Důvodů, proč lézt fotit na střechy, je víc než dřív. Urban exploring se proměňuje

25. únor 2015

Začátkem února zadržela policie v Torontu tři muže za aktivitu popsanou jako „pořizování fotografií pro zábavu či zisk ze střechy legálně nepřístupné budovy“. Právě Toronto je jednou ze základen koníčku známého jako urban exploring. O zdolávání nepřístupných staveb, průzkumu městského podzemí nebo vodovodního potrubí tu vycházel zin zvaný Infiltrace – jeden z těch, které definují smysl a etické principy urbexu.

Důvodů, proč lézt fotit na střechy, je dnes víc než dřív, některé z nich původní principy popírají. Městský koníček se mění vlivem médií i tlakem úřadů, které jsou v mnoha městech zvyklé průzkumníky posílat před soud.

„Lidi jsou od přírody zvědaví, naší přirozeností je prozkoumávat a hrát si. Tyhle instinkty nezmizely jen proto, že většina z nás dnes žije ve velkých městech, kde jsou místo společných míst parkoviště, místo náměstí obchodní centra a jediné veřejné prostory, které zůstávají, jsou s neochotou zřizované parčíky,“ píše na webu Infiltrace dnes už mrtvý urban explorer Ninjalicious. Na stejném webu visí i manifest australských trubkařů, kteří místo běžného pohybu po městě (do práce – z práce, do obchodu – z obchodu) svoje právo na aktivní participaci v městském životě uplatňují průzkumem vodovodního potrubí. To, co pro většinu kolemjdoucích není vidět, prozkoumávají členové anarchistického Sydney Cave Clan nejen proto, že je baví se pohybovat pod zemí. Zjišťují běžně neposkytované technické údaje – vědět, jak a kam vedou trubky, znamená zpochybnit obvyklé užívání města a samozřejmost, se kterou bereme fakt, že celé oblasti jsou pro jeho obyvatele nepřístupné.

03323808.jpeg

Internet už před nějakou dobou fragmentarizoval zájem o urban exploring do několika, často vzájemně extrémně vzdálených pozic. Vidět je ho rozhodně čím dál víc – řetězce s obuví už vydaly kolekce určené pro „filmaře městských dobrodružství“, na nejlepší opuštěná místa člověka dokážou zavést i telefonní aplikace, obrázky lidí, kteří se fotí zavěšení na nejvyšší konstrukce svých měst, určitě nejsou to nejméně obvyklé, co se dá denně na internetu najít. Celebrity urban exploringu často kombinují průzkumnictví s předváděním parkurových dovedností (dokument anglického Channel 4 o jednom z nich najdete tady). Jejich masivně sledované instagramové účty, zájem médií a komodifikační strategie korporací jsou jen některé z vlivů na dnešní podobu městského koníčku.

Stále fascinující zůstávají pro velkou část (nejen) internetového publika opuštěné budovy a městské ruiny. Mekkou fotografů zabývajících se činností, která se dá v některých svých podobách nazvat jako „ruin porn“ (viz text Johna Patricka Learyho v magazínu Guernica), je město Detroit. Jeho název dnes slouží jako symbol krize a zkázy, často je hlavní postavou mediálních lamentů nebo motivačních příběhů o lokálních podnicích, které se ve zničeném městě pokouší nastartovat renesanci. Ruiny vyhřezávající z obvykle upravených normalizovaných městských ulic připomínají historii jiným způsobem, než jsou města zvyklá si připomínat, tedy prostřednictvím pomníků a monumentů. Jsou proto dalším zájmem explorerů, ať už se jejich práce podobá katalogizování momentální podoby města, nebo spíš důsledku nepromyšlené fascinace, která může mít obzvlášť strašlivé plody v podobě fotek s barevnými flitry nebo stereotypními detaily (panenky a jiné hračky nalezené v ruinách).

Kromě toho jsou tu umělci a aktivisté. V srpnu se povedlo vzbudit pozornost médií a zmást newyorskou policii berlínským umělcům Mische Leinkauf a Matthiasi Wermkemu, v jejichž portfoliu můžete mezi různými městskými kousky najít i video nazvané Stověžaté město, ve kterém Wermke šplhá na pražské komíny. V New Yorku vyměnili americké vlajky vlající na pilířích Brooklynského mostu za čistě bílé. Než o svém autorství podali důkaz v rozhovoru pro New York Times, novináři z kousku podezírali nejznámější místní explorery. Ve stejný měsíc vystoupila čtveřice Rusů na jeden z moskevských mrakodrapů nazývaných Sedm sester, postavených na přelomu 40. a 50. let, přebarvila obří hvězdu, srp a kladivo na ukrajinskou žlutou a modrou a před svým odchodem k hvězdě připevnila ukrajinskou vlajku. (Následovalo samozřejmě obvinění z chuligánství, stejně jako u Pussy Riot.) Malajský urban explorer přezdívaný Spiderman vylezl o pár týdnů dřív na pátou nejvyšší budovu v zemi a vyfotil tu svoji přítelkyni s nápisem Zachraňte Gazu.

03323809.jpeg

Nic z toho není úplně nové, Wermke a Leinkauf se rádi hlásí k Philippu Petitovi, provazochodci, který na laně přešel mezi věžemi Světového obchodního centra sedmadvacet let předtím, než do nich narazila letadla. Něco jako spolek urban explorerů fungovalo na univerzitě v Cambridge před válkou – kniha The Night Climbers of Cambridge obsahuje dobové fotky městských průzkumníků, kteří se v městečku známém silnou univerzitní kulturou a různými žertéřskými tradicemi nebáli vylézat až na nejvyšší kupole svých školních a jiných městských budov.

03323811.jpeg

Typ explorerství sponzorovaného soukromými společnostmi je vedle nedodržování etických principů a módního aktivismu jeden z důvodů, který přiměl s koníčkem skončit nejednoho z průzkumníků (torontský Neil Ta svoje důvody podrobně rozepsal tady. Autor britského webu placehacking.co.uk, výzkumník oxfordské univerzity Bradley L. Garrett se ve svých textech zamýšlí i nad tím, co způsobí tlak, který na urbex kromě trhu a médií vytváří úřady účtující s průzkumníky v poslední době i pomocí obvinění z terorismu. Pod vahou toho všeho se možná ztrácí původní princip explorerství – zpochybnění stereotypního pohybu po městě ve vymezených prostorech a zvyku za zábavu platit. Jak píše Ninjalicious: „Urban exploring je zadarmo, otevírá mysl a povzbuzuje lidi k jejich vlastním dobrodružstvím, která prožívali jako děti – místo toho, aby si kupovali pro zábavu něco předpřipraveného. Místa, kde bydlíte nebo kudy procházíte, vás to naučí ocenit víc než cokoliv jiného. Pár nejlepších momentů mého života se odehrálo při průzkumu, nemůžu tenhle koníček doporučit víc.“

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.