Jak může brexit otrávit život nezávislým kapelám

Hraní za Lamanšským průlivem není med. To není žádné tajemství a platí to zejména pro interprety okrajových žánrů nebo na začátku kariéry. Přístup promotérů je oproti kontinentální Evropě – diplomaticky řečeno – chladnější a často bývá problém už jen dostat se přes britské celníky. Ti jsou vyhlášení svou důkladností a po amerických kapelách nesmlouvavě vyžadují pracovní víza, přestože turné ve velké většině případů nebývá výdělečná záležitost. Část zámořských interpretů brázdících Evropu tak Británii rovnou vynechává, nebo musí na hranicích provádět komplikované maskovací manévry. Pokud by Británie opustila EU, respektive schengenský prostor, mohl by podobný scénář postihnout i evropské kapely. Na cestu přes průliv by kromě víza potřebovaly i takzvaný ATA karnet, který slouží jako podrobná evidence veškeré převážené aparatury.

Brighton|foto: Public domain

Pořízení takového dokumentu se váže na konkrétní cestu a stojí desítky tisíc korun, ke kterým je potřeba připočítat ještě čas strávený zařizováním karnetu a nekonečným stáním na hranicích. Bez něj by však kapely musely aparaturu proclít, což by bylo ještě dražší. Pro řadu nezávislých interpretů by nákup ATA karnetu stáhl rozpočet britské části turné hluboko do červených čísel. Samostatnou kapitolou by bylo clení triček a desek, jejichž prodej na koncertech obyčejně bývá tím, co turné peněžně drží v plusu. Je pravděpodobné, že minimálně co se týče živého koncertování mladých a nezávislých kapel, by se Británie, pokud by řekla ne Evropské unii, ocitla na periferii zájmu. Tento problém je samozřejmě obousměrný. I pro britské kapely by bylo složitější vyjet na evropské turné. Ztížené podmínky pro koncertování by nejvíc zasáhly nezávislé interprety, kteří zatím nemají zázemí velkých labelů ani davy posluchačů poskytující alespoň nějakou záruku toho, že se z turné nestane finanční katastrofa. Právě tento segment hudební scény přitom funguje jako inkubátor nových trendů a přístupů – a těm by se tak do cesty postavila další významná překážka.

Někteří hudebníci vyjadřují obavy i z toho, že by vízová povinnost mohla poznamenat možnost kreativních kolaborací, stáží nebo rezidenčních pobytů. To se týká především symfonických orchestrů. Dost složité by bylo také nahrávání zahraničních kapel v britských studiích. Překážkami pro koncertování a mezinárodní spolupráci by ale problémy nekončily. Kvůli daním by zřejmě podražily hudební nosiče a to by nejvíc pocítily nezávislé kamenné obchody. Ty se už teď musí prát o své místo na slunci s internetovými distribucemi, sběratelskými servery typu Discogs a v poslední době i s korporátními hudebními obchody, které znovu objevily potenciál vinylu. V důsledku by zdražení mělo dopad i na vydavatelství, přeci jen Británie s 60 miliony obyvateli představuje významnou část trhu.

Kapelní dodávka|foto: Jan London Band

Brexit však neděsí jen okrajové interprety a nezávislá vydavatelství. Soudě podle analýzy, kterou si nechala zpracovat organizace British Phonographic Industry, má oprávněné důvody k obavám i takzvaný hudební průmysl. Velká část příjmu velkých britských vydavatelství pochází z prodejů v ostatních evropských zemích a změna daní by zřejmě vyvolala propad prodejů fyzických nosičů i digitálních verzí nahrávek. Přísnější pravidla pro vstup do země by s velkou pravděpodobností zasáhla hudební turismus, který v roce 2014 přinesl britské ekonomice v přepočtu na 100 miliard korun.

Samozřejmě nejde zapomínat ani na evropské granty na kulturu, které podporují zajímavé hudební projekty včetně menších festivalů, muzikantských výměn nebo kulturních center. S brexitem by se kohoutky evropských peněz plynoucích do britské hudby pochopitelně zavřely.

Vinyly|foto: CC0 License

Britská hudební scéna byla i z geografických důvodů vždy trochu odříznutá a svérázná, částečně si na tom dokonce zakládala. Pokud by tento týden uspěl brexit, mohlo by to pro ni znamenat o něco větší odříznutí, než je zdrávo.