Gastro snobství ve městech. Nejvíc hip kavárna v americkém městě byl vtip

10. listopad 2015

Fanoušci bio jídla a designového prostředí z města Providence v americkém Rhode Islandu se těšili na novou kavárnu. Na sociálních sítích lákala na sortiment z lokálních, geneticky nemodifikovaných potravin a elegantní prostředí v severském stylu. V den otevření však návštěvníci Lura Cafe našli místo baru s fairtradeovou kávou zavřené dveře a text manifestu namířeného proti elitářské kultuře foodies. Lura ve švédštině znamená podfuk.

Lura se od začátku projevovala jako satirický projekt. Na jídelním lístku vyfoceném na Instagramu nabízela „doma krájené brambory zabalené v autentických listech New York Times“, fotku svého loga doplnila sdělením, že šéfkuchař bude „hipster s knírem a tetováním, co jezdí na kole a nejspíš se kamarádí s Davidem Changem“, známým korejsko-americkým restauratérem, vlastníkem designových podniků Momofuku. Na letmý pohled se ale podnik choval stejně jako ostatní, zřídil si web, Instagram plnil hezkými fotkami, používal font, který je zrovna v kurzu, a na svém facebookovém profilu nadšeně oznámil, že se o Luře píše v New York Times. „Lura Cafe, nejvíc hip místo, kam můžete na brunch, v celém Providence,“ oznamoval titulek textu, který v NYT nikdy nevyšel.

„Byli jsme překvapení, že to vzbudilo takovou reakci, brali jsme to jenom jako takový legrační nápad, který by zároveň komentoval elitářskou povahu zájmu některých foodies. Jsme rádi, že to lidi bavilo – až na jednoho člověka na Instagramu, který se urazil,“ komentovali rozruch zakladatelé neexistující kavárny pro místní noviny Providence Monthly. Lidí, kteří se na nově otevřenou kavárnu přišli podívat, nebylo málo. Nakonec ale jen postávali před zavřenými dveřmi popsanými textem manifestu.

 

We’re in The New York Times! We had the pleasure of inviting Anthony Bourdain to our restaurant and serving him several...

Posted by LURA on 18. říjen 2015

„Lura nekritizuje foodies jako takové, snaží se upozornit na to, že jídlo se pro část generace mileniálů stalo způsobem potvrzení vlastní identity, prostředkem, jak stoupat na společenském žebříčku,“ píše se v manifestu. „Dává vám to pocit, že někam patříte, vytváří to příčku ve společenské hierarchii. Lidi do Lury nepřišli na jídlo, přišli ‚objevit‘ příští trendovou restauraci, ulovit pro sebe něco na Instagram,“ tvrdí kolektiv z neexistující kavárny. Jídlo podle nich kvůli foodies přestalo být jenom něčím, co nás udržuje při životě, a stalo se čímsi exkluzivním. Prý vědí, o čem mluví – někteří z nich jsou také foodies, kteří si svým fórem dělají legraci i ze sebe. „Ano, trochu to bolí,“ komentovali se smíchem pro novináře.

Čtěte také

Nenávist k foodies je tématem jedné z posledních epizod seriálu Městečko South Park. Foodiem a kritikem restaurací se stává i Cartman, který díky účtu na službě Yelp dostává od restauratérů dezerty zadarmo. „Dneska může být food kritik fakt každý,“ stěžuje si znechuceně, když se celá místnost zaplní lidmi, kteří na Yelp píšou recenze restaurací. Jejich majitelé se v reakci na počet foodies rozhodnou do svých podniků kritiky z Yelpu nepouštět. Epizoda seriálu, který se posledních pár let věnuje především satiře společenských trendů, se ke své pointě dostává ve chvíli, kdy se paniku vzniklou kvůli zmasovění foodie kultury rozhodnou na radnici zarazit tím, že všem gastro kritikům rozdají medaili za zásluhy. „Každý z nich si myslí, že se to celé točí jen kolem něho…,“ vyslovuje Kyle diagnózu Yelperů: foodie sebestřednost.

„Foodieismus a kladení důrazu na bio/lokální jídlo není výraz protestu nebo aktivismu. Ve skutečnosti je to obojí dost konzervativní, zesiluje to nerovnost mezi tím, jaké potraviny různí lidé konzumují,“ píše na Huffington Post Freesia McKee z Milwaukee, které patří k nejsegregovanějším americkým městům. Upozorňuje na cenovou nedostupnost trendy jídla pro městské obyvatele s nízkými platy nebo na to, že jako foodies se vždycky označuje mladá, bílá a vzdělaná městská třída.

Čtěte také

„Proč bílí majitelé dávají do názvů svých restaurací slovní spojení jako ‚Moderní mexická kuchyně‘? Proč si za enchiladas účtují třikrát víc než rodinná hospoda na rohu, která tu je už 25 let? Moderní má být bílý a etnický znamená starobylý a špinavý? Takové restaurace cílí na lidi, kteří nechtějí opustit svoji komfortní zónu, ale přesto chtějí vyzkoušet něco neobvyklého. Tahle restaurační gentrifikace ukazuje, že uplatňování moci na základě příslušnosti k určité rase nebo třídě tu hraje významnou roli,“ píše bývalá foodie z Milwaukee. Několik amerických restauratérů, kteří s ní jsou v jejím názoru na foodie kulturu zajedno, vyvěsilo po vzoru obyvatel South Parku na své podniky cedule Zákaz vstupu kritikům z Yelpu. K nápisům Foodies tady nechceme tak zřejmě v některých amerických městech nemají daleko. Není to tak dlouho, co bar Cereal Killer Café v londýnské čtvrti Shoreditch schytal od účastníků antigentrifikačního pochodu několik zásahů pytlíkem s barvou.

Falešná kavárna Lura svým umístěním také upozorňuje na gentrifikační procesy ve městech. Svoje logo umístila na výlohu malého, dnes už neexistujícího podniku nazvaného Coffee King, kam podle recenzí z Yelpu léta chodili výhradně štamgasti. Tedy místa, které mezi shluk nových minimalistických kaváren a luxusních bytovek centra Providence už moc nezapadalo.

03506889.jpeg

I v českých městech můžeme najít příklady gentrifikovaných čtvrtí, místy i s podniky navštěvovanými foodies. Nedávný text v cestovatelské rubrice Guardianu o Praze začíná příkladem typického projevu gastro snobství. Barman v jedné ze známých karlínských kaváren, kterými čtvrť začíná být proslulá, odmítá autorovi textu ke kávě připravit mléko – s poukazem na to, že by zničilo chuť kávy. Právě Karlín býval ještě před pár lety znám jako čtvrť nonstopů, večerek a zastaváren, podobně jako na Smíchově tu žilo několik tisíc Romů. Podle zaměstnanců Člověka v tísni nebo Agentury pro sociální začleňování Romové z Prahy odcházeli v posledních patnácti letech zejména do severních a středních Čech, jejich odchod z hlavního města přispěla k vytvoření ghett v některých severočeských městech. I to je součástí historie proměn některých částí Prahy na místní ekvivalenty Montmartrů a Kreuzbergů, kde umí v každém podniku dobře napěnit kapučíno. Přesto se dnes o proměně Karlína na jednu z nejžádanějších pražských čtvrtí mluví téměř výhradně s pochvalou.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.