Houpací sítě jsou lepší než fet

Jitku, která v Naději pracuje s mladými lidmi z ulice, nejdříve napadlo, že by bylo příjemné si v parku jen tak odpočinout v houpací síti. Zároveň chtěla nějak rozvinout svoji práci s klienty: „Napadlo mě ty dvě věci spojit – mladí by měli možnost dělat něco, co lze vidět navenek a někdo to může ocenit. Zároveň je to i způsob jakési terapie. Jednak v tom, že člověk něco dělá rukama, soustředí se na to, tvoří… A ještě si u toho může povídat. A sdílení příběhů může mít terapeutický účinek.“ To potvrzuje i Nikol, která se podle svých slov naučila plést pod vedením Jitky úplně hned: „Jo, baví mě to. I když je to docela namáhavé. Ale já se u toho vždycky uklidním, je to docela příjemné na psychiku,“ směje se mladá dívka a ukazuje mi, které sítě s kamarády upletla.

„Když je člověk na ulici, dost často ztrácí víru v sebe sama. A když potom někde visí věc, kterou sám udělal, a vidí, že v ní lidi odpočívají, že z ní mají radost, může je to povzbudit,“ myslí si Hana Šimková ze střediska Naděje. „U každé sítě je také cedulka s příběhem jejího výrobce, jak se on dostal na ulici a jak žije. Zároveň doufáme, že se lidé začnou o problematiku bezdomovectví více zajímat,“ říká a dodává, že i ona sama, předtím než začala pracovat pro tuto sociálně založenou organizaci, měla na lidi žijící na ulici trochu nerealistický názor.

Informace o výrobci sítě|foto: Naděje o.s.

Tvůrci projektu zároveň doufají, že se lidé na houpacích sítích nejen pohoupají a odpočinou si, ale také se aktivně zapojí a pomohou: „Budeme rádi, když se lidi zapojí. Třeba tak, že se třeba budou učit plést sítě, nebo někdo že třeba poskytne materiál. Je to radostiplná věc, která ale i něco stojí.“ Na materiál získávají peníze od různých sponzorů či dárců.

„Jmenuji se Tomáš a nedělám nic,“ směje se další z klientů, který sice nežije na ulici, ale má už delší dobu problém najít si práci: „Jsem rád, když můžu pomoct lidem z venku. A taky aby viděli, že i bezdomovci něco dělají.“ Pletení sítě vyjde podle Tomáše asi na dvě hodiny.

Čtěte také

Jitka Marelová by chtěla rozšířit houpací sítě i do ostatních parků, projekt začal happeningem v žižkovském parku Parukářka: „Máme spoustu pozitivních ohlasů. Píší nám ze spousty různých organizací, například skupina Ke kořenům se snaží udělat přírodní hřbitov, kde budou pohřbívat své blízké u kořenů stromů, a chtějí, aby tam lidé mohli chodit a v zármutku se houpat v síti,“ popisuje netradiční nabídku spolupráce Jitka.
Terapeutce se za její kreativní nápad dostalo od jejích klientů řádného ocenění: „Když mladí začali plést a do sítě se položil první mladý bezdomovec, řekl: ‚Tohle je lepší než fet,‘“ směje se Hana. „Takže účel je splněn, ti lidi mají radost a mohou chvíli něco vytvářet rukama.“

Na happeningu v parku Parukářka si každý mohl pletení sítě sám vyzkoušet|foto: Naděje o.s.