Francouzské obchody už nesmějí vyhazovat prošlé potraviny. Jak reagují další země včetně ČR?

11. březen 2016

Ve Francii začal platit zákon, který supermarketům zakazuje vyhazovat prošlé jídlo. Místo aby potraviny končily v kontejnerech, dostávají je charity, potravinové banky a farmy. V Británii zesílil tlak na vládu, aby se začala věnovat přípravě podobného zákona. V Kodani fotí novináři fronty lidí u nedávno otevřeného supermarketu, který prodává pouze prošlé potraviny. V České republice se zvýšilo povědomí o problému, plýtvá se ale dál ve velkém.

Francie

„Je mi jedno, za kolik procent vyhozeného jídla jsou odpovědné obchody,“ reagoval na dotaz publicisty z Atlanticu Arash Derambarsh, radní ze severopařížského Courbevoie, který francouzský zákon inicioval. „Budu mluvit jen o tom, co vídám – každý večer supermarkety vyhodí 40 kilo jídla. Nezáleží mi na tom, jestli je to jedno procento, nebo deset procent. Jde mi o to, aby se těch 40 kilo nedostalo na skládky, ale na talíře lidem, kteří mají hlad.“ Přestože největší objem jídla vyhazují domácnosti, i supermarkety jsou denně zvyklé zbavovat se enormního množství potravin, které už nevyhovují přísným předpisům, stále se však dají jíst. Mnohé z nich vyhozené jídlo pečlivě brání, před freegany a jinými zájemci jej zabezpečují, skladují pod zámkem a znehodnocují, než aby ho nechaly volně k rozebrání.

Čtěte také

Derambarsh strávil u supermarketu ve své čtvrti v severní Paříži mnoho večerů. Po zavírací době tu vyhozené jídlo rozdával lidem: „Půlka byli bezdomovci, půlka veřejní zaměstnanci s malými platy, penzisti, matky s několika dětmi.“ Tehdy se rozhodl, že zkusí proti plýtvání rozjet kampaň. „Na jedné straně máme střední třídu, která má víc a víc ekonomických problémů, na druhé straně každý supermarket vyhazuje každý den desítky kilo jídla,“ stálo v textu petice, kterou založil na Change.org.

03586278.jpeg

Obchody, jejichž plocha je větší než 400 čtverečních metrů, musejí dnes díky jeho úsilí povinně uzavírat smlouvy s charitativními organizacemi. Ty se zavazují jídlo sesbírat, skladovat a distribuovat ho „s důstojností“ – vydávat porce v potravinových bankách nebo komunitních centrech, kde si lidé mohou také popovídat a požádat i o jiné druhy podpory. Jde o to, aby charity nerozdávaly jídlo jen tak na ulicích.

Derambarsh se chce pokusit podobnou normu iniciovat i na úrovni Evropské unie: „Bitva teprve začíná, musíme teď skoncovat s plýtváním i v restauracích, pekárnách, školních nebo podnikových jídelnách.“

Spojené království

Otevřený dopis naléhající na Davida Camerona, aby přijala podobný zákon, podepsalo zatím téměř 200 000 lidí. Zástupci charitativních organizací apelují na vládu v médích. Britská organizace Ethical Consumer minulý týden uveřejnila hodnocení britských supermarketů podle míry jejich respektu k životnímu prostředí, právům zvířat, právům zaměstnanců a udržitelnosti výroby. Nejhůř jsou na tom Asda a Lidl, nejlépe je hodnocený Co-Op. Ze všech britských řetězců pouze Tesco zveřejňuje, jaký objem potravin každý rok vyhodí.

03485478.jpeg

Záměr zavést normu, která by plýtvání omezila, původně obsahoval program opoziční Labour Party. Labouristé se ho ale v průběhu volební kampaně sami zřekli, poté, co jej konzervativci napadli s tím, že by zákaz přišel stát na příliš mnoho peněz. V poslanecké sněmovně tak agendu bez ohledu na přání veřejnosti nikdo neprosazuje.

Dánsko

Nedávno otevřený kodaňský supermarket WeFood, který má ve městě obrovský úspěch, prodává věci jako cornflakes s potrhanými krabicemi, bílou rýži omylem označenou jako basmati nebo cokoliv, co se blíží datu exspirace. Ceny tu jsou o 30 až 50 % nižší než jinde. Nenakupují tu ale jen sociálně slabší, také mnoho těch, kterým plýtvání vadí. Pro občany pobírající dávky existují ve Skandinávii speciální diskontní supermarkety, nakupování na těchto místech však také znamená určité stigma. Nákup ve WeFood většina nákupčích chápe jako politické gesto. Obchod vznikl díky crowdfundingu a partnerství s výrobci potravin i běžnými obchody. Ti zásobují jeho police jídlem, které už jinde neprodají. V supermarketu pracují dobrovolníci, zisky jdou na charitativní projekty v Jižním Súdánu a Bangladéši. V Dánsku se téma bere vážně, u otevření WeFood byla i dánská princezna Marie. Za posledních pět let se v zemi podařilo snížit objem vyhozených potravin o celou čtvrtinu.

Česká republika

„V České republice zatím neexistuje žádná smlouva mezi státem a obchody, která by se týkala toho, jak nakládají s jídlem, které vyřazují. Většinou končí na skládkách,“ říká Adam Podhola z iniciativy Zachraň jídlo. „Všechno záleží na iniciativě samotných obchodů a jejich komunikaci s potravinovými bankami. Z hovorů s dumpster divery vím, že obchody vyhozené potraviny pořád často zamykají a polévají chemikáliemi, aby se nedaly dál spotřebovávat.“ Francouzský zákon zakazuje i tyto podivné zvyky. Jídlo, které se už nedá spotřebovat, musejí obchody darovat farmám.

Čtěte také

Podhola připomíná, že české obchody dřív musely za darování odvádět daň, už dva roky ale nařízení neplatí. „Obchody jsou už od téhle povinnosti osvobozené, očekávali bychom, že budou jídlo poskytovat charitám častěji, ale neděje se to.“ Jen Tesco občas vozí do potravinových bank zeleninu a ovoce. Podle Podholy je to sice pozitivní, ale podobně jako třeba výroční potravinová sbírka to nesvědčí o ochotě k systémové změně. „Nevidíme větší snahu darovat během celého roku. To, že obchodní řetězce a lidé jeden den nakoupí potraviny, které darují, nedává smysl, pokud nám jde o boj proti plýtvání.“

Podle Adama Podholy se v České republice dá prosazovat změna především skrze jiné spotřebitelské návyky. „Tím, kde utrácíme peníze, dáváme signál, komu dáváme moc,“ říká Podhola. Stále víc lidí se podle údajů iniciativy Zachraň jídlo zajímá o alternativní místa, kde mohou nakupovat. Lidé víc navštěvují trhy, využívají bedýnkový systém, formují spolky Komunitou podporovaného zemědělství, které propojují zemědělce a spotřebitele. „Svědčí to o tom, že se lidé chtějí zabývat těmihle otázkami,“ říká Podhola. Pro některé Čechy se tak spotřeba potravin v následujících letech možná stane politickým tématem, podobně jako je to v Dánsku. Velká část lidí je však zvyklá plýtvat ve velkém. Podle předsedkyně pražské potravinové banky Věry Doušové Češi neumějí nakupovat střídmě, odolat akcím a odhadovat množství surovin pro vaření. Podobně jako v jiných zemích vyprodukují hlavní podíl objemu znehodnoceného jídla právě domácnosti.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.