Jak pomoct čtvrti, kde padají domy a vrší se skládky? Chudoba v ústeckém ghettu se zvyšuje
Ústeckou ulici Na Nivách policie před dvěma lety uzavřela. Některé z vyrabovaných, rozpadlých domů tehdy spadly, dalším moc času nezbývá. V Předlicích to není jediné problémové místo. Skládky, potkani a pach ředidla jsou tu cítit ve většině ulic. Z České republiky není třeba jezdit jinam, aby člověk viděl opravdovou chudobu. Stačí zajet třeba do Ústí.
„Předlice mají dvě části. Jedna se jmenuje Na Nivách, oficiální název té druhé jsou Nové Předlice, ale Romové jí říkají bez přívlastku,“ říká Míra Brož ze sdružení Konexe, rodilý Ústečan. Projíždíme Předlicemi autem. „Támhleta budova byla možná nejhorší ubytovna v Čechách, známá pod názvem prasečák,“ ukazuje na opuštěný dům na kopci. „Majitel přestal platit vodu a služby, takže to celý odpojili, potom se to uvnitř vyrabovalo a vyhořelo.“
Naše první zastávka je u velkého vnitrobloku, který je celý zasypaný odpadky. „Tahle skládka je zarostlá vegetací, ale vyplňuje celou plochu dvora. Támhle je protiromská zeď, kterou si majitel jednoho z domů, sám Rom, obestavěl část pozemku, aby se mu tam skládka nerozrůstala,“ popisuje Brož vnitroblok. „Ohořelý stromy tu jsou proto, že skládka už se několikrát vznítila. Jeden z největších problémů teď je, že spousta domů je bez vody.“
Sdružení Konexe podávalo ohledně skládky podnět na hygienu, prostředí ale nepůsobí dojmem, že by sem chodili i jiní lidé než místní. „Bývají tu požárníci, viděl jsem tady jednou streetworkery z K-centra. Tady je drogovej problém skutečně hodně velkej.“
V kompletně prázdné ulici Na Nivách, kam se dnes chodí jen fetovat, domy popadaly kvůli tomu, že z nich lidé vytahali železné části konstrukcí. Statici už proto v Předlicích prohlásili neobyvatelnými mnoho domů, jejich obyvatelé se pak z hodiny na hodinu stěhovali do předražených ubytoven nebo tělocvičen okolních škol. „Do téhle ulice nastěhovali koncem 80. let komunisti Romy z chudých osad. V 90. letech domy koupil spekulant, který se o ně nestaral, nechal je opuštěné bez dozoru a budovy vyrabovali sběrači kovů. Teď bychom se měli přesunout, protože támhleti pánové si chtějí dát drogy a my je v tom rušíme,“ dodává Brož.
Hned nato projíždíme ulicí Prostřední, která se dřív jmenovala Stalingradská. Prostředí válku nebo apokalypsu věrně připomíná. Na jednom z domů je nápis Vstup zakázán – nebezpečí úrazu, na obrázku je ale zloděj s pytlem přes rameno. „To jsou prostě Předlice, tady je místní samoobsluha, plácek, kde se pije pivo a prodávají drogy.“
Předlice nikdy nebyly prominentní čtvrtí jako Klíše, které je na kopci hned nad ghettem. Ještě v 90. letech to tu podle bývalých obyvatel vypadalo o dost lépe. „V tomhle domě strávil část svého dětství Jaroslav Foglar. Pořád se spekuluje, kde jsou ta Stínadla, podle mě je to zcela zřejmé, v úSTÍ NAD LAbem. V nějakých textech Foglar vzpomíná, jak u nich na dvorku rostly růže, to je v dnešních Předlicích docela nereálné,“ ukazuje Brož na dům u malého parku.
Kytky si pamatuje i Jan Husák, který je městským koordinátorem pro etnické menšiny. „Když jsem se sem přistěhoval v deseti letech, tak tu bylo ještě dost neromů, ve třídě jsme byli tři Romové, jinak to byla bílá škola. Teď jsou neromové jenom pedagogové. Pamatuju si nejenom vysázený kytky v ulicích, ale taky funkční kino, pěknej park. Nebyla to výsostná čtvrť, ale to prostředí bylo v mnohem lepší kondici,“ vzpomíná Husák, který dřív pracoval pro Člověka v tísni.
Známá neziskovka má pobočku přímo v Předlicích, momentálně přes silnici staví pro místní sociální pracovníky nové velké centrum. Podle Míry Brože je ovšem poskytovat sociální práci ve čtvrti, kde padají domy, jako podávat paralen někomu, kdo umírá na rakovinu. Posílat terénní sociální pracovníky pomáhat do čtvrtí, kde padají domy a neteče voda, podle něho nemůže výrazněji pomoci. Důkazem je mu fakt, že navzdory práci neziskovek se od 90. let situace ve všech ohledech zhoršuje. „Skládky tu mají velikost fotbalovýho hřiště, často je na nich nebezpečný odpad, třeba vnitřky ledniček. Jsou toxické, taky jsou v nich potkani nebo štěnice, kterým Romové říkají ploštice. Jsou tam nemoci, které jsou ve zbytku země už vyhubené, jako úplavice, svrab.“
Romka Mája dřív bydlela taky v Předlicích, teď je o pár ulic výš. Před dvěma lety ji odtamtud vystěhovali jako mnoho Romů, kteří bydleli v domech s narušenou statikou. „Že prý tam nemáme co dělat, že se tam barák propadá, že tam je bordel, tak nás vystěhovali na ubytovnu na Čelakovského. Pak jsme se zase museli vystěhovat, už na to ani nechci vzpomínat, už jsme si užili dost,“ říká Mája v kuchyni miniaturního bytu, za který prý platí 13 tisíc. Na ubytovně platila ještě víc. Ptám se jí, jestli se zkoušela nastěhovat někam, kde by byl nájem menší? „Zkoušela, jasně, v Mojžíři, taky na Klíše, ale za nájem po mně chtěli 26 tisíc, to já nemám.“
Majitelé domů jsou v Předlicích často neznámí nebo se o budovy nestarají. Občas mohou za odpojenou vodu nezodpovědní nájemníci, občas majitelé, kteří neplatí vodárnám. Nejen kvůli divoké privatizaci tu místním nezbývá než se modlit, že právě jim služby nevypnou a jejich dům úřady neprohlásí za neobyvatelný. Pak už jim zbývá jen odchod na ubytovnu. Mnoho z nich žádalo o byt jinde, Romovi ale bydlení pronajme málokdo.
Připravovaná koncepce sociálního bydlení, která by pro vyloučené lokality měla být průlomem, v Brožovi naději nebudí. „Sociální bydlení je ve vyspělých ekonomikách určeno pro někoho, kdo nemá peníze, aby dosáhl na byt. Ale to není problém Romů, oni by si z těch dávek mohli pronajmout pěknej byt za šest tisíc v paneláku. Většina ale končí na ubytovnách, kde platí až dvacet tisíc.“
Situaci podle něj nezlepší ani zákonem posvěcené ubytovny. V těch by místo security agentur měli základnu tvořit sociální pracovníci. „Přijde mi skandální i systém prostupného bydlení – lidé budou nuceně pracovat se sociálními pracovníky, budou dostávat černé a bílé puntíky a potom podle zásluh dostávat lepší bydlení? To vychází z předpokladu, že tito lidé nemají schopnosti a dovednosti na to, aby bydleli v normálním bytě. Tito lidé ale na ubytovnách končí kvůli své etnicitě. To jsou lidé, kteří jsou v normálním bytě schopni žít jako vy nebo já.“
Podle Míry Brože by se sociální bydlení pro Romy nemuselo stavět, nebýt masivního rasismu. K všeobecné chudobě v ghettu taky závažně přispívá exekutorský byznys a rychlé půjčky, dluhy tu má téměř každý. Romské děti chodí, podobně jako v jiných městech, do zvláštních nebo do „svých“ škol, jen málokteré romské dítě se dostane do třídy s bílými. Podle Brože je dalším problémem to, že se projekty pro Romy připravují, aniž by se diskutovaly se samotnou romskou komunitou. Připomíná taky, že se u nás nedodržuje antidiskriminační zákon, Romům se totiž na severu Čech nebydlí lépe především proto, že jim byt nikdo neposkytne.
„To je stav, o kterém víme, nicméně prokazovaní, že dochází k diskriminačnímu chování je problematické. Nemáme dostatek soudních rozhodnutí, která by to dokazovala," říká Jan Husák, který má na starost městskou koncepci sociálního bydlení. Dokument je prý rozpracovaný, v mnoha ohledech ale ještě není jasno. Čeká se taky na zákon o sociálním bydlení, který má problematiku řešit. Základní teze celorepublikové koncepce by měly být hotové do konce roku.
Husák zmiňuje i další důležitý krok, s nímž musí být místní koncepce v souladu. Jde o novelu zákona o hmotné nouzi, která nyní prochází schvalovacím procesem v parlamentu. „Bude se více tlačit na majitele domů, aby ubytovací místnosti splňovaly určitý standard bydlení.“ Podle něho jde ale i o služby, které budou se sociálním bydlením spojené, nebo motivační systém prostupného bydlení. „V těchto ohledech ještě taky není jasno.“
V souvislosti s parametry sociálního bydlení zmiňuje Husák důležitou věc. „Většina místních se nechce stěhovat někam jinam, oni chtějí jen změnit prostředí. Kdyby sociální bydlení fungovalo tak, že vám nabídneme byt, ale nabídneme vám ho v jiné části města, tito lidé by toho ani nevyužívali, protože by byli odloučeni od své rodiny.“ Sociální bydlení by podle Husáka mělo být poskytováno i v samotných ghettech. „Žadatelům by měla být nechána vůle vybrat si, zda chtějí projít systémem motivačního bydlení, které bude začínat v Předlicích a skončí jinde, nebo naopak. Začne třeba v Krásném Březně a skončí zase zpátky v Předlicích.“
Zatímco jinde se pracuje na koncepcích, jak problém vyřešit, v Předlicích se dál fetuje a přebírá odpad na skládkách. V novém volebním období město povedou jiné politické strany než doposud. V programu dvou nejsilnějších stran, které spolu pravděpodobně sestaví koalici, ale žádné podrobnější přísliby řešení problémů ve vyloučených lokalitách nejsou. Lídři hnutí ANO i Pro Ústí zatím mluví o tom, že nechají vytvořit zvláštní pracovní skupinu složenou z odborníků, která bude mít problém vyloučených lokalit na starost. „Je především třeba, aby město zbohatlo,“ říká Martin Hausenblas, lídr PRO Ústí. Konkrétnější však zatím noví politici nejsou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
