Evropská města si pořizují noční starosty. Amsterdam chce vybudovat speciální noční klastr
V holandských městech je noční starosta běžným povoláním. Prvním se stal v Rotterdamu v 70. letech básník Jules Deelder. Nedávno si manažera nočních hodin zvolili v Paříži, Toulouse a Curychu. Londýn si od zavedení úřadu nočního starosty slibuje záchranu městského nočního života, „město, které požírá samo sebe“ za posledních 8 let ztratilo třetinu klubů. Noční starosta Amsterdamu chce vybudovat speciální městský klastr se službami, které obyčejně fungují jen ve dne.
„V noci by mohly být otevřené i knihovny, pracovny a jídelny. Dneska si dáte v Holandsku po desáté večer maximálně hranolky,“ říká bývalý klubový manažer Mirik Milan, autor současného amsterdamského konceptu nočního starosty, který funkci momentálně zastává. „Pokud chcete vybudovat hospodářství fungující 24 hodin denně, potřebujete podniky, které mají otevřeno i v noci.“ Podle Milana je dobré podniky soustředit do jedné oblasti. Vytvořením speciální čtvrti nočního byznysu se dají lépe zkoordinovat potřeby těch, kteří žijí v noci, a těch, kteří ráno vstávají do práce.
Čtěte také: Start-up z Kodaně chce položit městský bikesharing a půjčovat kola na principu Airbnb
Momentálně je hlavní náplní práce nočních starostů udržovat dobré vztahy mezi nočními podniky, obyvateli a radnicí. V Holandsku je berou skutečně vážně. V dubnu se paralelně s konferencí evropských ministrů bude v Amsterdamu konat i summit nočních starostů – tématem bude „ekonomická a kulturní hodnota nočních hodin“ a budoucnost, ve které bude neobvyklá funkce v evropských městech standardem.
Úřad amsterdamského nočního starosty v poslední době k urovnávání sporů skutečně přispěl. Donedávna tu podle městské vyhlášky musely všechny noční kluby zavírat přesně ve čtyři hodiny ráno, o víkendu v pět. Následně se ulice zaplnily odcházejícími návštěvníky, hlukem a odpadky. Lidé si začali stěžovat a některé kluby měly namále. Milanovi se ale podařilo pro podniky vyjednat dokonce čtyřiadvacetihodinovou licenci, která umožňuje mít otevřeno nonstop. Lidé se tak trousí postupně, stížnosti na hluk ustaly a kluby získaly víc času. Každý víkend taky ve městě pracuje deset lidí, kteří obchází ulicemi a snaží se předcházet konfliktům. „Není to ani policie, ani sekuriťáci, jsou to lidé, kteří vám v případě problémů vysvětlí, jaká jsou pravidla, třeba že v ulici bydlí rodiny s dětmi, které noční řvaní ruší.“
Čtěte také: Dolce&Gabbana prodává hidžáby. Módní průmysl se zaklíná inkluzivitou
Mirik Milan má ale kromě manažerování nočních hodin v úmyslu prosadit i zmiňované noční městské klastry a zpochybnit zažité představy o pracovní době s ohledem na to, že mnoho kreativních lidí pracuje v noci. V jeho „noční čtvrti“ by se nejenom chodilo do klubů, noční čtvrť by vedla podobný život jako zbytek města, jen v noci. Podle Milana je jen třeba vysvětlit, „proč je noc tak důležitá“. Pádným argumentem může být třeba Berlín, do kterého jezdí miliony turistů jen kvůli klubové scéně. Milan se odvolává i na momentální trend podpory kreativních průmyslů. „DJové, promotéři a všichni lidé, kteří v noci uplatňují svoje dovednosti, jsou pro noční byznys zásadní, na jejich povolání se ale pohlíží jako na pouhý koníček a často musí mít i denní práci.“
Londýn dnes v porovnání s Berlínem skomírá – dnes tu zbývá 88 klubů. Ještě před osmi lety jich bylo okolo 140. Většinou končí kvůli zvyšování nájemného, problémům s licencemi, stížnostem na hluk a developerům, kteří způsobují nejen růst nájemného, ale zabírají víc a víc ploch pro bytové komplexy. Zřízení funkce nočního starosty by mělo pomoct upevnit vyjednávací pozici nočních klubů a celého nočního byznysu, který je tak zdecimovaný, že se jeho stavem zabývá i speciální zpráva městské radnice. „Pokud skončí další kluby, mohlo by to způsobit domino efekt. Víc než půlka pracujících v Londýně jsou lidé po čtyřicítce a město potřebuje další takové. Velká hudební scéna je pro potenciální přistěhovalce atraktivní,“ stojí ve zprávě. Londýn by si chtěl znovu říkat „hlavní město hudby“, v posledních letech je však víc a víc městem pouze pro bohaté. Nejenom na hudební scénu má trend zhoubný vliv.
Dvaačtyřicetiletý Chris Garrit je nočním starostou v nizozemském Groningenu, známém v Holandsku díky svým kulturním institucím a nočnímu životu. „Ve dne vládne policie, vláda, pravidla a regulace. Noc je doba barů, kultury, festivalů, všeho, kvůli čemu žijeme. Noční starosta je mezi těmito dvěma světy a mluví jazykem obou,“ říká bývalý promotér a hudebník. Jeho pracovní noc obyčejně začíná po večeři – blogováním o kulturních událostech. Před jedenáctou vyráží zkontrolovat šňůru koncertů, v jednu si dá něco k pití, kolem druhé angažuje nového muzikanta, po třetí si sám zajamuje v jednom z barů a v pět jde spát. V Groningenu je prý všechno, jak má být.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
