Dívky se musí naučit říkat ne. Debata o antikoncepci s gynekoložkou Táňou Glosovou a filmařkou Terezou Tarou
V lednu letošního roku obletěla Česko zpráva o tom, že klesá počet uživatelek hormonální antikoncepce. Za posledních deset let se snížil z 55 % populace na necelých 45 %. Končí u nás nadšení ze zázračné pilulky? Oprávněně, nebo za to může mediální hysterie? Po článku, který mapoval některé osobní příběhy a negativní zkušenosti s hormonální antikoncepcí, pokračujeme debatou s gynekoložkou Táňou Glosovou a autorkou filmu Hormonální akvárium, Terezou Tarou.
„Ten trend pozoruji sama v praxi,“ říká Táňa Glosová, „myslím si, že je to hlavně tím, že se v médiích dává hodně prostoru debatám o nežádoucích účincích antikoncepce. Čili veřejnost je lépe informovaná o tom, jaká negativa může užívání přinášet. Nechtěla bych do debaty vstoupit s tím, že je hormonální antikoncepce škodlivá. Má také své výhody.“ O nich se podle Glosové mluví málo. Hormonální antikoncepce pomáhá v prevenci nádorů vaječníků nebo děložní sliznice a chrání i u méně závažných onemocnění, jako jsou poruchy menstruačního cyklu.
Možnost volby?
Naopak rizika hormonální antikoncepce se podle Glosové trochu zveličují. „Když se o tom mluví, společnost o ní začíná přemýšlet jako o nesmírně riskantní metodě. Celou dobu své práce se setkávám s mýtem, že se po pilulkách tloustne, že zhoršuje chuť na sex, že se po ní mění nálady. Každý člověk si může tuto metodu zvolit dobrovolně. Nikdo ji nikomu nenutí a existují i jiné alternativy.“Je to věc volby.
Mohou si patnáctileté dívky opravdu zvolit, jestli chtějí brát hormonální antikoncepci? Proč odmítat zázračné pilulky, které usměrní menstruační cyklus a ještě vyléčí akné? „Dívky v raném věku by hormony užívat neměly,“ myslí si Tereza Tara, „ženské tělo se vyvíjí a už malý zásah hormonů je velkým zásahem do lidského organismu. Z mého pohledu je hormonální antikoncepce něco, co ženu programuje. Při nasazení nedochází k přirozené menstruaci, ale k takzvanému krvácení ze spádu. Žena neprožívá svůj menstruační cyklus.“
Táňa Glosová argumentuje: „Otázka je, jestli ho chce prožívat. Spousta žen trpí premenstruačním syndromem a bolestmi.“
Ať už se hormonální antikoncepce démonizuje, či nikoli, jedním z největších problémů je bezpochyby malá informovanost společnosti. Ale kdo by za povědomí měl nést zodpovědnost? „Nemůžu mluvit za svoje kolegy, ale já osobně věnuji docela velkou péči osvětě u pacientek. Pátrám po rizikových faktorech. Patří sem i kouření, vysoký tlak, kardiovaskulární rizika,“ vysvětluje gynekoložka. A pokračuje: „Ženy mě ale často tlačí do toho, abych jim pilulky předepsala, protože jim vyhovují. Navíc existují brožurky, příbalové letáky – to jsou věci, které by si žena vždycky měla přečíst.“
Tereza Tara namítá: „Příbalové letáky ženy často nečtou a ty informace nevyžadují. A lékaři často tyto informace nenabízejí.“
Umět říct: nechci
Možná by stačilo, kdyby svůj díl zodpovědnosti – alespoň v problému informovanosti – převzali muži. „Otázka antikoncepce je zásadní otázka partnerské komunikace. Mluvit o tomto tématu v raném věku nebo na začátku sexuálního života je docela náročné. Možná nejde jen o to, mít informace, ale opravdu se naučit říkat, co dívka potřebuje. Musí být schopná říct to svému partnerovi, musí se o tom pobavit. To je úplný základ. Všechny další kroky se odvíjejí od společné debaty,“ myslí si Tereza Tara.
Poslechněte si celý rozhovor s gynekoložkou Táňou Glosovou a autorkou filmu Hormonální akvárium, Terezou Tarou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
