboratorních podmínkách
Ve Finsku spustil tamní úřad sociálního zabezpečení zkušební verzi projektu základního příjmu. Od 1. ledna dostává 2 tisíce nezaměstnaných Finů 560 eur měsíčně (kolem 15 tisíc korun). Projekt potrvá do roku 2019 a nárok na čerpání budou mít příjemci i v případě, že si práci najdou. Pilotní projekty se plánují i ve skotských městech Glasgow a Fife, v nizozemském Utrechtu a dalších čtyřech holandských městech.
V kanadské provincii Ontario se chystá pilotní program zavádění základního příjmu obyvatelům žijícím pod hranicí chudoby. V současné době hledají zástupci provincie vhodnou komunitu, ve které jej vyzkouší. Ve městečku Smiths Falls se proti rozhodnutí radnice nepokoušet se o účast v projektu dokonce protestovalo. Odpůrci sepsali petici, kterou argumenty podpořila také Darlene Cantor, správkyně budovy, ve které jedna starší rezidentka zemřela, protože neměla peníze na dostačující stravu. Další nájemníci se prý musí každý měsíc rozhodovat, zda zaplatí měsíční nájem, nebo jídlo svým dětem. Na experiment bylo vyčleněno 25 milionů kanadských dolarů a účastníci by z nich měli obdržet měsíčně 1 320, tedy v přepočtu kolem 25 tisíc korun. Zdravotně postižení by pak měli dostat o 500 dolarů více. Podobný program plánují Kanaďané také na Ostrově prince Edwarda.
Základní příjem zajímá i soukromou sféru. Investiční společnost a olbřímí startupový inkubátor Y Combinator plánuje provést vlastní studii v americkém Oaklandu, který je sociálně velmi rozmanitý a leží v blízkosti sídla společnosti. Sto rodin bude dostávat 2 tisíce dolarů měsíčně. Prvotní, menší studii by pak měla následovat další a rozsáhlejší. Technologické společnosti hledí na ideu základního příjmu spíše optikou rozvoje technologií, reagují na trend nahrazování lidské práce stroji a kalkulují také s možností dlouhodobé rekvalifikace, kterou by zavedení příjmu umožnilo. Sociální rozměr je pro ně spíše druhotný.
Nepodmíněný příjem ve světě nekončící chudoby
V Brazílii ukončila projekt nezisková organizace ReCivitas Institute. Stovce obyvatel distribuovala částku ve výši 30 brazilských reálů měsíčně (asi 240 korun) na omezenou dobu. Organizace nyní spouští další projekt Basic Income Startup, který má mít delší trvání, minimálně 20 let. Prostředky na financování projektu získává od dobrovolných dárců. Hlavní město Mexika experimentuje se zavedením vlastní městské ústavy, kterou mohou jeho obyvatelé napomáhat tvořit pomocí sociálních sítí. Jedním z opatření, které by se do konstituce mohlo dostat, je právě základní příjem zaručující „důstojný život“.
Nezisková organizace Cashrelief.org plánuje odstartovat dvouletý projekt ve vybrané chudé vesnici v Indii v letošním dubnu. Domácnostem pak bude každý měsíc posílat více než 972 rupií, tedy jen o něco málo více, než je v Indii hranice chudoby.
Idea základního příjmu by pravděpodobně v nerozvinutém světě měla silnější dopad. V nejchudších oblastech by garantovaný příjem mohl mít skutečně obrovský vliv na sociální, ekonomický a zdravotní rozvoj. Západní svět se sice také potýká s chudobou a velkými sociálními rozdíly, ale většina bohatých zemí disponuje systémem sociálního zabezpečení. Pořád je proto lepší být nemajetný v Kanadě než v Indii. Hrozí tedy nebezpečí, že zavedením nepodmíněného příjmu nejprve na svém území by si bohatý svět nadělil další výhodu a prohloubil by tak ještě více propast mezi vlastním blahobytem a globální chudobou. Navíc by tak mohl stimulovat ekonomickou migraci, jak zněl jeden z důležitých argumentů před referendem ve Švýcarsku.
Marek Hrubec problém v zavádění nepodmíněného příjmu v bohatých zemích nevidí a odkazuje spíše na to, že by rozvinuté země měly více pomáhat a ostatní inspirovat: „Je dobře, že země EU a další západní země poskytují rozvojovou pomoc. I když ne vždy dobrým způsobem, jistě to má chyby. Ale myšlenka základního příjmu a jeho princip je dobrý všude. Západ může inspirovat rozvojové země a ony jsou inspirovány. Někdy jdou dokonce dále než západní země a experimentují. I se základním příjmem.“
Výhled na rok 2017
Pozoruhodné na debatách o základním příjmu po celém světě je, že se neváží na konkrétní politické ideologie. Téma se objevuje v programech pravicových i levicových stran. Zdálo by se, že se snad oslabuje neoliberální paradigma, které akcentuje jednotlivce, jeho výkon a jeho spravedlivé ocenění. Levicová uskupení mluví o základním přijmu jako o příležitosti trvale skoncovat s chudobou a ponížením s ní spojeným. Pravicové strany však vidí v konceptu zaručeného příjmu impuls pro ekonomiku, možnost demontovat proklínaný sociální stát a nadbytečnou byrokracii.
Ve světě, kde osm nejbohatších vlastní stejné jmění jako polovina nejchudších, chudoba mizí jen pomalu a střední třída strádá v mnoha rozvinutých zemích, se takové opatření nabízí. Svět se nenachází v ekonomické krizi, naopak. Lidstvo nikdy nebylo bohatší, má tedy možnosti, jak vyřešit problémy chudoby. Místo toho však majetek hromadí nejbohatší úzká elita, která ho ukládá v daňových rájích. „Ta částka tvoří velkou část našeho rozpočtu. Samozřejmě bychom neměli zakazovat firmám odchod do daňových rájů, nemusíme ale poté přijímat jejich výrobky a služby. Pokud zde dodatečně nebudou danit, ať si prodávají pár obyvatelům Kajmanských ostrovů. Ony jsou závislé na nás, ne naopak,“ vyvrací častou námitku o neúnosných nákladech na zavedení základního příjmu Hrubec.
„Mnou navrhovaná koncepce před rokem 2005 počítala s tím, že nepodmíněný základní příjem bude ve stejné výši opravdu dostávat každý, od dospělosti do důchodového věku," popisuje Vlastmil Tlustý jak se chtěl zavedením nepodmíněného příjmu vypořádat s problémem sociální nerovnosti. "Kvůli námitce, že pro nejbohatší by byla výše zanedbatelná, nebylo by to motivující a nemělo by to smysl, jsme celý návrh podrobili složité diskuzi. V prosinci 2005 pak byla zveřejněna úprava, která spočívala v pomalém umořování závislosti na vlastních příjmech. Při dosažení pětinásobku průměrné mzdy fakticky zanikal. Motivační role základního příjmu je rozhodující v nižších, průměrných a lehce nadprůměrných příjmech.“
Vliv na zavedení základního příjmu má i rozvoj technologií, které nahrazují lidskou práci. Dovednosti a schopnosti, které stačily k získání a udržení zaměstnání před pár lety se velmi rychle mění. Nové pozice se objevují, staré se mění a zanikají. Korporace mohou své pobočky nebo výrobny znenadání přesouvat po celém světě. Navíc čím dál tím více pracovních míst zastávají stroje. Je proto možné chtít po lidech odpovědné rozhodnutí volby povolání na celý život? Čím se živit ve světě, který se mění rychle a nahodile? Základní příjem by pak mohl fungovat jako jistota při potřebě dlouhodobé rekvalifikace nebo v období hledání nového povolání.
Bohatí proti chudým, líní proti pracovitým
„Otázka, kolik lidí nechce pracovat, je spekulativní. Na to nikdo neodpoví. Neexistuje žádný průzkum, který by zkoumal, kolik příjemců sociálních dávek by pracovalo, kdyby se jim to vyplatilo více než pobírání dávek. Když si k dávkám připočtou, že nemusí ráno vstávat do práce, tak jim vyjde, že je lepší čerpat sociální dávky. Nepodmíněný příjem tuto úvahu ruší,“ domnívá se Vlastimil Tlustý.
„Lidé, kteří nechtějí pracovat, existují a existovat budou. Nemyslím si ale, že je to početná skupina,“ zamýšlí se Marek Hrubec. „Někteří jsou lenoši. Ale někteří jsou kreativní a mohli by nastartovat nevídaný rozvoj společnosti. Zakládáním spolků, start-upů, nových firem, péčí o rodinné příslušníky, rozvíjením kultury nebo vzdělávacích či vědeckých programů. Myslím si, že by to byl velký přínos, velká civilizační vymoženost. Společnost by tak mohla být bohatší v různých směrech. Také je důležité nechat určitou skupinu obyvatelstva rozvíjet alternativní životní styly. Je totiž možné, že náš životní styl není udržitelný, třeba ekologicky. Myslím to ale obecněji. Je workoholismus a velký důraz na výkon trvale udržitelný? Nevyhoří lidé a nepřestanou na společnosti participovat?“
Dovednosti a schopnosti, které stačily k získání a udržení zaměstnání před pár lety se velmi rychle mění. Nové pozice se objevují, staré se mění a zanikají. Korporace mohou své pobočky nebo výrobny znenadání přesouvat po celém světě. Navíc čím dál tím více pracovních míst zastávají stroje. Je proto možné chtít po lidech odpovědné rozhodnutí volby povolání na celý život? Čím se živit ve světě, který se mění rychle a nahodile? Základní příjem by pak mohl fungovat jako jistota při potřebě dlouhodobé rekvalifikace nebo v období hledání nového povolání.
Hlavní spor se teď v jendotlivých zemích a městech vede o výši základního příjmu a o to, co vše by měl zajišťovat. Navrhované částky se liší, od úplného životního minima přes prostředky k důstojnému zajištění života až po maximální výši, kterou by si ten či onen stát (město, region) mohl dovolit. Zdá se, že rok 2017 by mohl ukázat, které modely základního příjmu budou fungovat a jak. Pokusy probíhají v různých prostředích, organizují je města, vlády, neziskové organizace i soukromé společnosti. Suma poznatků by pak mohla dobře posloužit vládám a radnicím na celém světě, které by pak mohly nepodmíněný základní příjem začít zavádět.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
